Rudolfinum Symfonickému orchestru Českého rozhlasu svědčí
Již několikátý koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu v pražském Rudolfinu mne přivedl k myšlence, že Dvořákova síň tomuto uměleckému tělesu svědčí. Posiluje totiž specifickou barevnost jeho zvukového spektra, a tím i jeho uměleckou individualitu. Ta se liší od ostatních pražských renomovaných orchestrů. Zásadní roli hraje u pražských rozhlasových symfoniků nejen personální složení žesťové či dřevěné sekce a její nástrojová výbava, ale také tvárný zvuk smyčcového aparátu. Zmíněné zvukové projevy ještě více akceleroval program sledovaného večera, jenž prezentoval díla hýřící nápady v instrumentaci, a nabízející tak možnosti vyniknout omlazené dechové skupině. Zvolený sled kompozic pak našel v dirigentovi Andrisi Pogovi zajímavého vykladače, stavícího svoji interpretační invenci právě na tvarování zvuku v závislosti na interpretované skladbě. Musím tedy opět konstatovat, že koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu nabídl posluchačům zajímavý zážitek při vnímání zvuku celého orchestru.
Ozdobou večera byl brilantní výkon houslisty Linuse Rotha, který provedl sólový part v Koncertu pro housle a orchestr g moll Mieczysława Weinberga (1919–1996). Odkaz tohoto skladatele díky emocionální náplni proniká stále více na světová pódia. Linus Roth je zakladatelem Mezinárodní společnosti Mieczysława Weinberga a jako reprodukční umělec je zaníceným prosazovatelem jeho tvorby. Co se týče provádění skladeb tohoto polsko-ruského skladatele se židovskými kořeny v českých zemích, připomínám například, že velká část koncertu Kremeraty Balticy na letošním festivalu Smetanova Litomyšl byla věnována skladatelskému odkazu Mieczysława Weinberga. Dodejme jen, že proklamovaná vazba Weinbergovy tvorby na tvorbu Šostakovičovu je jen metodologická, ne citační. Podobný typ tvůrčí „závislosti“ najdeme mezi Janem Novákem a Bohuslavem Martinů. Navzdory řečenému jsou Mieczysław Weinberg i Jan Novák velké skladatelské individuality.
Nanejvýše zdařilý výběr sólisty Linuse Rotha
Na sledovaném koncertě Symfonického orchestru Českého rozhlasu byl tedy proveden Weinbergův Koncert pro housle a orchestr g moll z roku 1959. Napsal jej tehdy čtyřicetiletý skladatel, který si po Stalinově smrti užíval oteplení vztahů v ruské společnosti i nově nabyté svobody po vysvobození ze žaláře pro politické vězně. V době tvorby uvedeného díla mu též přicházely první tvůrčí objednávky filmové hudby. Houslista Linus Roth mohl tedy dát zařazenému Koncertu energii neoklasické skladby, její pozitivní kontury v krajních rychlých větách, z nich pak plynoucí bohatou virtuozitu v technice obou rukou realizovanou v jednohlase, dvojhmatech i v akordické hře. Střední části čtyřvětého cyklu pak vyznívají jako zpěvná, více však filozofující rovina skladby. Druhé a třetí větě se dostalo procítěného, i když civilního provedení.
V každém taktu bylo zřejmé, že výběr sólisty pro tento koncert byl nanejvýše zdařilý. Linus Roth hrál na nádherný Stradivariho nástroj Danela z roku 1703, jenž mu pomohl zvukově dominovat nad relativně hustou masou doprovodného zvuku i vytvářet okouzlující houslové linie. Nelze však též upřít zásluhy litevského dirigenta Andrise Pogy, který orchestr úspěšně dynamicky usměrňoval. S německým charismatickým virtuózem Linusem Rothem se pražské publikum jen nerado loučilo. Jmenovaný přidával ještě náročný sólový kus, patrně z tvorby Eugèna Ysaÿe.
