S Tomášem Braunerem nejen o nových výzvách a plánech

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK bude mít od příští sezony 2020/2021 nového šéfdirigenta Tomáše Braunera, který žezlo přebere po pětiletém působení finského dirigenta Pietariho Inkinena. Právě ten řídil na začátku své poslední sezony v pozici šéfdirigenta FOKu zahajovací koncerty 18. a 19. září 2019, na nichž vystoupil slavný houslista Pinchas Zukerman, a koncerty 2. a 3. října 2019 s Mahlerovou Symfonií č. 3. Tomáš Brauner se v nové sezoně u FOKu představí poprvé 23. a 24. října 2019, kdy provede Haydnovu Symfonii č. 30, Dvořákovu Symfonii č. 8 a Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů se sólistou Michalem Kaňkou. S panem dirigentem Braunerem hovoříme o nových výzvách a plánech, o FOKu, o jeho práci a samozřejmě a především o hudbě.
Tomáš Brauner (foto Petra Hajská)

Jaké máte pocity jako budoucí šéfdirigent FOKu a jak se na tuto novou výzvu těšíte? Orchestr již dobře znáte z řady koncertů, které jste s ním měl…
Ve své otázce jste to v podstatě vystihl. Stát se šéfdirigentem FOK je obrovská výzva. FOK je prvotřídní těleso, které reprezentuje Prahu a českou kulturu doma i ve světě. Prakticky od samého vzniku jsou na něj kladeny ty nejvyšší nároky. Svými výkony tuto pozici potvrzuje a já se velmi těším, že budu moci přispět k jeho dalšímu směřování. Známe se sice dobře, ale pozice šéfdirigenta a hosta je natolik odlišná, že pro nás září 2020 bude jakýmsi novým začátkem, těším se na něj!

Vaším nástupem k FOKu za rok skončí unikátní situace, kdy v čele všech předních českých symfonických orchestrů stojí zahraniční dirigenti (Semjon Byčkov u České filharmonie, Pietari Inkinen u FOK, Emmanuel Villaume u PKF – Prague Philharmonia, Alexander Liebreich u Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Dennis Russell Davies u Filharmonie Brno). Máte k tomu nějakou poznámku a myslíte, že jako na českého dirigenta u jednoho z předních českých orchestrů na vás budou kladeny nějaké zvýšené nároky, nebo je to spíše naopak, když v čele stojí cizinec?
Unikátnost situace nespočívá v tom, že tolik českých orchestrů má zahraniční šéfdirigenty, ale v tom, že pouze jediný bude výjimkou. To vnímám jako příležitost a – samozřejmě – také jako závazek. Vůči orchestru, vůči generacím českých hudebníků před námi, vůči dirigentům a především vůči našim skladatelským velikánům, kteří dobyli svět. Osobně jsem rád, že mohu přispět k určitému navázání na českou orchestrální tradici. Předpokládám, že vyšší nároky budou kladeny především na domácí repertoár, a to jak na ten v dobrém smyslu tradiční, tak na ten neotřelý. Věřím, že s českým šéfdirigentem se otvírá i cesta k posílení pozice současných skladatelů. Je to výzva, kterou rád přijímám.

Předpokládám, že dosavadní šéfdirigent FOKu Pietari Inkinen se bude do Prahy vracet i v dalších sezonách, například k cyklu Brucknerových symfonií, který v Obecním domě postupně uvádí?
Samozřejmě. Střídání na šéfdirigentském postu není zemětřesení. Pietari Inkinen repertoár FOKu obohatil a bude se k němu nadále vracet. Kontinuita jeho programů zůstává zachována, moje koncerty budou mít zase své dlouhodobé koncepty a měly by částečně navazovat na dramaturgii Jiřího Kouta.

