Sedmý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného představí pětici prvotřídních klavíristů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Sedmý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného přinese mezi 17. a 23. listopadem 2019 pětici prvotřídních klavíristů. Z hvězd světových pódií se diváci mohou těšit na recitál skvělého Jevgenije Kissina či Marc-André Hamelina. Vůbec poprvé se českému publiku představí mladá italská klavíristka Beatrice Rana, již časopis Gramophone v lednu tohoto roku zařadil mezi pět klavíristů nové „zlaté éry“. Dle tohoto hodnocení tak stojí po boku Daniila Trifonova či Yuji Wang. Zástupcem domácí scény bude Jan Bartoš a milovníci jazzu se mohou těšit na oceněními ověnčeného klavíristu Aarona Diehla, který vystoupí se svým triem.
Beatrice Rana (foto Marie Staggat)

Beatrice Rana
Rudolfinum, Dvořákova síň 17. listopadu 2019, 19.30
Fryderyk Chopin: Etudy op. 25
Isaac Albéniz:  Iberia 3. díl
Igor Stravinskij: Tři části z Petrušky

Hvězda této mladé italské klavíristky strmě stoupá. V roce 2013 si odnesla stříbrnou medaili i cenu publika z prestižní americké Van Cliburnovy soutěže. Dva roky před tím, ve věku osmnácti let, zvítězila v Montrealu. „Jakmile vyhrajete klavírní soutěž, ta opravdová teprve začíná,“ uvedla v rozhovoru pro americký deník Star-Telegram.

Zřejmě i tyto soutěžní úspěchy způsobily, že si ji pro nahrávku Prokofjevova druhého klavírního koncertu vybral dirigent Sir Antonio Pappano. A na přání Beatrice Rany na CD dále zařadili Čajkovského slavný koncert b moll. Nahrávka se stala senzací, stejně jako její první sólové album, pro nějž zvolila Goldbergovské variace. Ty ji přinesly ocenění časopisu Gramophone v kategorii Mladý umělec roku 2017 a pozvání ke spolupráci s předními dirigenty v těch nejprestižnějších koncertních sálech na sebe nenechala dlouho čekat. „Beatrice Rana je pro mě zjevením, protože úroveň její hudební vyzrálosti a technické jistoty je u tak mladého člověka ohromující,“ uvádí obdivně Pappano.

Nadšené kritiky amerických deníků dokládají, jak si Rana dokáže podmanit publiku: „nejdokonalejší z mladých umělců,“ hlásá deník Washington Post, „vládne vrozenou muzikalitou,“ doplňuje Los Angeles Times. V slavné newyorské Carnegie Hall se v druhé polovině této sezóny objevuje hned dvakrát – v březnu s recitálem a v červnu jako sólistka Prokofjevova třetího klavírního koncertu; pod taktovkou Yannicka Nézet-Séguina ji doprovodí The Philadelphia Orchestra. S dirigentem Fabiem Luisim ji pak čeká kompletní provedení Beethovenových koncertů ve švýcarském Curychu.

Pro svůj český debut zvolila repertoár, který dá vyniknout dokonalé technice a vnitřnímu náboji. Nečekejte však rozevlátou vášnivou dívku s výraznou mimikou a hrou těla. „Pianistka pracuje s energií zejména uvnitř sebe sama,“ charakterizuje jí publicistka Dina Šnejdarová na stránkách časopisu Harmonie.

Časopis Gramophone ji v lednu tohoto roku zařadil mezi pět klavíristů nové „zlaté éry“ a její fotografie se objevila na titulní straně. Ve výběru tak stojí po boku Daniila Trifonova, Yuji Wang, Igora Levita či Benjamina Grosvenora. „Pokud chcete Alfreda Cortota dnešní doby, zauvažujte o Beatrice Raně a její živé nahrávce Schumannových Symfonických etud z roku 2013, kdy jí bylo pouhých dvacet let,“ hlásá časopis Gramophone.

