S Magdalenou Koženou o její Carmen, pěveckých snech i dětech

Už příští neděli se ve Španělském sále Pražského hradu uskuteční nejnovější koncert již po řadu let nejúspěšnější české mezzosopranistky Magdaleny Kožené, který společně se souborem Collegium 1704 a Václavem Luksem věnuje baroknímu repertoáru (více jsme psali zde).  Magdalena Kožená je co se poskytování rozhovorů týče spíše střídmá, a tak jsme tím spíš uvítali možnost jí během přípravy na pražský koncert alespoň pár otázek položit. Tady jsou:

Nemohu nezačít povzdechem: právě teď v pražském Národním vrcholí přípravy na nejbližší operní premiéru – Debussyho Pellea. Tedy titul, v němž jste se před časem měla na českém operním jevišti po dlouhé době objevit, avšak z jehož realizace sešlo. Je vůbec nějaká šance, že vás u nás v opeře zase jednou konečně uslyšíme? Rýsuje se snad něco konkrétního
?

Pevně věřím, že v budoucnosti se nějaká spolupráce s českou operní scénou podaří, ale v současné době nemám žádné konkrétní plány. Jedním z hlavních důvodů je také fakt, že do doby, než moje děti dorostou do věku, kdy se budou spíše těšit na to, až rodiče konečně zase někam odjedou koncertovat, příliš mnoho hostování v divadlech mimo domov přijímat nechci.

Když už jsme u divadla, vynechat nemohu ani vaši Carmen, ve které jste se letos poprvé představila. Jaký máte z výsledku sama pocit? A nakolik vážně berete recenze? Plánujete nějaká další vystoupení v téhle roli?

Na roli Carmen jsem se dlouho a intenzivně připravovala a salcburskou inscenaci, jejíž hudební i scénické zpracování považuji za velmi vydařené, jsem si užila. S tím, že se moje řekněme „netradiční“ pojetí nebude líbit každému jsem počítala a i když negativní kritika samozřejmě nikoho nepotěší, domů jsem se vrátila s dobrým pocitem.

Máte ještě nějaký další sen, který byste si tak jako Carmen ráda splnila?

Jako mezzosoprán mám výběr rolí podstatně užší, než kolegyně sopranistky, takže jsem si mnoho realistických snů již splnila. Ale samozřejmě ještě existují role, které bych si ráda zazpívala, třeba Massenetovu Popelku nebo Thomasovu Mignon, Monteverdiho Poppeu nebo Händelova Ariodanta.

Jak už jsme před chvílí zmínili, naše publikum vás zná většinou pouze z koncertů – teď zrovna chystáte v rámci svého menšího turné i zastavení v Praze, s Vivaldim a Händelem. Jak náročný je pro vás třeba právě takovýto koncert při porovnání se zpíváním v opeře?

Přesto, že opera je často velmi náročná po fyzické stránce a také kvůli tomu, že při ní jsou daleko víc zapojeny smysly diváků, myslím, že udržet posluchače v pozornosti po celou dobu koncertu, bez pomoci scény a kostýmu, je úkol svým způsobem ještě těžší.

Ptal jsem se vás na to také proto, že snad při každém vašem koncertě z vás vždy cítím nemalou vlnu pozitivní energie, kterou vysíláte do publika. Je to u vás věc vrozená, resp. přirozená? Anebo jste se něčemu takovému musela tvrdě dopracovat?

V mojí profesi je spousta věcí, ke kterým se člověk musí tvrdě dopracovat. Myslím ale, že s darem umět předávat emoce nebo energii se člověk pravděpodobně musí narodit.

Když už jsme u toho, velká životní energie či chcete-li elán je snad pokaždé cítit i z rozhovorů s vámi, ať už těch tištěných, tak samozřejmě i v elektronických médiích. Jste v „civilu“ opravdu takový pozitivně naladěný a uvažující typ, jak to „zvenčí“ vypadá?

Rozhodně se nepovažuji za nějakého nevyléčitelného optimistu a asi jako skoro každý i já prožívám období šťastnější i složitější. Ale na blahodárný účinek pozitivního myšlení pevně věřím a v těch méně veselých chvilkách to trénuji.

A co vám v poslední době udělalo největší radost a na co z toho budoucího se nejvíc těšíte? Ať už v životě profesním, či soukromém?

Největší radost mně dělají především moje děti. A co se týče profesních plánů, z letošní sezony bych asi vybrala recitály s fenomenálním pianistou Yefimem Bronfmanem.

I za čtenáře Opery Plus děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů!

www. kozena.cz

Ptal se Vít Dvořák
Foto Zuzana Panská

Související články


Reakcí (3) “S Magdalenou Koženou o její Carmen, pěveckých snech i dětech

  1. V souvislosti s timto kratkym, ale velmi ctivym rozhovorem me napadla jedna otazka…

    Rika se, ze kazdy muz byl mel zasadit strom, postavit dum a zplodit syna. Pokud jde o damy z kategorie mezzosoprano, asi by to nebyla uplna pevecka kariera, kdyby nekdy nezkusily Carmen. A hnaly se do toho i jine divy, vcetne E. Destinn(prvni kompletni nahravka teto opery, ackoli v nemcine) a M. Callas.

    Me osobne Carmen zase tak nelaka a top dollar bych rozhodne nedal ani za ‚skvele‘ obsazeni v Met.

    Ale i tak jsem nenasel odpoved, proc se do toho ty damy tam horecne zenou a nekdy za kazdou cenu.

    Jaky mate na vec nazor?

  2. Ke Carmen: Je to prostě Role s velkým R a tak není divu, že ji chtějí (skoro) všechny zkusit a ne vždy je pak výsledek zdařilý. Já sám mám ale trochu „jiné“, méně tradiční pojetí role Carmen rád. Paní Kožená mě sice v této roli příliš nenadchla, ačkoli ji mám jinak velmi rád (a opravdu je velká škoda, že ji v Národním nemůžeme vidět a slyšet jako Mélisandu, to je naopak myslím role pro ni jako „dělaná“), ale před lety se mi líbila třeba Anne Sofie von Otter a na nahrávce pak třeba Jessye Norman, také velmi „jiná“ Carmen, lyričtější, rafinovanější, zajímavější než některé velké mezzosoprány. Také je krásná Carmen Leontyne Price (s Karajanem). Takových velkých rolí, které lákají kdekterou divu, je samozřejmě víc, ale Carmen je asi na jednom z prvních míst, už proto, že ji zpívají mezzosopranistky, ale často i sopranistky. A pak, málokterá opera je tak úspěšná, populární a často uváděná a známá jako právě Carmen. A kdo by se v takové roli nechtěl objevit? I za cenu jistého rizika? A intendanti jistě rádi obsadí hvězdu, i když to třeba na Carmen není úplně ideální typ…

  3. To je roztomilé, že se paní Kožená vrátila domů z hezkým pocitem ze své Carmen. Já jsem se z její Carmen vrátil domů s pocitem, že se musela zbláznit, když to chtěla zpívat a takhle. Podle kritik v evropském tisku jsem nebyl jediný. Ještěže zpívali i Kaufmann a Kühmeier.

Napsat komentář