Robert Smiščík, nový banskobystrický tenor

Mladého, talentovaného a k tomu ještě pohledného sympaťáka Roberta Smiščíka ať už na ulici, nebo na jevišti prostě nepřehlédnete. Já ho potkal letos začátkem května a potom ke konci června na Slovensku. Zatímco na jevišti Státního divadla v Košicích jsem ho viděl v roli Borsy ve Verdiho opeře Rigoletto (premiéry 10. a 11. května), o pár týdnů později jsem ho potkal už zase v Banské Bystrici, kde na jevišti Státní opery – a po boku hvězd typu Miroslava Dvorského, Štefana Kocána, Louise Hudson či Eveze Abdully – ztvárnil postavu Malcolma v další Verdiho opeře Macbeth (premiéra 23. června). To už jsem s Robertem Smiščíkem lehce komunikoval a věděl, jaké operní role má za sebou. Tehdy mi také řekl, že po roce stráveném v košickém divadle odchází a nastupuje do angažmá ve Státní opeře v Banské Bystrici.
Do angažmá ve Státní opeře v Banské Bystrici jste nastoupil od září, už předtím jste tam hostoval. Proč jste zvolil právě tuto scénu?

Přišla mi odtud výhodnější pracovní nabídka…

Co vás v Banské Bystrici v nové sezoně čeká?

V této sezoně mě může publikum vidět v inscenaci Verdiho opery Macbeth, ve které zpívám postavu Malcolma, následně mě čeká postava Lenského v Čajkovského opeře Eugen Oněgin, dále postava Careviče ve stejnojmenné operetě od Franze Lehára… Debutem v této sezoně bude postava Ismaela ve Verdiho Nabuccovi. V prosinci bude mít premiéru opereta Gejzy Dusíka Hrnčířský bál, kde bych měl zpívat postavu Petra, a v březnu 2014 to bude postava Prince v opeře Antonína Dvořáka Rusalka.

Zatím jsem vás měl možnost slyšet v Rigolettovi a v Macbethovi, tedy shodou okolností ve Verdiho operách, které na Slovensku režíroval Peter Gábor. Jak se vám s ním spolupracovalo?

S panem režisérem byla velmi příjemná, inspirativní, ale hlavně tvořivá práce. Budu jen rád, když se s ním na nějakém projektu ještě setkám.

Obě inscenace měly úspěch: zatímco Rigoletto se stal diváckým hitem číslo jedna, Macbeth skončil jako třetí v anketě slovenských kritiků. Měl jste velkou radost, oslavil jste to?

Každá premiéra si zaslouží oslavu. Tak to bylo jak při opeře Rigoletta, tak při Macbethovi. Obě premiéry měly a mají velmi dobrý ohlas u kritiky i u obecenstva…Premiéra Macbetha se nesla ve hvězdném obsazení. Dalo vám to něco, když jste stál vedle ostřílených hvězd typu Mira Dvorského, Štefana Kocána či Louise Hudson?

Už během studií na konzervatoři jsem sledoval kariéru pana Dvorského a vždy, když to bylo možné, jsem chodil na jeho představení. Mockrát jsem měl nutkání se s ním sejít a popovídat. To, že se s ním někdy setkám na jedné scéně, mě ale nenapadlo. S panem Dvorským jsme se ale na jevišti setkali dřív než při Macbethovi. Bylo to v opeře Fedora od Umberta Giordana. Stát na jevišti s tolika hvězdami bylo pro mne velmi inspirativní a obohacující…

Máte před těmito lidmi respekt, anebo je berete takzvaně normálně, jako všechny kolegy, s nimiž běžně pracujete?

Myslím, že mám před nimi respekt… Cítím větší zodpovědnost, ale zároveň mám skvělý pocit, že si s takovými osobnostmi můžu zazpívat na jednom jevišti.

Sledujete kritiky? Dovedou vás rozčílit, anebo se při jejich pročítání bavíte?

Porád jsem na divadelních prknech ještě nováčkem. Minulý rok jsem byl teprve ve svém prvním angažmá, takže těch kritik na moji osobu zase až tak moc nebylo. A ty, které vyšly, byly pozitivní. Doufám, že to tak bude i nadále, však se budu snažit! (smích)

Dovede vás krásná opera dojmout, rozplakat?

Jako posluchač se na operu soustředím jinak, než když ji sám interpretuji. Velmi záleží na tom, v jakém rozpoložení a emocionální poloze se zrovna nacházím. Ale jako interpret musím uvažovat takříkajíc chladnou hlavou, neboť pokud se náhle nechám ovlivnit hudbou a dějem, přicházejí potom na řadu vokální, technické problémy! (smích)

Váš oblíbený hudební skladatel?

