Rutina dlouhodobě nesvědčí ani hlasu, ani hlavě, říká sopranistka a harfistka Hana Blažíková

Se starou hudbou vás seznámili již v dětství Pavel Jurkovič a vaše babička. Naplno jste se jí ale začala věnovat až v dospělosti. Proč?
Staré hudbě jsem se začala věnovat až po studiu na hudebním gymnáziu a konzervatoři, ačkoliv mě můj profesor zpěvu Jiří Kotouč již během studií systematicky seznamoval s barokní operou. Asi jsem nejdřív musela (nejen) hudebně dospět a uvědomit si, jakým směrem se chci ubírat. To, že jsem se rozhodla zpívat starou hudbu, ale byla nakonec spíš souhra náhod než vědomé rozhodnutí. Jak jste zmínila, se starší hudbou jsem se setkávala už předtím, ať to byla hudba středověká a renesanční s Pavlem Jurkovičem nebo barokní během mého studia na konzervatoři s Jiřím Kotoučem. Ale také jsem se věnovala opeře a hudbě soudobé. Těch hudebních vjemů bylo zkrátka víc a já jsem se snažila všem stylům věnovat naplno. Až po absolvování kurzu staré hudby ve Valticích mi takzvaně „docvaklo“, že starší hudba bude pro můj hlas i druh projevu nejspíš to pravé.

Jak si udržujete hlasivky ve formě, máte nějaké techniky?
Určitě cvičením. Nedávno jsem začala opět chodit na hodiny, protože jsem cítila, že potřebuji nějakou vzpruhu, jak technickou, tak asi i psychickou. Naše práce je sice krásná, ale je to svým způsobem i rutina, která dlouhodobě nesvědčí ani hlasu ani hlavě. Je dobré se někdy vrátit k základům a vědomě se snažit něco zlepšit či zjednodušit. Ráda bych sem napsala, že zdravě jím, pravidelně fyzicky cvičím, hodně spím a nestresuji se, ale ani jedno z toho není pravda… Často to ani při mém životním stylu nejde. Snažím se ale, abych na každý koncert byla maximálně fit, i když zpěvu v indispozici se občas nikdo z nás nevyhne.

V dávném rozhovoru jste se zmínila o tom, že ráda čtete populárně naučnou literaturu, například knihy o kosmologii a astronomii. Trvá váš zájem o vesmír nadále, nebo jste se od té doby nadchla ještě pro něco jiného, nového?
Ačkoliv mě vesmír stále fascinuje, a kdyby to bylo možné, vrátila bych čas a věnovala se v dětství víc fyzice, tak přece jen s ubíhajícími roky můj zájem o něj trochu uvadl. Je to hlavně tím, že jako amatér nemám potřebné znalosti a číst stále dokola ty stejné – nám amatérům přístupné – poznatky mě už nebaví. Od té doby jsem si ale našla jiný, životaschopnější zájem, a to japonštinu. Jejímu studiu se věnuji už asi sedm let a zcela mě pohltilo. Už jsem si udělala jednu mezinárodní zkoušku a momentálně se chystám příští rok na další, tentokrát pokročilou úroveň. Japonština je překrásný jazyk, jehož studium sice vyžaduje píli a moře času, ale odměna je veliká. Mám štěstí, že do Japonska jezdím pravidelně a nikdy bych nevěřila, jak komunikace v japonském jazyce dokáže pozvednout moje vztahy s kolegy a kamarády na úplně jinou úroveň.

Jaká hudba, případně i jiná umění či věda, vás zajímala nejvíce během studií na hudebním gymnáziu?
Během studia na gymnáziu jsem byla divoká a měla jsem štěstí, že jsem vůbec prolezla. První dva roky jsem studium zanedbávala, nebavila mě škola ani hudba, tedy aspoň ta klasická. Tehdy jsem se toužila věnovat spíš hudbě rockové a punkovému stylu života. Až trochu později jsem zase vzala klasickou hudbu na milost, a to hlavně díky harfě, na kterou jsem začala hrát v šestnácti letech. Tou dobou mi také došlo, že by bylo dobré si zcela nezničit hlas, protože by se mi mohl ještě někdy hodit, a začala jsem – nejdřív spíš ze zvědavosti – pilně cvičit.

