Naprosté propojení hráčů
Koncert souboru přilákal do koncertního sálu v Domě hudby řadu mladých posluchačů, neboť den předtím jeho členové vedli interpretační seminář na Konzervatoři Plzeň. Studenti tak mohli spatřit své lektory „v akci“. Už od prvních tónů Mozartova Tria č. 5 C dur bylo jasné naprosté propojení hráčů, chuť hrát, přesné načasování pauz i začátků. Hlavní melodie měla tu správnou sílu. Do melodických řad klavíru dychtivě přicházely vstupy houslí a violoncella. Hlavní linka patřila houslím nebo klavíru, violoncellistka si byla vědoma doprovodné úlohy, ale vnášela do ní pocit melodie.
Mozart složil toto dílo v létě roku 1788, tedy na vrcholu tvůrčích sil. V této době vznikla kupříkladu Symfonie č. 40. Zcela mohu potvrdit tvrzení obsažené v programové brožurce koncertu, že tato „hudba působí lehce a přirozeně, přestože je kompozičně velmi promyšlená“. Posluchač má pocit, jako by se spojil houslový a klavírní koncert dohromady.
Hluboké až temné myšlenky evokuje hudební materiál druhé věty. Klid úvodního tématu narušují náhlé akcenty. Ty vyžadují od interpretů naprosto přesné načasovaní, stejně jako začátky nových frází. Shoda byla dokonalá. Třetí věta začíná velmi zostra a energicky, což dalo možnost vyniknout brilantní technice klavíristy. Při návratu tématu má téma vtipné drobné ozdoby, kde se zase uplatní dovednost houslisty.
Severský chlad violoncella
Další bod programu – Trio pro klavír, housle a violoncello č. 1 Edisona Denisova nebylo zařazeno náhodou. Houslista Fedor Rudin je totiž vnukem tohoto ruského skladatele 20. století. Jakožto syn spíše vědecky orientovaných rodičů neměl Edison Denisov cestu k hudbě nalinkovanou zrovna přímo. Začal studiem na matematicko-fyzikální fakultě, ale souběžně s ním se věnoval i hudbě. Z podnětu Dmitrije Šostakoviče nastoupil na Moskevskou státní konzervatoř, kde se stal později profesorem instrumentace a kompozice. Neoficiálně kolem sebe rychle shromáždil mladší studenty a seznamoval je s novými skladbami z Ruska i ze zahraničí. Tato práce měla zásadní vliv na historii moderní sovětské hudby. V 60. letech byl známý po celém světě, avšak doma čelil silné kritice, jeho práce byla pokládána za temnou a chaotickou. Protože neodpovídal kritériím sovětského skladatele, ocitnul se na seznamu nežádoucích osob a měl zakázáno vycestovat do zahraničí. V té době se věnoval analýze děl zahraničních hudebních skladatelů. Začal experimentovat s technikami dodekafonie a serialismu. Mimo dodekafonie Denisov začal používat prvky elektronické hudby či nové techniky hraní. Tvořil opery, symfonie, koncerty i drobnější opusy. Fascinace francouzskou kulturou ho přivedla k dílu Borise Viana, na němž založil kantátu a také velkolepou operu Pěna dní (1981). Francouzi si ho oblíbili a v Denisovových posledních těžkých letech, kdy trpěl nemocí, poskytli jemu i jeho rodině druhý domov v Paříži.
Fedor Rudin se v nedávném rozhovoru pro Operu PLUS o díle zmínil: „Musím ale podotknout, že toto konkrétní trio je jeho velmi rané dílo. Psal ho jako student konzervatoře, neměl tehdy ještě úplně vyhraněný vlastní styl. Je v něm silně cítit Šostakovičův vliv, který tehdy v Moskvě učil a podepsal se snad na každém studentovi. Řekl bych, že toto Klavírní trio č. 1 zdaleka nepředstavuje dědečkovu dospělou skladatelskou osobnost tak dobře jako třeba jeho druhé trio, které je dvanáctitónové, mnohem svobodnější a, řekněme, méně konvenční.“
V první větě je znát ruská melodika, charakter. Hudební materiál se rozvíjí od slabší či střední dynamiky až do vysokých poloh v houslích a silného forte. Pak se vše vrací k nule a začíná znovu. Hudba osciluje mezi klidem a dramatickými pasážemi.
Druhá věta nese výrazně taneční charakter. Přichází zlom – rozklady v klavíru, melodie v houslích – a pak opět návrat k rytmické části. Zádumčivost třetí věty připomíná Sukovu Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave. Touto částí prostupoval nekončící tah a napětí. Hudební masu pak vystřídal tenký tón houslí působící s využitím dusítka jako stříbrná nitka. Přidalo se violoncello a klavír, aby ve slábnoucí dynamice melodie zmizela do ztracena.
Po tak meditativní náladě se posluchači skoro zdráhali nechat se přenést do hravého Allegretta. Naivní veselost byla však brzy vystřídána vážnější melodikou a pregnantní rytmizací. Nelze nezmínit sólo violoncella, ze kterého vanul severský chlad v tom nejlepším slova smyslu.
