Odmítnutá partitura ze šuplíku
Příběh vznikající Šárky připomíná dramatické osudy samých Janáčkových operních hrdinů. Mladý skladatel si v letech 1887–1888 vybral pro svůj operní debut libreto básníka Julia Zeyera, které zpracovávalo známou látku o dívčí válce. Janáček plný elánu skicoval hudbu a s dokončenou partiturou se obrátil přímo na Zeyera s žádostí o autorský souhlas. Reakce renomovaného literáta však byla chladnou sprchou. Zeyer, navyklý na tradičnější romantické zpracování v duchu Bedřicha Smetany, dravý, osobitý a rytmicky nekompromisní rukopis neznámého moravského autora odmítl a k zhudebnění mu nedal svolení.
Zklamaný Janáček tak rozpracované dílo odložil do šuplíku, kde partitura odpočívala neuvěřitelných třicet let, než se k ní po světovém úspěchu Její pastorkyně vrátil a zásadně ji přepracoval. Přesto Janáček v mládí doufal, že Zeyer svůj postoj změní, a v práci dlouho pokračoval. Dramaturgyně Patricie Částková o dochované podobě říká: „Dnes představuje klavírní verze cenný pohled do Janáčkova kompozičního stylu 80. let 19. století. Přes patrný romantický a dvořákovský vliv je v ní již cítit smysl pro drama a divadlo – síla, která zůstává působivá a aktuální i dnes.“ Oprášení původní verze z roku 1888 bezezbytku naplňuje i ústřední motto letošního festivalového ročníku – KOŘENY.
Site-specific divadlo v Besedním domě
Dramaturgicky promyšleným krokem inscenačního týmu pod vedením režiséra Jiřího Heřmana je volba prostoru. Namísto klasického jeviště Janáčkova divadla zasadil produkci do historických sálů a chodeb Besedního domu. Tento památný stánek je s Janáčkovým životem spjat silným poutem – právě zde mladý skladatel organizoval brněnský hudební život, dirigoval a formuloval základní stavební kameny moderní moravské hudebnosti.
„Besední dům pro nás není jen kulisou, je to živý organismus a přímý spoluhráč. Chceme, aby diváci vnímali prostor všemi smysly a stali se součástí napětí mezi Vlastou a Ctiradem,“ přibližuje režisér Jiří Heřman koncepci uvedení. Heřman staví na principu site-specific divadla v pohybu. Diváci se během necelých devadesáti minut bez přestávky pohybují přímo v prostorách budovy společně se sólisty a sboristy, čímž se stávají bezprostředními účastníky mýtického střetu.
Příběh o dívčí válce přitom otevírá neobyčejně nadčasovou otázku moci a společenského uspořádání: Kdo má právo vládnout – muži, nebo ženy? Po smrti kněžny Libuše jsou ženy vyhnány ze sněmu a právo si osobují muži. Ženy v čele s Vlastou se však odmítají podřídit a vstupují do nesmiřitelného boje. Besední dům tak funguje jako živá, pulzující kulisa, v níž se hranice mezi hledištěm a jevištěm plně stírá.
Komorní syrovost klavíru a česko-britská pěvecká špička
Absence velkého orchestrálního aparátu v původním klavírním výtahu není v tomto případě hendikepem, ale naopak předností – vrací dílo do intimní podoby skladatelského skicáře, kde vyniká neobvyklá melodická čistota a obrovský emocionální náboj. Náročného klavírního partu se ujme světový virtuos Julius Drake, uznávaný britský interpret komorní literatury a dlouholetý spolupracovník festivalu. Pod taktovkou dirigenta Dominika Pernicy tak klavír zastane roli celého orchestru a podtrhne údernost Janáčkových rytmických struktur.
Vlastní pěvecké obsazení slibuje mimořádně silné umělecké setkání. V titulní roli bojovné Šárky se představí česká sopranistka Eliška Gattringerová, zatímco Ctirada ztvární přední britský tenorista a uznávaný janáčkovský specialista Nicky Spence. Knížete Přemysla přednese barytonista Daniel Kfelíř a pěvce Lumíra ztvární tenorista Ondřej Koplík. Neméně důležité místo bude v inscenaci patřit také Sboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno.
Objevné uvedení Janáčkovy Šárky v dochované verzi z roku 1888 tak nabídne fascinující pohled na zrození operního génia, jehož prvotní odmítnutý pokus po téměř 140 letech vystupuje ze stínu zapomnění.