Nemám v oblibě jen jednoho skladatele, kterého bych preferoval nad ostatními… Je jich povícero. Těžko vybrat z toho velkého seznamu skladatelů, které mám v hlavě a uchu, a jmenovat jen toho jednoho jediného…

A hudba vašeho srdce…?

Ta, která ve mně dokáže to srdce probudit.Posloucháte i jinou hudbu, než je ta operní, vážná i klasická?

Velmi rád si poslechnu jakýkoli hudební žánr. V tomto směru nejsem „ohraničený“. Záleží spíš na náladě. V podstatě mám rád i všechno nové, co přináší pop music, to si rád poslechnu, všechno od jazzu až po rock. Mám pozitivní vztah i k folklóru, léta jsem velkým fanouškem souboru Lúčnica, dokonce jsem v něm vždy chtěl účinkovat…

Pro které operní tituly či postavy máte slabost a navíc jste o nich přesvědčen, že by slušely i vám?

Jestli bych se měl zaměřit na jednu postavu, tak by to byl Verdiho Otello. Tato postava ve mně vzbuzuje respekt, sílu a energii. Bohužel je to tak náročná postava, a to jak po technické, tak i po psychologické stránce, že si na ni budu muset ještě pár roků počkat. A když už ji někdy poslouchám, tak si vlastně říkám, jestli si ji vůbec já budu moci někdy zazpívat… (smích)

Sledujete i jiné operní domy, třeba i v zahraničí?

Pochopitelně, zajímám se i o operní scénu v zahraničí. Většinou je to v rámci sledování kolegů a známých na jiných divadelních scénách. Tímto způsobem zůstávám ve spojení s ostatními operními domy ve světě.

Co váš volný čas? Jak jej obvykle trávíte? Máte nějaké hobby, nemyslím tím ale operu a zpěv…?

Ve volném čase se vždy rád setkávám s mými dobrými kamarády. Jsou to většinou lidé od fochu, takže téma opera a všechno, co k ní patří, je vždy v rámci debaty nevyhnutelné. (smích) Ale když potřebuji zrelaxovat, tak se snažím vypadnout do přírody, zaplavat si anebo se jen tak projít. Rád se projedu na kole, baví mě i tenis. Odpočinout se ale také dá při dobrém filmu.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Když jsem byl malý chlapec, toužil jsem po tom, stát se pilotem. Bavilo mě skládat plastové modely letadel, s tím jsem si tenkrát dost vyhrál. S otcem jsme chodili na mezinárodní letecké dny. Je to takový můj nesplněný chlapecký sen… (smích) Právě tohle bylo vždy to, co mě moc bavilo.

Zpět k divadlu: co vás vlastně k divadlu přivedlo? Byla to opera, zpěv…?

Během základní školy mě otec přihlásil do lidušky na akordeon. Ale ten jsem tehdy nedokončil, protože mě nebavilo cvičit. Předtím, než jsem nastoupil na konzervatoř, jsem studoval střední odborné učiliště strojírenské a uvažoval, že si přece jen dokončím aspoň první stupeň – a to se povedlo. Na akordeon u nás hrál dědeček i můj otec, takže i já jsem měl být ten, kdo bude v této tradici pokračovat. Doma jsme se bavili i o tom, že bych mohl jít na konzervatoř, ale na to nedošlo už třeba jenom z důvodu, že jsem nebyl technicky až tak zdatný, abych na přijímačkách s akordeonem uspěl… Tak mne otec, který v té době zpíval ve sboru Slovenského národního divadla, řekl, jestli bych nezkusil zpěv. Nakonec jsem po skončení strojárny nastoupil na povinnou civilní službu a během ní docházel na přípravu k profesoru Szücsovi. Na přijímacích pohovorech jsem byl úspěšný, a proto jsem po skončení civilní služby nastoupil na Státní konzervatoř v Bratislavě, právě do třídy profesora Roberta Szücse.

Kdy jste si vlastně poprvé řekl či uvědomil, že se stanete operním pěvcem?

Napadlo mě to už během studia na strojárně, ale jestli budu operním zpěvákem, tak o tom jsem nebyl přesvědčený ani v prvním ročníku na konzervatoři… První představení, které jsem v divadle viděl, byl Don Quijote. Postupně jsem začal stále častěji navštěvovat divadla a koncerty – a tehdy mě to chytilo. Začal jsem se více zajímat o operu a vše, co k ní patří…

Potkalo vás během studia ať už na konzervatoři nebo na vysoké škole něco mimořádného? Myslím tím třeba setkání s mimořádnou osobností, která vás někam posunula, ke které jste vzhlížel?

