Severské příběhy

Rozhlasoví symfonikové nazvali první únorový abonentní koncert Příběhy ze severu. Odpovídala tomu Sibeliova a Pärtova hudba. Němec Robert Schumann vnesl do programu jinou notu a výrazný prvek virtuozity. Spojnice nicméně existovala – byl jí estonský dirigent Risto Joost.
Příběhy ze severu – Risto Joost, SOČR – Praha 5. února 2018 (zdroj SOČR / autor Jaroslav Hauer)

Severské příběhy, finská mytologie zachycená v Kalevale, se promítly v hlavní skladbě večera, padesátiminutové suitě Lemminkäinen Jeana Sibelia. V podobě, v jaké ve Dvořákově síni zazněla, to byla dostatečně temná, epická a výmluvná hudba. Nejznámější je samozřejmě druhá část – Labuť z Tuonely, zbývající tři části se u nás tak často na koncertech nehrají.

Děj této programní hudby je následující: Lemminkäinen přijíždí na ostrov, kde po odchodu mužů do války žije mnoho osamocených žen. Muži se však vrátí a Lemminkäinena vyženou. Později hrdina přijede na Tuonelu, ostrov mrtvých, s úmyslem zastřelit labuť, která místo chrání. Jen tak může získat za manželku vytouženou ženu. Úmysl je vyzrazen, Lemminkäinen zabit, avšak jeho matka tělo zase oživí. V závěrečné části suity se hrdina vítězně vrací domů. I bez znalosti této předlohy však lze celou suitu poslouchat plnohodnotně – jako barvitou pozdně romantickou hudbu s charakteristickým zabarvením specifické národní kultury. A Risto Joost k ní nemá daleko – vždyť je známo, že jazykově mají Estonci blíž k Finům než k dalším dvěma pobaltským národům. A jak Finové, tak Estonci žili a žijí také v blízkém dotyku s ruskými vlivy.

Velmi zajímavou položkou koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu byla Třetí symfonie Arvo Pärta, dílo z doby před emigrací a před vykrystalizováním jeho typického nenapodobitelného mysteriózního minimalistického slohu. Skladba – po které se nadlouho odmlčel a až pak přišel s něčím zcela novým – už není provokativně avantgardní, je zklidněná, má volnější formu s návraty motivů a zaznívá v ní velmi výrazně inspirace středověkou hudbou. V tomto případě byla v rukou jednoho z nejpovolanějších. Sedmatřicetiletý Risto Joost se jako šéf Tallinnského komorního orchestru Pärtovou hudbou zabývá soustavně a jako někdejší chlapecký zpěvák i jako Estonec ji má už dlouho intenzivně zažitou. I když nešlo o „typického“ Pärta, bylo zařazení této kompozice výborným dramaturgickým tahem.

Skutečným bonbónkem byla ovšem úvodní skladba večera: Schumannův „Konzertstück“Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr. Vyžaduje čtyři skvělé hráče, je extrémně náročně napsán – a jistě i proto bývá na koncertech přítomen zřídkakdy. Tentokrát byl důvod k zařazení a uvedení naplněn a podmínky splněny vrchovatě – ve skladbě koncertovala čtveřice mladých hornistů, laureátů Mezinárodní interpretační soutěže ARD v Mnichově v roce 2016. V Praze se znovu sešli všichni čtyři tehdejší finalisté – nositelé druhé ceny Kateřina Javůrková a Marc Gruber a držitelé třetí ceny Félix Dervaux a Nicolas Ramez. Zahráli maximálně kompetentně – a pokud snad v bravurních proplétajících se partech přece jen pár tónů nevyšlo, bylo to zcela zanedbatelné proti celkovému dojmu ze svižného tempa a radostně slavnostního vyznění pozitivní a energií nabité, dodnes v evropské koncertní hudbě ojedinělé kompozice.

Risto Joost hostoval v České republice už na podzim u Janáčkovy filharmonie Ostrava, mimo jiné také s Pärtovou hudbou. I spojení s rozhlasovými symfoniky vyšlo pěkně.

Hodnocení autora recenze: 85 %

 

Příběhy ze severu
Dirigent: Risto Joost
Kateřina Javůrková (lesní roh)
Félix Dervaux (lesní roh)
Marc Gruber (lesní roh)
Nicolas Ramez (lesní roh)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
5. února 2018 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Robert Schumann: Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr, op. 86
Arvo Pärt: Symfonie č. 3
Jean Sibelius: Lemminkäinen, suita, op. 22

www.rozhlas.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Příběhy ze severu – SOČR, Risto Joost (Praha 5. 2. 2018)

[Celkem: 5    Průměr: 3.8/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “Severské příběhy

  1. Nadherny koncert! Ze vsech zucastnenych primo prystila radost ze hry a plne zaujeti. Pan dirigent vedel presne co chce a take se mu toho od disciplinovane hrajicicho orchestru dostalo.
    Jen si neodpustim poznamku na adresu fotografujiciho autora? Cvakani zaverky, navic v seriovem snimani bylo hodne rusive. Vubec jste nerespektoval dynamiku skladeb a fotil jste “hlava nehlava” i v tech nejtizsich mistech. Skoda.

Napsat komentář