Skladba Märchen-Poem se rozezněla jako moderní diamant
Dalším dramaturgickým obohacením večera se stala úvodní skladba Märchen-Poem nedávno zesnulé skladatelky Sofie Gubajduliny (1931–2025), narozené v tatarském Čistopolu, dlouhodobě žijící v Německu. Programní dílo z roku 1971 se snaží vyjádřit obsah české pohádky o školní křídě, která by raději kreslila obrázky, než psala neživá čísla a slova. Velikost a perspektivy křídy se však opotřebením zmenšují. Stejně jako možnosti stárnoucího člověka. Obsah provedeného díla silně konvenuje s podstatou osobnosti Sofie Gubajduliny, jejíž nejvyšší touhy již od dětství směřovaly ke kreativní práci. Hudební řeč vrcholné tvorby skladatelky využívala výdobytků témbrové hudby a atonality, avšak nikdy neopustila pregnanci hudebního vyjádření. Nejsem si jist, jestli provedená skladba Märchen-Poem objektivně vyjadřuje nastíněný obsah. Pro umělecký zážitek z jejího provedení to bylo však nepodstatné. Stejně jako další skladby autorky, i tato přináší intenzivní hudební proces opírající se o kantilénu, v jejíž blízkosti se objevují clustery i jiné barevné skvrny. Nejsou to však jen lehkovážně nahozené díly, ale každý obsahuje popředí i pozadí, jádro i akustickou scenérii. V provedení Symfonického orchestru Českého rozhlasu se rozezněla jako moderní diamant. Přes svoji modernost byla kompozice přijata s nejvyššími sympatiemi. Nechť je vnímána i jako příklad sdělnosti, jakou má vykazovat soudobá hudba.
Dirigent Andris Poga dal hráčům svobodu i inspiraci
Závěr večera patřil Symfonii č. 6 h moll „Patetické“ Petra Iljiče Čajkovského, poslední symfonii autora z roku jeho skonu 1893. Jestli obě předcházející skladby napsali čtyřicetiletí autoři, plní životního elánu, posledně zmíněnou vytvořil třiapadesátiletý skladatel, jehož život v tomto věku vyhasínal pod tíhou cholery. Připojuji relevantní odbočku. Ještě máme v paměti nedávnou vzácnou návštěvu Nathalie Stutzmann, umělecké ředitelky Atlantského symfonického orchestru, která poskytla Opeře PLUS exkluzivní rozhovor a Čajkovského poslední symfonii provedla s Českou filharmonií. V recenzi jsou uvedeny detaily k její stavbě a další okolnosti. Litevský dirigent Andris Poga vnesl do polemiky o interpretaci Čajkovského Patetické také svůj nemalý vklad. Svým přístupem ke zvukové stránce dal orchestrálním hráčům takovou svobodu i inspiraci, kdy mohli samostatně dobarvit zvukovost díla. Umožnil jim to nastavením tempové stránky na nižším okraji spektra možných variant, a tak již v úvodním sóle fagotu mohl 1. fagotista Milan Muzikář kreativně tvarovat své tóny vůči pomalu se rozvíjející doprovodné harmonii. V závěrečné části dostal Muzikář prostor se k řečenému efektu vrátit. Tvarování zvuku konkrétních nástrojových sestav se stalo postupně doménou výraziva celé symfonie. Tento pohled na skladbu si mohl dirigent dovolit, protože je dostatečně známá a vnímání jejího „pouhého“ tematického vývoje již nic nového nepřináší. Zvláštní odstíny nabídla v tomto smyslu například též valčíková věta (2. část), jejíž krajní části vyznívaly v barvách volnějšího tempa, aby střed byl poněkud oživen. Provedení symfonie se publiku velmi líbilo a ocenilo všechny protagonisty nadšeným aplausem. Kreativní dirigent Andris Poga se stal přínosem pro letošní pražskou koncertní sezónu a budeme rádi, když se opět vrátí.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu: Andris Poga a Čajkovského Patetická
24. listopadu 2025, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum
Program
Sofia Gubajdulina: Märchen-Poem
Mieczysław Weinberg: Koncert pro housle a orchestr g moll
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 6 h moll „Patetická“
Účinkující
Linus Roth – housle
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Andris Poga – dirigent