Marc-André Hamelin (foto Sim Cannety Clarke)

Marc-André Hamelin
Rudolfinum, Dvořákova síň 19. listopadu 2019, 19.30

Alexander Skrjabin: Fantazie h moll op. 28
Sergej Prokofjev: Sarkasmy op. 17
Samuil Feinberg: Klavírní sonáta č. 3 op. 3
Franz Schubert: Klavírní sonáta č. 21 B dur D 960

Kanaďan Marc-André Hamelin se mezi pianisty těší výsadnímu postavení. „Je převtělením předválečných virtuózů, kteří si komponovali vlastní kusy a notoricky známé skladby se nebáli ozdobit, aby je udělali ještě obtížnějšími,“ napsal britský deník The Telegraph v recenzi na Hamelinův recitál v slavné londýnské Wigmore Hall. „Podle všeho si k srdci bere Rachmaninovo doporučení, aby se klavírista při hře vyvaroval jakýchkoliv grimas. Ale přesto, jeho hra je na míle vzdálená chladnosti,“ charakterizuje The Telegraph. Recenzenti rovněž vyzdvihují, jak v jeho podání i důvěrně známé motivy znějí svěže, jakoby na autorově rukopise právě zaschl inkoust. To vše se děje s nesmírnou přirozeností i noblesou.

„Hamelin dokáže skvěle promyslet své programy a jeho pražský recitál je toho důkazem,“ říká člen umělecké rady Pražského jara, klavírista Ivo Kahánek.  Skrjabinova Fantazie h moll (1900), v jejíž bohaté harmonii se snoubí velkolepost i melancholická nostalgie, dokonale navodí atmosféru celého večera. Prokofjevovy Sarkasmy (1912) dají blýsknout klavíristově brilantní technice i pronikavé hudební inteligenci. Třetí klavírní sonáta ruského skladatele a pianisty Samuila Feinberga rokem svého vzniku (1915) navazuje na Prokofjevovu skladbu. Ovšem svým pozdně romantickým vyzněním
i skutečností, že byl Feinberg nazýván Skrjabinovým dědicem, završí dokonale vypointovaný dramaturgický oblouk první poloviny recitálu.

Druhá polovina koncertu pak jako kontrapunkt nabídne Schubertovu poslední klavírní sonátu, již Hamelin nedávno natočil na CD pro vydavatelství Hyperion. Nahrávka byla nominována na album roku v prestižní kanadské soutěži Juno. Hamelin v sobě uchovává silný zážitek na koncert v roce 1997, kdy s touto sonátou sklidil ohromný úspěch. „Chtěl jsem ji pochopitelně okamžitě natočit, s mladickou nerozvážností“ vzpomíná Hamelin. Tomuto pokušení odolal. K jejímu natočení se odhodlal až poté, co pro Hyperion natočil přes sedm desítek nahrávek. „Tomuto albu přikládám větší význam, než čemukoliv, co jsem dosud nahrál. Je to dáno tím, co pro mě Schubertova sonáta znamená,“ vyjádřil se v nedávném rozhovoru. „Často v nadsázce říkám, že bych se nezlobil, pokud bych měl až do konce svého života na každém recitálu hrát jen tuto Schubertovu sonátu,“ glosuje Hamelin.  

Jan Bartoš (zdroj jbartos.com / foto Jan Pohribný)

Jan Bartoš
Rudolfinum, Dvořákova síň 21. listopadu 2019, 19.30,

Miloslav Kabeláč: Osm preludií
Arnold Schönberg: Šest malých klavírních kusů op. 19
Ludwig van Beethoven: Klavírní sonáta č. 23 f moll op. 57 „Appassionata“
Robert Schumann: Fantasie C dur op. 17
Fryderyk Chopin: Barkarola Fis dur op. 60

„Je jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů,“ prohlašuje klavírista Alfred Brendel, u kterého Jan Bartoš studoval soukromě v Londýně. „Virtuozita se v něm pojí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím.“ To potvrzuje i dirigent Jakub Hrůša: „V jeho interpretaci se jedinečným způsobem snoubí srdce s rozumem a výsledek posluchače vždy dojme.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na