Salieri ve Vídni II. aneb Falstaff k pomilování

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Prvým pokusem vzkřísit Salieriho komickou operu bylo znovuuvedení roku 1961 v Sieně (festivalová akce Settimana Musicale), trvalejší dopad ale měla až inscenace vídeňské Kammeroper z roku 1975 (ke 150. výročí úmrtí skladatele), se kterou soubor úspěšně hostoval Salcburku a Terstu. Vtipnost textu i melodická bohatost se ukázala vhodná pro divadla střední velikosti, která mají zkušenosti s inscenováním buffo oper. Opera se tak třeba objevila v Parmě (1987) s vynikajícími výkony Domenica Trimarchiho v titulní roli a virtuózní rossiniovskou pěvkyní Cecilií Gasdia v roli Mrs. Ford, v Bordeaux s maďarským inscenačním týmem a známým maďarským basistou Józsefem Gregorem jako Falstaffem, na katalánském festivalu Peralada (zde s Juanem Ponsem v hlavní roli) a také v historickém zámeckém divadle v Drottningholmu roku 1991. Před více než deseti lety se také objevila v českém překladu na jevišti v Českých Budějovicích, interpretovaná jako operní fraška. Inscenace byla uvedena i na pražské operní přehlídce. Postupně se ustálila i jako vhodný srovnávací titul k Verdiho Falstaffovi a vzniklo i několik operních nahrávek jak živých, tak studiových záznamů (Chandos 1998). A teď se po 217 letech od původní premiéry, takřka čtyřiceti letech od inscenace v Kammeroper, vrací do Vídně. Do Vídně, města, kde skladatel strávil mnoho plodných let.

A. Salieri: Falstaff - Alex Penda (Mrs. Slender), Christoph Pohl (Sir John Falstaff), Anett Fritsch (Mrs. Ford) - Theater an der Wien 2016 (foto © Herwig Prammer)
A. Salieri: Falstaff – Alex Penda (Mrs. Slender), Christoph Pohl (Sir John Falstaff), Anett Fritsch (Mrs. Ford) – Theater an der Wien 2016 (foto © Herwig Prammer)

Německý režisér Torsten Fischer dokáže dát operním příběhům zcela novou podobu, aniž by porušil jejich hudebně-textovou integritu. To dokázala jeho Straussova Daphne v Drážďanech, inspirovaná tragickým osudem mladé antifašistky Sophie Scholl, nebo Verdiho Aida v Mnichově, která vychází ze současné problematiky uprchlické vlny a terorismu. S Theater an der Wien režisér velice rád spolupracuje, přivedl zde na svět několik vysoce hodnocených inscenací převážně vážných až tragických námětů. Vedle Smetanova Dalibora a Spohrova Fausta, zaujal především režiemi klasicistních titulů. Citlivá režie francouzské verze Cherubiniho Médeé dobře reagovala na otázku multikulturality. Efektně dopadly i obě režie Gluckových Ifigenií, které pak divadlo spojilo v jediný večer v další sezoně. Zajímavě zde inscenoval i zcela neznámého Gluckova Telemaca.

Při inscenaci Salieriho komedie vyšel z jednoduché premisy, že obě „paničky z Windsoru“ nejsou obyčejné vtipné měštky, ale jde o „dámy z Windsoru“, členky současné anglické královské rodiny, a to nikoho menšího než vévodkyni Kate a její tchýni Lady Camillu. Od téhle myšlenky se odvíjí přesazení celé (jinak uchované) zápletky do nového prostředí windsorské nejvyšší společnosti. Tak je Mrs. Ford maskována jako vévodkyně Kate s neuvěřitelnou věrností účesu, oděvu a elegance pohybů, a režisér zdařile využívá podobnost s dalšími členy královské rodiny, jejím manželem Princem Williamem (= Mr. Ford), Lady Camillou, vévodkyní z Cornwallu (= Mrs. Slender) a Princem Charlesem (= Mr. Slender). Tyto zpívající charaktery doplňují dvě němé postavy – Její Výsosti Alžběta II. a Princ Philip.

