Robert Oberaigner: Vlastním asi padesát klarinetů

Jak jste se dostal k historickým klarinetům?
Jednou jsem v Salcburku na festivalu Mozart Week slyšel Haydnovo Stvoření v podání barokního ansámblu Freiburger Barockorchester. Uchvátil mě zvuk dobových nástrojů, především klarinetů. Hned další den jsem si po návratu domů do Innsbrucku pořídil svůj první historický klarinet. Koupil jsem ho u tamního nástrojáře, o kterém jsem do té doby ani netušil, že je světově proslulým výrobcem klasicistních klarinetů.

Kolik klarinetů jste si od té doby pořídil, kolik jich nyní máte doma?
Vlastním asi padesát klarinetů, ale spočítané je nemám. Ne všechny používám, k některým se stále snažím najít vhodnou hubičku, některé klarinety potřebují opravit, jiné jsem zapůjčil svým kamarádům…

Upravujete si některé své nástroje sám?
Většinou všechny předělávky nechávám na nástrojářích, sám se pouštím jen do malých úprav a oprav. Výrobu nástrojů považuji za vysoké umění. Ačkoliv se starými klarinety zaobírám už dlouho, nepřestává mě překvapovat, jak kvalitně jsou některé dobové nástroje vyrobené.

Historické klarinety se vyrábí v různých laděních. Jaké ladění je vám nejbližší?
Nejraději mám ladění A = 440 Hz. Nevím přesně proč, ale intuitivně je mi nejpříjemnější na poslech. Novodobé ladění A = 442–⁠⁠⁠⁠⁠443 na mě působí příliš hlučně a napjatě.

Věnujete se i pedagogice?
Neučím nikde nastálo, ale poměrně často vedu mistrovské kurzy. Rád se studenty rozebírám do detailu určitá historická období či skladatele, například Schumannovu tvorbu. Někdy bych rád uspořádal takovou přednášku či masterclass i v Praze.

Jak se liší vaše dobová interpretace Mozartových děl s těmi současnými, hranými na moderní klarinety?
Ačkoliv se snažím, aby moje interpretace starších děl byly v souladu s dobovou praxí, na koncertech nad žádnými pravidly nepřemýšlím. Nechávám se intuitivně vést hudbou a emocemi, snažím se, abych se dotkl srdcí posluchačů. Dobová hudba sice má svá pravidla, ale i ta se v minulosti nedodržovala – všichni velcí skladatelé je porušovali, šli proti dobovým zvykům a vytvářeli novou hudbu.

Jak obtížné je hrát Mozartovy skladby na dobové klarinety?
Hrát Mozartovy skladby na historické klarinety je nesmírně technicky náročné. Na některé noty se navíc používají speciální hmaty, které to všechno ještě ztíží, a to do takové míry, že některé pasáže hráč musí frázovat jinak, než by býval chtěl. Modernímu klarinetu se člověk nemusí tolik podřizovat, má mnohem svobodnější vůli.

Kromě Mozartova Klarinetového kvintetu zahrajete na koncertě také dvě Popelkovy skladby, jednu z nich pro vás před lety napsal. Jak probíhá vaše spolupráce?
Petrův Kvartet pro klarinet, housle, kontrabas a klavír si společně poprvé zahrajeme až v Praze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Petr se ujme klavírního partu. Skladba ostatně ještě není dokončená, takže bychom ji ani dříve zkoušet nemohli. To však není případ jeho druhé skladby, která na koncertě zazní – Fünf Nachtstücke pro klarinet a klavír. Tu jsme s Petrem důkladně rozebírali, experimentovali jsme s různými klarinetovými efekty, například s multifonikou v tišší dynamice. Obě skladby jsou velmi rozdílné, těším se, až je představíme posluchačům na pražském koncertě.

Na jaké klarinety budete na koncertě hrát?
Na koncertě vystoupím jen s moderními klarinety. Popelkovy skladby jsou technicky náročné, na historický klarinet bych neměl šanci zahrát všechny potřebné techniky a vytvořit celou škálu zvukových efektů. A hrát Mozartův kvintet na dobový klarinet by mělo smysl jedině za předpokladu, že by si hráči ve smyčcovém kvartetu natáhli střevové struny a vyměnili moderní smyčce za barokní. Ale to za mě nemá v tomto případě úplně smysl. Cílem pražského koncertu je poukázat na kontrast mezi moderní a starou hudbou, ne se do detailu zaobírat historicky poučenou interpretací.

Čemu se rád věnujete, když se zrovna nezaobíráte hudbou?
Snažím se, abych měl co nejrozmanitější život, aby se všechno stále netočilo jen kolem hudby. Mám rád takové prosté radosti, například vařím pro celou rodinu nebo si hraju s naší malou dcerou – díky ní si často o své profesi pomyslím: „Vždyť o nic nejde, je to jen hudba! Ten skutečný, důležitý život mám tady, doma s rodinou.“

Zdá se vám někdy o hudbě?
Ano, mívám klarinetové noční můry. Většinou se odehrávají těsně před koncertem. Stojím v zákulisí a nejsem schopen si naštelovat plátek na klarinetovou hubičku nebo se mi nedaří nasoukat se do oblečení.

Máte nějaké touhy či plány do budoucna?
Rád bych si jednou s rodinou pořídil malý domek na japonském venkově a chodil v jeho okolí na túry.