Roman Hoza: Verdimu se vyhýbám jako čert kříži!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Česká opera a lidé kolem ní online (1): Roman Hoza. - Dneškem otevíráme nový týdeník rozhovorů věnovaných především tuzemské opeře a jejím tvůrcům. - Barytonista Roman Hoza je už druhým rokem v angažmá v Národním divadle Brno. Právě má za sebou premiéru Nápoje lásky, chystá písňový recitál a těší se na hostování v Thomasově Hamletovi v Divadle J. K. Tyla v Plzni. S Romanem Hozou hovoříme o vysněných cestách, o volbě repertoáru, o šťastném rozhodnutí vrátit se z ciziny do Brna a pustit se do dalšího studia, jakož i o barokní hudbě, která nemusí nutně překypovat krásou.
Roman Hoza (zdroj NdB / foto Ilona Sochorová)


Před rokem a půl jste učinil důležitý životní i kariérní krok, když jste se rozhodl vrátit z Operního studia Deutsche Oper am Rhein a nastoupit do angažmá v Národním divadle Brno. Díváte se s odstupem na ten krok jinak, vnímáte ho v jiném světle než tehdy?

Hodnotím-li ho z dnešního pohledu, tak jsem rád, že jsem tento krok učinil. Ale už tehdy to vypadalo jako nejlepší, co jsem mohl udělat. Prvního září 2016, v den mého nástupu do angažmá v Brně, se mi narodil syn a já jsem rád, že jsem jednak stihl být při tom a jednak, že mám šanci vidět, jak vyrůstá.

A umělecké aspekty? Přece jen, kdybyste v Düsseldorfu ještě zůstal, možná by přišly zajímavé nabídky, které u nás nedostanete…

Přiznám se, že v Düsseldorfu se mi začalo líbit vlastně až na konci mého působení. A říkal jsem si, že pokud mi přímo tam nabídnou angažmá, budu to zvažovat. Ale to nepřišlo. A trochu mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsem to chápal. Oni to totiž zrovna ten ansámbl poněkud omezovali a navíc barytonů v mém oboru tam měli dost. Ale to, že jsem se vrátil, neznamená, že jsem s nimi přerušil styky! Mám v Německu stále činnou agenturu a v Düsseldorfu jsem v následující sezoně také hostoval. A věřím, že i v dalších letech se mi bude dařit ten kontakt udržet.

Samozřejmě, ty velké německé opery jako v Düsseldorfu, Mnichově či v Drážďanech, jsou kvalitativně na nesrovnatelné výši. Ale snad si můžu myslet, že na to mám ve svém oboru ještě čas. Já jsem momentálně spokojený v Brně.

A nemohlo být působení v Deutsche Oper am Rhein lepším odrazovým můstkem pro kariéru? Přece jen v Německu je divadel, i menších, regionálních, nesrovnatelně více.

Angažmá v Operním studiu bylo domluveno na dva roky, já osobně jsem tam byl jen rok a půl. A po ukončení v srpnu 2016 jsem tam neměl práci. Ano, německých operních domů je hodně a asi bych se tam měl šanci uchytit. Ale nabídka, která přišla z Brna, byla jedinečná a mám tu možnost vyrůstat na krásných rolích.

Měl jste před sebou toho prvního září loňského roku jasně vymodelovanou představu o tom, jak bude sezona v Brně vypadat? Vy jste mi tehdy řekl: „Jestli přežiju tuhle sezonu, tak přežiju všechno…“

No, zdá se, že jsem to přežil… Věděl jsem, kolik bude premiér, v kolika z nich budu účinkovat a jak jsou ty tituly náročné. Byly to všechno veliké úlohy; začal jsem Marbuelem, pak přišla Mamma Agata v Poprasku v opeře v pražské produkci a pak především Jaufré Rudel v Lásce na dálku od Kaaji Saariaho zde v Brně, což byla extrémně náročná partie. A do toho jsem ještě vstupoval do Dona Giovanniho. I v některých kritikách jsem četl, že „toho mám hodně“, ale když jsem si tu práci sumíroval, zjistil jsem, že představení samotných vlastně ani tolik není. Bylo jich kolem třicítky a v Německu jsem jich měl okolo padesáti.

Antonín Dvořák: Čert a Káča – Roman Hoza (Marbuel) – ND Brno 2016 (zdroj NdB / foto Marek Olbrzymek)

V aktuální sezoně vás čeká také hostování. V lednu 2018 vás uvidíme v Plzni v Thomasově Hamletovi, kterého už máte v nastudování z ostravské inscenace. Můžete si během plné brněnské sezony dovolit hostovat pravidelně nebo to jsou jen ojedinělé počiny?

V tomto ohledu si nemůžu stěžovat. Kolegové i vedení v Brně mi vychází maximálně vstříc a já se snažím s nimi také jednat na rovinu. Pokud s nějakou prosbou nebo žádostí zrovna nepochodím, tak se věšet nejdu… Ale vždy se dohodneme. A vždycky se to nějak podaří, jsou-li to nabídky, které stojí za to.

Chytím vás za slovo, čím stojí Thomasův Hamlet „za to“?

Jak už jste řekl, tu roli mám nastudovanou, takže přece jen objem práce bude menší. Je to ale hlavní role, takže už jen zopakovat si ji bude znamenat velkou koncentraci. Zrovna dnes, kdy spolu hovoříme, si ji opakuji, protože v sobotu 28. října se ta opera vrací na ostravské jeviště. Musím říci, že Thomasova hudba mě dostala, francouzské opeře se u nás tolik nevěnujeme a je to škoda.

Znamená Thomasův Hamlet ve vašem případě repertoárový posun k nějaké další úrovni?

Je to čistý baryton a musím říci, že za to jsem rád. Svého času jsem koketoval s basbarytonem, i když to nikdy nebyl zcela můj obor. Mám v repertoáru Mozartova Figara, i Leporella jsem kdysi zpíval, i Marbuel v Čertovi a Káče je spíš basbarytonový. Hamlet mne trochu posouvá k barytonu a to je cesta, kterou bych se chtěl ubírat.

Když jste se loni vracel do Brna, řekl jste také, že vaším velkým snem je osvojit si dobře Dona Giovanniho a mít ho připraveného v „šuplíku“, až přijde nabídka. Sice jste loni na podzim doskakoval do brněnské inscenace, ale je asi rozdíl mezi vstupem do hotové produkce a nastudováním role opravdu od a až do zet…

Ano, sice ho tu zpívám, ale doufám, že ono poctivé nastudování, kompletní proces přípravy té úlohy, mne bude teprve čekat. Příliš času na zkoušení při vstupu do rozjeté inscenace a na detailní hru s notami jsem samozřejmě neměl.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Roman Hoza (Giovanni) – NdB 2013 (zdroj NdB / foto Marek Olbrzymek)

Máte nějakou svou zvláštní metodu studia nové role? Někdo se učí zvlášť recitativy a zvlášť ansámbly, někomu se part ukládá dobře do paměti, když se ho učí pozpátku…

Nic objevného jsem nevymyslel. Ale v klasicistním díle mi pomáhá si vypsat do bloku zvlášť recitativy slovo po slovu a pak se učit jen text bez hudby. U romantických děl se ansámbly učím poslechem.

Slyšel jsem o vás, že nerad mluvíte o pěvecké technice. Člověku ale občas pomáhá, když si problém, otázku sám pro sebe zformuluje, převede do slov. Platí to i pro vás?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář