Sedm smrtelných hříchů Simona Rattla a Magdaleny Kožené

Zařazení Antonína Dvořáka a Kurta Weila v jeden večer vystihuje umělecké a dramaturgické plány Simona Rattla s Českou filharmonií. „Fascinuje mě, jaké skladby orchestr hraje často a jaké zůstávají spíše vzácností. Existuje mnoho oblastí, které můžeme prozkoumat. Určitě jsou skladby, na které se dychtivě těším, protože jsou pro orchestr jakýmsi rodinným dědictvím. Ale stejně tak jsou tu skladby, které bych rád slyšel, protože zde dosud nebyly hrány,“ vysvětlil sir Simon Rattle, současný šéfdirigent Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a hlavní hostující dirigent České filharmonie s přídomkem „k poctě Rafaela Kubelíka“.

Sedm smrtelných hříchů vzniklo v roce 1933 jako poslední spolupráce skladatele Kurta Weilla a dramatika Bertolta Brechta před jejich nuceným odchodem z Německa po nástupu Adolfa Hitlera. Dílo bylo objednáno pařížskou soukromou operní společností Les Ballets 1933 a premiéru mělo 7. června 1933 v Théâtre des Champs-Élysées. Hlavní roli Anny zpívala Weillova manželka a vynikající pěvkyně Lotte Lenya. Dílo bylo původně koncipováno jako zpívaný balet, ballet chanté, v němž zpěvačka (Anna I) a tanečnice (Anna II) představují dvě stránky jedné osobnosti, přičemž zpívaná role je dominantní. Po premiéře bylo Sedm smrtelných hříchů uvedeno v Londýně a několika dalších evropských městech. V Německu mohlo být uvedeno až po druhé světové válce, kam se Brecht na rozdíl od Weilla po porážce nacismu vrátil z exilu. V průběhu let se tato skladba stala jedním z klíčových Weillových děl, často uváděným v koncertní podobě i jako scénická inscenace v operních domech a divadlech po celém světě.

Sedm smrtelných hříchů sleduje příběh Anny, mladé ženy, která opouští rodný dům v Louisianě, aby ve světě vydělala peníze na nový domov pro svou rodinu. Na své cestě prochází sedmi americkými městy, přičemž každé symbolizuje jeden ze smrtelných hříchů – lenost, pýchu, hněv, obžerství, smilstvo, chamtivost a závist. Anna se neustále potýká s morálními dilematy a vnitřním konfliktem mezi osobními hodnotami a tlakem společnosti, která ji nutí přizpůsobit se normám a obětovat své ideály ve jménu finančního úspěchu. Rodina v Louisianě, reprezentovaná mužským kvartetem, ji neustále upomíná na její povinnost vydělávat. Sociálně kritické dílo vrcholí Anniným návratem domů, kde se ukazuje, že cena za dosažení cíle byla vysoká – její osobní integrita a nezávislost byly obětovány požadavkům kapitalistické společnosti.

Kurt Weill ve svém díle kombinuje prvky opery, kabaretu, jazzu a symfonické hudby. Hudba reflektuje ironii a grotesknost příběhu, přičemž využívá kontrast mezi „vysokým“ a „nízkým“ stylem – od operního zpěvu po populární melodie. Charakteristická je rytmická dynamika a neobvyklé harmonie, které podtrhují sociální satiru libreta.

Zpívaný balet Sedm smrtelných hříchů uvedla v listopadu 2021 Státní opera v Praze v rámci cyklu Musica non grata, a to ve dvojprogramu s operou Očekávání Arnolda Schönberga. V hlavních rolích Anny I a Anny II vystoupily mezzosopranistka Dagmar Pecková a tanečnice Lea Švejdová.