Robert Smiščík, nový banskobystrický tenor

Zpět k divadlu: co vás vlastně k divadlu přivedlo? Byla to opera, zpěv…?

Během základní školy mě otec přihlásil do lidušky na akordeon. Ale ten jsem tehdy nedokončil, protože mě nebavilo cvičit. Předtím, než jsem nastoupil na konzervatoř, jsem studoval střední odborné učiliště strojírenské a uvažoval, že si přece jen dokončím aspoň první stupeň – a to se povedlo. Na akordeon u nás hrál dědeček i můj otec, takže i já jsem měl být ten, kdo bude v této tradici pokračovat. Doma jsme se bavili i o tom, že bych mohl jít na konzervatoř, ale na to nedošlo už třeba jenom z důvodu, že jsem nebyl technicky až tak zdatný, abych na přijímačkách s akordeonem uspěl… Tak mne otec, který v té době zpíval ve sboru Slovenského národního divadla, řekl, jestli bych nezkusil zpěv. Nakonec jsem po skončení strojárny nastoupil na povinnou civilní službu a během ní docházel na přípravu k profesoru Szücsovi. Na přijímacích pohovorech jsem byl úspěšný, a proto jsem po skončení civilní služby nastoupil na Státní konzervatoř v Bratislavě, právě do třídy profesora Roberta Szücse.

Kdy jste si vlastně poprvé řekl či uvědomil, že se stanete operním pěvcem?

Napadlo mě to už během studia na strojárně, ale jestli budu operním zpěvákem, tak o tom jsem nebyl přesvědčený ani v prvním ročníku na konzervatoři… První představení, které jsem v divadle viděl, byl Don Quijote. Postupně jsem začal stále častěji navštěvovat divadla a koncerty – a tehdy mě to chytilo. Začal jsem se více zajímat o operu a vše, co k ní patří…

Potkalo vás během studia ať už na konzervatoři nebo na vysoké škole něco mimořádného? Myslím tím třeba setkání s mimořádnou osobností, která vás někam posunula, ke které jste vzhlížel?

Když jsem končil konzervatoř, tak se mi pěvecky moc nedařilo. Byla to moje první hlasová krize. Došlo to až tak daleko, že jsem vlastně nevěděl, jestli vůbec školu dokončím. Zatímco já uvažoval o přerušení studia, rodiče z toho byli nešťastní. Jednoho dne mi otec řekl, že mi dohodl setkání se Sergejem Larinem. Byl to můj velký idol a on byl i ten, který mi velmi pomohl a postavil mě „opět na nohy“. Jsem mu nesmírně vděčný za vše, co mě naučil.+++

===Kdo z operních hvězd patřil v té době k vašim největším oblíbencům? Kdo vás tehdy nejvíc okouzlil?

Když jsem začal studovat zpěv, byl mým velkým idolem Peter Dvorský. Máme doma jednu desku, na které zpívá operní árie. Tuto desku mám ohranou asi nejvíc ze všech desek. Dalo by se říct, že to byl právě pan Dvorský, kdo mě ovlivnil v tom, abych se vydal právě tímto směrem.

Od nové sezony jste tedy ve stálém angažmá v Banské Bystrici, předchozí Košice byly vaším prvním angažmá?

Ano, po skončení studia na VŠMU to bylo moje první divadelní angažmá…

Když se za košickým angažmá ohlédnete, na které role jste pyšný, které se vám povedly?

Když bych se měl ohlédnout za inscenacemi, v nichž jsem doposud účinkoval, tak musím upřímně říct, že nejvíc mě asi potěšilo to, že jsem si mohl nastudovat postavu Rinuccia v Pucciniho opeře Gianni Schicchi a postavu Lenského v opeře Eugen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. To jsou postavy, za které jsem vděčný a u nichž jsem taky na sebe hrdý, že jsem je zvládl! (smích)

Děkuji za rozhovor!

Vizitka:
Robert Smiščík se narodil 20. května 1982 v Bratislavě. Jeho otec působil ve sboru Slovenského národního divadla. V dětství docházel do Základní umělecké školy, kde se učil hře na akordeon. Po základní škole absolvoval nejdřív Střední odborné učiliště strojírenské, potom se už věnoval studiu hudby a zpěvu. Na Státní konzervatoři v Bratislavě vystudoval obor operní a koncertní zpěv (2001–2007), ve studiu téhož odboru pokračoval na Hudební a taneční fakultě na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (2007– 2012).

Jako interpret se zúčastnil Mezinárodních pěveckých kurzů Petra Dvorského v Piešťanech (2010) a Mistrovských pěveckých kursů Magdaleny Blahušiakové a Antonína Carangela v Karlových Varech (2011). V roce 2005 se zúčastnil Mezinárodní pěvecké soutěže Imricha Godina IUVENTUS CANTI – Vráble, kde se umístil na třetím místě a získal Cenu pro nadějného Tenora. V roce 2006 byl finalistou Mezinárodní pěvecké soutěže M. Sch. Trnavského v Trnavě – získal tu Cenu Dr. Janka Blaha pro nadějného tenora.

Koncertně vystupoval nejen na Slovensku a v České republice, ale také v Německu, Velké Británii, Francii a Belgii.

Jako sólista opery měl první angažmá ve Státním divadle v Košicích (sezona 2012/2013), odkud po roce přešel do angažmá Státní opery v Banské Bystrici.

Repertoár:
opery:
W. A. Mozart: Don Giovanni – Don Ottavio
W. A. Mozart: Figarova svatba – Don Curzio
W. A. Mozart: Bastien a Bastienka – Bastien
H. Purcel: Dido a Aeneas – First Sailor
G. Bizet: Carmen – Remendado
G. Puccini: Gianni Schicchi – Rinuccio
G. Puccini: Madama Butterfly – Goro
M. Musorgský: Boris Godunov – Bojar
G. Verdi: Nabucco – Ismael
W. Mathias: Oratorium Jonah – Shipmaster – kapitán
F. Poulenc: Dialogy karmelitek – Kaplan
G. Verdi: Rigoletto – Borsa
G. Verdi: Macbeth – Malcolm
P. I. Čajkovský: Evžen Oněgin – Lenský

operety:
F. Lehár: Země úsměvů – Sou Chong
F. Lehár. Carevič – Carevič

Foto archiv Roberta Smiščíka