Salcburk 2017: dokonalý Bergův Vojcek

  1. 1
  2. 2
Letošní salcburský festival přinesl svým návštěvníkům pět představení nové produkce opery Albana Berga Wozzeck. Jedná se o koprodukci s Metropolitní operou New York, Canadian Opera Company v Torontu a Opery Australia.
Alban Berg a dirigent Corneille de Thoran dpři studiu Vojcka v Bruselu roku 1932 (zdroj commons.wikimedia.org)

Opus Albana Berga Wozzeck (též Woyzeck či Vojcek) je titul, se kterým bylo české publikum kupodivu seznámeno brzo, a to necelý rok po berlínské premiéře, v roce 1926: bohužel s premiérovým uvedením díla v pražském Národním divadle se pojí jeden z největších skandálů v českém divadle (viz dále).

Alban Maria Johannes Berg, narozený 9. února 1885 ve Vídni, žák Arnolda Schönberga, dne 14. května roku 1914 navštívil vídeňské Kammerspielen, kde toho večera dávali inscenaci hry Woyzeck od Georga Büchnera. Po jejím zhlédnutí se Berg takřka ihned rozhodl pro zhudebnění dramatu (a to i přes varování svého učitele ohledně nevhodnosti látky). Od okamžiku rozhodnutí zhudebnit drama až po první provedení opery uběhlo jedenáct a půl roku. V roce 1914 byla zmíněná činoherní produkce provozována v úpravě Karla Emila Franzose, protože Büchnerovo drama se dochovalo jen ve fragmentech – jako tři nečíslované rukopisy. Ve dvacátých letech dvacátého století se pak objevovaly snahy i o jiné uspořádání scén Büchnerova Woyzecka, v současné době v podstatě každý činoherní inscenátor předkládá publiku svoji novou verzi přerovnání fragmentů hry Woyzeck. Woyzeck je jedním z děl divadelní literatury, která až do dnešní doby zůstávají na světových jevištích v činoherní i operní podobě – důvodem je jistě silné téma, oslovující diváky svojí naléhavostí v každé době.

Po dokončení Bergovy partitury německá divadla (zejména z finančních důvodů) neměla zájem dílo provést, látka je přitahovala, nicméně vedení divadel se obávala toho, jak drsné sociální drama přijme publikum. S nezájmem se setkal Berg i u německých vydavatelů, a proto se sám rozhodl vydat klavírní výtah za finanční podpory Almy Mahler. Díky mimořádnému entuziasmu a nadšení Ericha Kleibera spatřil Wozzeck divadelní jeviště poprvé v Berlíně 14. prosince 1925.

Praha projevila nesmírnou dramaturgickou zvídavost a odvahu, když operu neznámého skladatele uvedla pouhých jedenáct měsíců od berlínské premiéry. Dílo co se týče hudební formy, stylu a obsahu tak nové a nesmírně náročné nastudoval Otakar Ostrčil, režii měl Ferdinand Pujman; titulní roli zpíval barytonista Václav Novák, první českou Marií (dle tehdejšího českého překladu Mařkou) byla Marie Veselá. Podle úsudku samotného skladatele bylo provedení v Praze lepší než v Berlíně. Opera se však dočkala jen tří uvedení, respektive tři představení nebyla dohrána, poté co protibolševický tisk (po sérii podkopávání budoucí produkce již v době studia partitury v Národním divadle) připravil záměrnou provokaci, na základě které bylo představení zastaveno po výjevech nevole abonentů, což bylo v politicky zmanipulovaném tisku označeno jako projev nesouhlasu rozhořčeného obecenstva, které neakceptovalo novou hudební řeč ani nezvyklé téma na jevišti Národního divadla. Zemský správní výbor provozování díla posléze zakázal, nicméně vše mělo ještě kuriózní dohru: Otakar Ostrčil byl vyznamenán státní cenou právě za vynikající hudební nastudování Bergovy opery: díla, jehož provozování jiný orgán definitivně zakázal.

A.Berg: Vojcek – Theodor Schütz (Tambor), Marie Veselá (Mařka) – ND Praha 1926 (foto archiv ND Praha)

České publikum pak mělo možnost vidět Vojcka ještě v letech 1959–1960 v hudebním nastudování Jaroslava Krombholce a opět v režii Ferdinanda Pujmana, pak také v  Brně (premiéra 6. května 1976) pod taktovkou Františka Jílka, o režijní stránku díla se tehdy postaral Václav Věžník. Po roce 1989 byl Vojcek v Praze inscenován v kooperaci s operou v Göteborgu (2001), ve strhující režii Davida Radoka; operu nastudoval orchestr Národního divadla po vedením Elgara Howartha s převážně zahraničními pěvci.

Alban Berg: Wozzeck (Vojcek) – Marcus Jupither (Wozzeck) – ND Praha 2001 (zdroj archiv ND Praha / foto Hana Smejkalová)

Bohužel taková odvaha, jakou projevila Opera Národního divadla v roce 1926, je již dávno minulostí, na naší první scéně například dosud nikdy nezaznělo druhé fenomenální dílo Albana Berga – Lulu, které patří ke kmenovému repertoáru všech velkých světových scén. Lulu se hrála na českém jevišti jen jedinkrát, a to v roce 1972 ve Státním divadle Brno, s Jaroslavou Jánskou v hlavní roli.

Alban Berg: Lulu – Jaroslava Jánská (Lulu), Jaroslav Soušek (Dr. Schön) – ND Brno 1972 (zdroj archiv NDB / foto R. Sedláček)

Vzorového hudebního nastudování Bergova Vojcka v Salcburku se ujal mezinárodně uznávaný dirigent Vladimir Jurowski, pod jehož taktovkou Vídeňští filharmonikové připravili pro diváky hotové hudební orgie. Orchestr jako celek i jednotlivé nástrojové skupiny či sólové nástroje převedly interpretaci bez kazu, plnou napětí a výrazu.

Velkým tahákem inscenace byla účast jihoafrického výtvarníka a režiséra Williama Kentridge, který tuto inscenaci několik let dopředu připravoval. Český divák, který navštěvuje přenosy z Metropolitní opery, měl možnost již vidět dokonce dvě pozoruhodné inscenace z dílny tohoto tvůrce, a to Šostakovičův Nos (2013) a zcela nedávno Bergovu Lulu (2015). Kentridge se nesetkává s tématem Woyzecka poprvé, byla to vůbec jeho první režijní práce, když v roce 1992 zformoval vlastní loutkovou adaptaci Büchnerova dramatu Woyzeck na Higveldu.

Alban Berg: Wozzeck – Matthias Goerne (Wozzeck), Jens Larsen (Doktor) – Salzburger Festspiele 2017 (zdroj salzburgerfestspiele.at / foto © Salzburger Festspiele/Ruth Walz)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Berg: Wozzeck (Salzburger Festspiele 2017)

[Celkem: 3    Průměr: 3.7/5]

Související články


Napsat komentář