A. Salieri: Falstaff - Anett Fritsch (Mrs. Alice Ford), Rudolf Karasek (Royal/Statisterie), Heidelinde Sedlecky (Royal/Statisterie), Arttu Kataja (Mr. Slender), Alex Penda (Mrs. Slender), Arnold Schoenberg Chor - Theater an der Wien 2016 (foto © Herwig Prammer)
A. Salieri: Falstaff – Anett Fritsch (Mrs. Alice Ford), Rudolf Karasek (Royal/Statisterie), Heidelinde Sedlecky (Royal/Statisterie), Arttu Kataja (Mr. Slender), Alex Penda (Mrs. Slender), Arnold Schoenberg Chor – Theater an der Wien 2016 (foto © Herwig Prammer)

Protože je libretistou vypuštěn třetí milostný pár mladých, větší roli dostávají poslové Betty (lyrický soprán) a sluha Bardolf (baryton), který v charizmatickém podání v masce celé představení řídí v tanečním kroku. Znamenitá scéna, kombinující klasicistní stěnu s obrovským bazénem přes většinu jeviště (během představení naplněným tisíci plastikových koulí, které hrají v příběhu pak také roli) a zadním menším vyvýšeným jevištěm, je dílem řeckého malíře ikon (!) a nyní také velmi úspěšného scénografa Vasilise Triantafilopoulose, se kterým režisér pravidelně spolupracuje. Nákladná scéna je vybavena i složeným sklápěcím zrcadlem, které je sice efektní, ale možná trochu zbytečné (ocení ho spíše diváci v parteru než na balkóně nebo v lóžích). Scénografie i nákladné kostýmy, které skvěle odpozorovaly oděvní styl členů anglické královské rodiny, vznikly ve spolupráci s dramaturgem a výtvarníkem Herbertem Schäferem, dalším častým Fischerovým spolupracovníkem. Kostýmy skvěle sedí jak funkčně představitelům, tak vhodností pro danou situaci.

A. Salieri: Falstaff - Alex Penda (Mrs. Slender), Arnold Schoenberg Chor - Theater an der Wien 2016 (foto © Herwig Prammer)
A. Salieri: Falstaff – Alex Penda (Mrs. Slender), Arnold Schoenberg Chor – Theater an der Wien 2016 (foto © Herwig Prammer)

Režisér měl k dispozici naprosto mimořádný ansámbl zpěváků. Mezi nimi se objevilo několik mistrovských výkonů, které svým komediálním pojetím vysoko překračují běžnou laťku operního herectví. Atraktivní německá sopranistka Anett Fritsch je díky schopnosti koketerie, nádhernému vokálnímu zvládnutí role i šarmu, se kterým Mrs. Ford ztělesňuje, dámskou hvězdou večera. Proměna žertu ve skutečný cit vůči Falstaffovi je dojemná. Druhou dámu přesvědčivě hraje bulharská sopranistka Alex Penda (původně Alexandrina Pendachantskaja), která si roli s obvyklou razancí vychutnává. Výborná herečka ale v současnosti zažívá určitou hlasovou krizi, zřejmě díky nasazení v posledních dvou sezonách, kdy vytvořila role mimo svůj dosavadní obor (převážně dramatická koloratura) – vedle Leonory z Fidelia také Straussovu Salome a Bizetovu Carmen. Hlas zní ve výškách ostře a málo kontrolovaně, místy se ve střední poloze objevuje určitá zastřenost tónů. Již příští měsíc bude Alex Penda zpívat Mrs. Ford ve Verdiho Falstaffovi v italském Cagliari. Třetí dámou večera byla mladá německá sopranistka Mirella Hagen v charakteru, který nabírá některé rysy Despiny z Mozartovy opery Così fan tutte; dokázala dát roli nevšední živost i svěžest svého lyrického sopránu.

Titulní role hříšného Sir Johna Falstaffa ležela na mohutném (vycpaném) těle německého barytonisty Christopha Pohla. Jeho výkon se stal dalším vrcholem nádherného večera. Vokálně naprosto jistý a herecky přesvědčivý, oscilující mezi chlípností a skutečnou schopností ženám zalichotit, bavil v obludné masce tlouštíka až do okamžiku, kdy ho Mrs. Ford demaskuje a zbaví ho veškeré zátěže. Zpod nánosů vycpávek a obličejové masky se vyloupne přitažlivý mladý muž, kterému dáma těžko odolává. Inscenace by klidně mohla nést i podtitul „Jak vyléčit pana Forda ze žárlivosti“, protože Mr. Ford má dokonce tři bravurní árie, určené koloraturnímu tenorovi, ve kterých líčí svoje trápení a podezření. Partie je svěřena jednomu z nejlepších rossiniovských tenorů, Rusovi Maximu Mironovi, který zpívá tyto party po celém světě a také na četných festivalech. Jeho stále trochu chlapecký zjev a klackovité herectví se úžasně hodily k postavě věčného neurotického žárlivce. Mironovův hlas je měkký, vybavený silnějším konstantním vibratem, které ovšem v mnoha rolích působí dokonce stylotvorně. Druhého manžela (Mr. Slender), který má mnohem méně prostoru, spolehlivě zpíval finský barytonista Arttu Kataja, který také výborně zapadl do komediantského ansámblu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Salieri: Falstaff (Theater an der Wien)

[yasr_visitor_votes postid="229646" size="small"]

Mohlo by vás zajímat