V úvodních slovech zaznělo o Richardu Novákovi to nejpodstatnější: „Bezpečně ví, o čem zpívá, a nikdy se nemine s obsahem ani výrazem.“ Dokázal to ve svém vystoupení, které otevřel Písněmi na Michelangela Hugo Wolfa, poté rozvinul v dramatických Třech baladách Carla Loeweho a vyvrcholením nemohlo být jiné dílo než Dvořákovy Biblické písně v upřímném a prožitém podání.
Podmanivost plného hlasu
Lze v pětadevadesáti vyvolat zpěvem stejný účinek, jako když hlasu bylo třicet, čtyřicet let? Ano, lze. Samozřejmě že hlas stárne, není tak svítivý jako v mládí, ale prožitek, který do každé písně Richard Novák vkládá, je obohacený životní zkušeností a interpretace je podpořena výbornou technikou a každodenním hlasovým cvičením.
Wolfovy písně, které pěvec přednesl v němčině, jsou plné nostalgie, smutku, ale i touhy a smíření. Jak silným dojmem zapůsobil první verš zazpívaný plným silným hlasem: „Často přemítám o svém uplynulém životě.“ A jak v Novákově podání rozkvetla melodie a dynamika v písni Co cítí duše má. Rozechvění posluchačů plynoucí z vědomí, že jsou přítomni něčemu vzácnému, posiloval i výkon klavíristy Miroslava Sekery, který opět potvrdil své renomé vynikajícího komorního partnera, jenž umí být v pozadí, ale současně se podílí na hloubce vyznění. Způsob, jakým zahrál a zdůraznil harmonie ve Wolfovi a poté v Loewovi či vyzdvihl instrumentální linku v Biblických písních, je málokdy slýchaný. Za každé komorní partnerství si Miroslav Sekera zaslouží chválu a ocenění.
Zatímco Hugo Wolf se ve svých písních dívá na dno duše, Loewovy Tři balady, op. 1 jsou dramatickými příběhy s tragickým vyústěním, které tak zkušený interpret jako Richard Novák přednáší s účinkem, jež vyvolává mrazení v zádech. V písni Edward na slova Johanna Gottfrieda Herdera se krásná barva hlasu v nižších rejstřících klenula v pečlivě vystavěných frázích, souznění s klavíristou se projevilo v ukázkovém nakládání s rytmem. Výrazový zlom z bezstarostného charakteru ve smutek nad mrtvou dívkou pěvec přesvědčivě ztvárnil v písni Dceruška hostinské na slova Ludwiga Uhlanda a Goethův Král duchů se odvíjel s výborným frázováním, zvyšujícím se tempem a výrazovou gradací.
Vrcholem večera byly Dvořákovy Biblické písně, tak upřímně a prostě zazpívané. Obecenstvo citlivě vnímalo Novákovo vyjádření víry, vnitřní síly a odhodlání, naděje, pokory i radosti. Miroslav Sekera byl partnerem více než doprovázejícím, z klavírních harmonií dokázal vytvořit soulad a celek se zpívaným partem. Mnohokrát v průběhu večera mě napadlo, a tento dojem se znásobil u Biblických písní, jak je možné dosáhnout v požehnaném věku takového rozklenutí hlasu, široké dynamiky a skvělého frázování. Odpověď zná Richard Novák sám, kořeny však sahají k jeho základům (jeho učitelem byl Jiří Wooth) a celoživotní píli, vytrvalosti a interpretační soudnosti.
V Rudolfinu zpíval poprvé před devadesáti lety
Písňové bloky byly odděleny povídáním s oslavencem a vzpomínky nebraly konce. „Prý že jste poprvé zpíval v Rudolfinu v pěti letech?“ nadhodil Petr Kadlec. Byla to pravda. Jedna příbuzná pracovala v parlamentu, který v té době sídlil v Rudolfinu, jako písařka. A protože věděla, jak malý Richard hezky zpívá a že je zrovna s rodiči na výletě v Praze, nabídla, že by mohl poslancům zazpívat. Pěvec si už na samotné vystoupení nepamatuje, dojem, který v něm budova zanechala, ano. Podruhé už vstoupil do Rudolfina jako profesionál. V roce 1962 tu natáčel s Václavem Smetáčkem Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila. A nebyl to jen Václav Smetáček, na koho Richard Novák vzpomínal. Mnohokrát spolupracoval s Václavem Neumannem, kterého označil za gentlemana, velmi si vážil Zdeňka Košlera, u něhož oceňoval preciznost a srozumitelnost gest. Smích vzbudila vzpomínka na seznámení s Václavem Neumannem, s kterým se poprvé setkal při televizním natáčení árie Revírníka z Lišky Bystroušky. „To bylo dobrý. Proč vás neznám?“ ptal se po natáčení Václav Neumann. „To bude asi tím, že jsem z Brna,“ opáčil Richard Novák.
Úsměvy v publiku vyvolaly i vzpomínky neteře, dcery skladatele Jana Nováka, klavíristky Dory Novak-Wilmington, kterak jako malé děvče přinesla strýci na pódium kytici. „On hned zmizel a potlesk, který patřil jemu, jsem si vychutnala já. Tehdy jsem si uvědomila, že je to něco úžasného,“ vyznala se úspěšná klavíristka. Kolega Richard Haan přispěl historkami ze společného působení v brněnské opeře a přispěl tím k takřka rodinné a pospolité atmosféře setkání.
Jako překvapení na závěr předal Petr Kadlec Richardu Novákovi knihu nazvanou Zpěv je v opeře na prvním místě, kterou sestavil z rozhovorů, jež publikoval časopis Harmonie i svých vlastních, které postupně vznikaly během delšího období. Knížku doporučuji nejen zájemcům o operu, ale o hudbu vůbec, přináší totiž pěvcovy názory na skladatele a jejich díla. Po přečtení možná budeme trochu jinak – a hlouběji – vnímat taková díla, jako jsou Rusalka, Prodaná nevěsta, Liška Bystrouška, Stabat mater či Biblické písně.
Vřelé ovace vestoje na závěr tohoto milého hudebního setkání vyjádřily beze slov úctu, obdiv i lásku k pěvci, který celý život skromně a pokorně přistupuje k řemeslu, kterému se říká umění.
Hudební setkání 95. narozeninám Richarda Nováka
3. října 2026, 17:00 hodin
Sukova síň Rudolfina, Praha
Program
Hugo Wolf: Písně na Michelangela
Carl Loewe: Tři balady, op. 1
Antonín Dvořák: Biblické písně, op. 99, B185
Účinkující
Richard Novák – bas
Miroslav Sekera – klavír
Petr Kadlec – průvodce