Když jsem končil konzervatoř, tak se mi pěvecky moc nedařilo. Byla to moje první hlasová krize. Došlo to až tak daleko, že jsem vlastně nevěděl, jestli vůbec školu dokončím. Zatímco já uvažoval o přerušení studia, rodiče z toho byli nešťastní. Jednoho dne mi otec řekl, že mi dohodl setkání se Sergejem Larinem. Byl to můj velký idol a on byl i ten, který mi velmi pomohl a postavil mě „opět na nohy“. Jsem mu nesmírně vděčný za vše, co mě naučil.+++

===Kdo z operních hvězd patřil v té době k vašim největším oblíbencům? Kdo vás tehdy nejvíc okouzlil?

Když jsem začal studovat zpěv, byl mým velkým idolem Peter Dvorský. Máme doma jednu desku, na které zpívá operní árie. Tuto desku mám ohranou asi nejvíc ze všech desek. Dalo by se říct, že to byl právě pan Dvorský, kdo mě ovlivnil v tom, abych se vydal právě tímto směrem.

Od nové sezony jste tedy ve stálém angažmá v Banské Bystrici, předchozí Košice byly vaším prvním angažmá?

Ano, po skončení studia na VŠMU to bylo moje první divadelní angažmá…

Když se za košickým angažmá ohlédnete, na které role jste pyšný, které se vám povedly?

Když bych se měl ohlédnout za inscenacemi, v nichž jsem doposud účinkoval, tak musím upřímně říct, že nejvíc mě asi potěšilo to, že jsem si mohl nastudovat postavu Rinuccia v Pucciniho opeře Gianni Schicchi a postavu Lenského v opeře Eugen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. To jsou postavy, za které jsem vděčný a u nichž jsem taky na sebe hrdý, že jsem je zvládl! (smích)

Děkuji za rozhovor!

     

Vizitka:
Robert Smiščík se narodil 20. května 1982 v Bratislavě. Jeho otec působil ve sboru Slovenského národního divadla. V dětství docházel do Základní umělecké školy, kde se učil hře na akordeon. Po základní škole absolvoval nejdřív Střední odborné učiliště strojírenské, potom se už věnoval studiu hudby a zpěvu. Na Státní konzervatoři v Bratislavě vystudoval obor operní a koncertní zpěv (2001–2007), ve studiu téhož odboru pokračoval na Hudební a taneční fakultě na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (2007– 2012).

Jako interpret se zúčastnil Mezinárodních pěveckých kurzů Petra Dvorského v Piešťanech (2010) a Mistrovských pěveckých kursů Magdaleny Blahušiakové a Antonína Carangela v Karlových Varech (2011). V roce 2005 se zúčastnil Mezinárodní pěvecké soutěže Imricha Godina IUVENTUS CANTI – Vráble, kde se umístil na třetím místě a získal Cenu pro nadějného Tenora. V roce 2006 byl finalistou Mezinárodní pěvecké soutěže M. Sch. Trnavského v Trnavě – získal tu Cenu Dr. Janka Blaha pro nadějného tenora.

Koncertně vystupoval nejen na Slovensku a v České republice, ale také v Německu, Velké Británii, Francii a Belgii.

Jako sólista opery měl první angažmá ve Státním divadle v Košicích (sezona 2012/2013), odkud po roce přešel do angažmá Státní opery v Banské Bystrici.

Repertoár:
opery:
W. A. Mozart: Don Giovanni – Don Ottavio
W. A. Mozart: Figarova svatba – Don Curzio
W. A. Mozart: Bastien a Bastienka – Bastien
H. Purcel: Dido a Aeneas – First Sailor
G. Bizet: Carmen – Remendado
G. Puccini: Gianni Schicchi – Rinuccio
G. Puccini: Madama Butterfly – Goro
M. Musorgský: Boris Godunov – Bojar
G. Verdi: Nabucco – Ismael
W. Mathias: Oratorium Jonah – Shipmaster – kapitán
F. Poulenc: Dialogy karmelitek – Kaplan
G. Verdi: Rigoletto – Borsa
G. Verdi: Macbeth – Malcolm
P. I. Čajkovský: Evžen Oněgin – Lenský

operety:
F. Lehár: Země úsměvů – Sou Chong
F. Lehár. Carevič – Carevič

Foto archiv Roberta Smiščíka