„Kniha má několik vzájemně se prolínajících a doplňujících se vrstev – kombinuje historické, uměleckohistorické a muzikologické texty, které shromažďují a interpretují dosud neucelené vědomosti o Rudolfinu a jeho dějinách z různých perspektiv. Celkově má však kniha ambici ještě o něco větší, než jen potvrdit pozici Domu umělců v dějinách architektury českých zemí i pražského urbanismu. Měla by přesněji a v něčem nově vymezit jeho symbolické místo v české paměti,“ říká jeden ze tří editorů knihy a zároveň její duchovní otec Lukáš Duchek.
Výpravná publikace o Rudolfinu obsahuje řadu nových poznatků, které jsou výsledkem bádání v řadě institucí. „Nové je vlastně skoro všechno, co se týká osudů Rudolfina ve 20. století. Někdy jde o drobnosti, které doplňují dosavadní obraz, např. že Rudolfinum mělo ve 30. letech dostat na protější straně náměstí identické dvojče, jindy o zjištění, která obraz zcela mění,“ upozorňuje další z editorů Jakub Bachtík. „Platí to hlavně pro období protektorátu, se kterým je spojena spousta mýtů. Všeobecně se třeba tvrdí, že nacistickou přestavbu Domu umělců nařídil a vedl Reinhard Heydrich. Ve skutečnosti to ale bylo úplně jinak,“ doplňuje Bachtík.
Lukáše Duchka zase zaujala potřeba ideologicky „škatulkovat“ a národnostně si přivlastňovat významné stavby. „Budova byla postavena se záměrem sloužit umění jako takovému, ale v podstatě ihned po svém otevření se stala předmětem sváru mezi Čechy a Němci. Na rozdíl od Národního divadla, u kterého by to pravděpodobně nikoho nenapadlo, bylo Rudolfinum za první republiky adaptováno na sídlo parlamentu a během druhé světové války pak opět vráceno koncertním účelům se snahou použít tuto stavbu jako důkaz o nadřazenosti německé kultury,“ vysvětluje Duchek.
V knize je obsáhlý výběr reprodukcí původních plánů a kreseb od Josefa Zítka a Josefa Schulze. Jsou v ní přetištěny také desítky unikátních a dosud nezveřejněných fotografií dokumentujících proměny Rudolfina ve 40. letech nebo jeho velkou památkovou rekonstrukci v 90. letech.
Vedle obsahu je zcela mimořádné i grafické zpracování publikace od studia 20YY Designers, které realizovalo i nový navigační systém v Rudolfinu. Sytá a zároveň nejednoznačná barevnost obálky předznamenává hloubku celého díla. Přehlednou strukturu jednotlivých studií doplňují kontrastně vložené fragmenty a ústřižky plakátů České filharmonie ze zahraničí. Dobové snímky a reprodukce rámuje klasická typografie v současném pojetí. „Použité písmo Berthe přímo vychází z písma Série no. 16 z pařížské písmolijny Deberny & Peignot a jeho vznik (1890) se časově kryje se založením Rudolfina a České filharmonie. Jednalo se o tzv. caractères ordinaires, tedy běžné písmo, jež bylo nazýváno pouze číslem a v nejrůznějších verzích používáno prakticky všude – podobné ostatně najdeme i na programu slavnostního koncertu k otevření Rudolfina,“ upozorňují 20YY Designers.
Knihu je možné zakoupit v Rudolfinu, v e-shopu České filharmonie nebo v distribuční síti společností Kosmas či Euromedia Group.