Věnujete se nadále i rocku? Myslíte, že v budoucnu obnovíte kapelu Stillknox?
Kapela Stillknox stále žije! Od roku 2019 se opět scházíme a občasně hrajeme. Není toho mnoho hlavně proto, že naše životy se od mladých let dost změnily, nebydlíme všichni v Praze, někteří členové mají početné rodiny a já jsem zase věčně někde v trapu. Ale čas od času si zahrajeme a pořád nás to baví.

Kdyby vás k harfě nepřivedla v šestnácti tak trochu náhoda, myslíte, že byste si k ní či jinému nástroji později přesto našla cestu?
Harfa rozhodně nebyla prvním ani posledním nástrojem, který mě zajímal a na který jsem se učila hrát. Jen se tak – jak říkáte náhodou – stalo, že zrovna harfa se výborně hodí k typu repertoáru, se kterým se často setkávám. Dnes si neumím představit, že bych se nedokázala doprovodit při zpěvu cantigy nebo trubadúrské písně. Hra na nástroje pro mě byla vždy přirozená a mám štěstí, že jsem jich díky rodině a Pavlovi Jurkovičovi mohla blíže poznat poměrně velké množství.

Máte ve volném čase chuť a energii na to poslouchat hudbu? Jakou?
Jen tak pro potěšení si občas pustím něco z hudby středověké, jinak klasiku neposlouchám téměř vůbec. U nás doma se poslouchají buď různé alternativní rockové styly, nebo jazz, ten ale spíš oblibuje manžel. Rádi také vyrážíme na různé koncerty. Nedávno tu byl Nick Cave, jehož alba jsou takovým soundtrackem mého života, a já měla jako na potvoru ve stejný den menší koncert někde mimo Prahu. Musím se přiznat, že jsem zcela vážně zvažovala svoje možnosti, jak bych mohla koncert zrušit (třeba že si poraním ruku, abych nemohla hrát, na koncertě jsem totiž vystupovala jako harfistka). Tak moc mi bylo líto, že jsem nemohla jít! Nakonec jsem koncert samozřejmě zodpovědně odehrála, poplakala si. Život jde dál (úsměv).

Na jaká vystoupení se chystáte v nejbližší době?
Momentálně se chystám na hudební maraton – na přelomu srpna a září jsou to dva mezinárodní festivaly staré hudby a to v Antverpách a v Utrechtu, kde vystoupím s Tiburtina Ensemble a s Cappellou Mariana. V září mi pak nastanou festivalové žně u nás – Lípa Musica a Svatováclavský hudební festival jsou stálicemi mého podzimu. Letos mám na těchto festivalech hned několik koncertů – na SHF to je komorní machautovský program s Vojtěchem Semerádem, program Bachových árií spolu s Collegiem Marianum, a hudba pražské katedrály s Tiburtinou. Na Lípě Musice to je zase Michnova hudba opět s Janou Semerádovou a zbrusu nový program věnovaný svaté Zdislavě s Tiburtinou. Doufám, že mi tento bohatý program nic nezhatí, protože ani nevím, na který z těchto koncertů se těším víc!

Zdávají se vám sny o hudbě? Pokud ano, jaké?
Občas se mi zdá krásný sen, že jsem složila nějakou píseň, opět se zde tedy projevuje moje fascinace hudbou neklasickou. Po probuzení ale většinou zjistím, že onen kouzelný nápěv či riff je ve skutečnosti naprosto banální! Ale jinak se mi zdají úplně běžné noční můry o tom, že mám být za pár minut na jevišti, nemám kostým, nejsem rozezpívaná a k tomu to vůbec neumím… Jednou jsem to ve snu vyřešila tak, že jsem z divadla utekla!

A co vaše opravdové sny či plány do budoucna, hudební i jiné?
Nad sny do budoucna moc nepřemýšlím, nemá to totiž smysl. Jeden můj velký životní sen mi nevyšel, jinde jsem zase byla příjemně překvapená, takže se nechávám spíš unášet proudem a jsem zvědavá, čím mě život překvapí. Můj největší sen je asi být plynulá v japonštině nebo si pěkně opravit chatu na Křivoklátsku. Ale v pracovní sféře ani nevím, co bych si měla přát. Určitě bych ráda vymyslela nějaký další program s harfou a středověkou hudbou, ale momentálně mám před sebou tolik práce, že se obávám, že na vytvoření něčeho tak speciálního nebudu mít dlouho čas. Radši zůstanu nohama na zemi a pokusím se bez problémů zvládnout vše, co mě tuto sezónu čeká!

Děkuji za rozhovor a držím palce, ať vše zvládnete s lehkostí.