Ve svých skladbách uplatňuje Jiří Kadeřábek, rodák ze Zlína, různé kompoziční přístupy, používá počítačovou podporu a integruje principy i fragmenty historické nebo jazzové, popové a rockové hudby. Podle anglosaských médií je jeho tvorba řemeslně zvládnutá a neodolatelná svým hravým škádlením, působivá, seriózní i zábavná, téměř vždy odhalující nějaký zlomyslný zvrat. Skladba S – C – S odkazuje třemi písmeny na historické formy sinfonia, concerto grosso a solo concerto.
Francis Poulenc psal hudbu elegantní a melodickou, neoklasickou, do určité míry avantgardní, ale ne provokativní. Jeho jednoduché melodie hraničí s líbivostí, dají se dobře zapamatovat a nesou výrazné emoce, nejsou však banální. I harmonie se v jeho hudebním jazyce jeví jakoby konvenční, nicméně současně tak individuální, že jsou ihned rozpoznatelné. Koncert pro dva klavíry z roku 1932, věnovaný kněžně de Polignac, je vytvořen v téměř mozartovském stylu a nabízí okouzlující dialog dvou sólistů.
Lyrický, dramatický, myšlenkově hluboký i efektní a virtuózní Koncert pro orchestr Bély Bartóka, datovaný v New Yorku v říjnu 1943, pojímá nástrojové skupiny sólistickým způsobem a vyžaduje od tělesa preciznost, dokonalou souhru, špičkovou přípravu. Skladba, premiérovaná Bostonským symfonickým orchestrem a Sergejem Kusevickým, který ji objednal, je osobitou syntézou – a nepochybně i jedním z pilířů symfonického repertoáru 20. století.