Každý nástroj měl své místo
Klavírní trio č. 1 B dur pro klavír, housle a violoncello vytvořil Franz Schubert nedlouho před smrtí spolu s dalšími vrcholnými instrumentálními mistrovskými díly. Vydáno však bylo až osm let po skladatelově smrti. Jedná se o neobvykle rozsáhlé dílo, jehož provedení trvá přibližně čtyřicet minut. První věta v sonátové formě přináší v expozici dvě hlavní témata. První téma se vyznačuje tečkovanými rytmy a nepravidelnou délkou frází, zatímco druhé téma má naopak lyrické melodie a pravidelné fráze. Posléze se obě témata rozvíjí. Byli jsme svědky vyrovnaného partnerství mezi nástroji, vyrovnaného dialogu, kdy každý hlas přednesl stejné téma, a přece vždy s jinou naléhavostí. Zvuk ansámblu vyváženě vyplňoval prostor sálu. Nestávalo se, že by na sebe houslista strhával veškerou pozornost, každý nástroj měl své místo, kde vynikal. V pasážích, kde zaznívala hlavní melodie v klavíru a smyčce doprovázely, získával ansámbl téměř orchestrální barvu zvuku.
Druhá věta byla pozoruhodná především prací s dynamikou, po prvním zaznění melodie se nabízí provést ji při opakování v tlumenějším zvuku. Zde působil slabší zvuk, jako by přicházel z dálky.
Ve třetí větě pracovali interpreti zajímavě s pauzami a napínali posluchačské očekávání. Zábavně působilo provedení návratů hlavního tématu. V symfonicky znějící čtvrté větě si hudebníci živelně pohrávali s variacemi a skoky z jedné nálady do druhé. Každá změna byla pro posluchače opravdu nečekaná a o to více efektní.
Nejsilnější byla první část večera
V první polovině koncertu nasadili interpreti laťku opravdu vysoko. Přestože hráli skvěle i po přestávce, silněji zapůsobila první část koncertu. Vysoká umělecká kvalita souboru je dána i tím, že všichni hráči představují špičku ve svém oboru. Fedor Rudin studoval u Zakhara Brona v Kolíně nad Rýnem, u Pierra Amoyala v Salcburku a u Borise Kuschnira v Grazu. V repertoáru má tradiční houslové koncerty stejně jako skladby 20. století a soudobé kompozice. Nějakou dobu působil jako koncertní mistr Vídeňské filharmonie. Je také spoluzakladatelem souboru Fratres Trio, který zkoumá průniky mezi klasickou hudbou a jazzem. Vedle své kariéry houslisty je Rudin také uznávaným dirigentem a v současné době působí jako profesor orchestrální pedagogiky na Vysoké škole múzických umění ve Vídni, kde sám absolvoval studium dirigování.
Senja Rummukainen na violoncello začala hrát v roce 2001 na East Helsinki Music Institute. Průlom přišel v roce 2014, kdy zvítězila v Národní violoncellové soutěži v Turku a etablovala se jako vycházející hvězda finské koncertní scény. Následující rok se stala finalistkou ceny Guilhermina Suggia v Portu a v roce 2019 postoupila do finále prestižní Mezinárodní soutěže P. I. Čajkovského v Petrohradě, kde získala 6. cenu. Je držitelkou ceny Borletti-Buitoni Trust Award za rok 2026. Spolupracovala s řadou světových orchestrů, jako je BBC Symphony Orchestra, Helsinki Philharmonic Orchestra a Cleveland Orchestra. Jedním z vrcholů sezóny 2024/2025 byl pak její debut na Salcburském velikonočním festivalu, kde pod taktovkou samotného Esa-Pekky Salonena přednesla jeho violoncellový koncert s Finnish Radio Symphony Orchestra. Mezi nejvýznamnější události sezóny 2025/2026 patří turné s Rotterdam Philharmonic Orchestra. V oboru komorní hudby patří Senja Rummukainen k nejvyhledávanějším finským umělcům.
Boris Kusnezow je zván ke klavírní spolupráci nejlepšími instrumentalisty i zpěváky. Hudební vzdělání získal v Německu, kde se stal též laureátem řady soutěží. Kromě své aktivní koncertní činnosti je zakladatelem akademie komorní klavírní hudby Chamber Lab v italském Montecastelli. V roce 2020 byl jmenován profesorem komorní klavírní hudby na Hochschule für Musik und Theater „Felix Mendelssohn Bartholdy“ v Lipsku.
Publikum ne zcela zaplněného sálu ocenilo soubor vřelým potleskem. Odměnou jim bylo poděkování houslisty Fedora Rudina pronesené v češtině a přídavek v podobě drobného kousku Fritze Kreislera.
Smetanovské dny: Rudin & Rummukainen & Kusnezow & klavírní trio
31. března 2026, 19:00 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program
Wolfgang Amadeus Mozart: Trio pro klavír, housle a violoncello č. 5 C dur, KV 548
Edison Denisov: Trio pro klavír, housle a violoncello č. 1
Franz Schubert: Trio pro klavír, housle a violoncello B dur, op. 99, D. 898
Účinkující
Fedor Rudin – housle
Senja Rummukainen – violoncello
Boris Kusnezow – klavír