Tomáš Brauner a FOK (foto Petr Dyrc)

Jak budete dále naplňovat zkratku v názvu pražského orchestru, tedy FOK – film, opera, koncert?
Akcent na značku FOK je v dramaturgii patrný již několik posledních sezon, já k němu samozřejmě také rád přispěji. Nicméně jsem si po dohodě s managementem orchestru vytyčil za cíl také posílení jiné části názvu tělesa, totiž hlavního města Prahy. Hudby odkazující k naší nádherné metropoli zdaleka není prováděno tolik, kolik by si Praha zasloužila. Vrátíme se s FOKem nejen ke známým „pražským“ kusům, ale budeme iniciovat vznik nových skladeb a provádět opomíjené kompozice Prahou inspirované.

Jaké jsou vaše plány u FOKu na sezonu 2019/2020? Jaké koncerty vás čekají?
Začali jsme hned 2. září rodinným koncertem k prvnímu školnímu dni. Myslím, že to byl pro všechny velký zážitek. Zbývají ještě dva abonentní programy a několik společných hostování. Ten první se už velmi přiblížil, je už 23. a 24. října, po Haydnově Symfonii „Aleluja“ provedeme Martinů violoncellový koncert a Dvořákovu Anglickou. Na závěr sezony nás pak čekají monumentální Svatební košile v úžasném obsazení.

A můžete prozradit i něco z budoucích plánů v již šéfdirigentské pozici – co byste rád prosadil, rád uvedl, koho k orchestru pozval?
Značka FOK má ve světě velké renomé, proto se těším, že se budu na pódiu Smetanovy síně setkávat s hudebními osobnostmi z celého světa. Řada hostů je v jednání, ale nerad bych prozrazoval konkrétně. Některé dramaturgické akcenty už jsem zmínil, doufám, že jimi pražské publikum potěšíme.

Jaký je váš názor na akustiku Smetanovy síně Obecního domu třeba ve srovnání s Dvořákovou síní Rudolfina? A měla by v Praze vyrůst nová, moderní koncertní síň?
Každý sál má svá specifika a je právě na „domácích“ orchestrech, aby s nimi dokázaly správně pracovat. Smetanova síň je prostor, který neodpouští intonační a technické nepřesnosti, má však nezaměnitelný genius loci. Pro provádění velkých vokálně-instrumentálních děl, jako jsou třeba právě Svatební košile, je u nás nepřekonatelný. Rudolfinum je vhodnější pro komornější díla a recitály. Praha by si však zasloužila nový sál, který bude technicky odpovídat 21. století, nejen akustikou, ale i technickými parametry a vybavením zákulisí. Budu rád, když budu moci jako šéfdirigent oficiálního metropolitního tělesa k debatě na toto téma přispět. Cítím, že rozkvět pražské kultury musí být pro každého „fokaře“ zásadní.

Tomáš Brauner a FOK (foto Petr Dyrc)

Co považujete za své největší dosavadní úspěchy?
Nejvíc jsem šťasten, že mám úžasné rodinné zázemí, díky kterému se téměř bez problémů mohu opravdu plně věnovat své profesi. Diriguji tituly, o kterých jsem dříve snil. Pucciniho Toscu nebo Bohému, Straussovu Alpskou symfonii, Sukova Asraela, světovou premiéru Dvořákovy opery Král a uhlíř a mnoho dalších. Za studentských let jsem snil a některé sny se mi již splnily. Natočil jsem kompletní dílo Bohuslava Martinů – klavírní koncerty nebo violoncellové koncerty. Za úspěch považuji, že mohu být u toho.

Jakou hudbu, jaké skladatele máte vy sám nejraději?
Dost trpím na hudbu přelomu 19. a 20. století. Obdivuji takové hudební velikány, jako byl Sergej Rachmaninov, Bohuslav Martinů, Gustav Mahler, Richard Strauss, Antonín Dvořák, Bedřicha Smetana, Oskar Nedbal, Josef Suk, Zdeněk Fibich, J. B. Foester, Wojciech Kilar, Charles Ives a mnoho dalších. Mými miláčky jsou Franz Schubert a W. A. Mozart.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na