Seznamte se: Adéla Demovičová

Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Adéla Demovičová z pěvecké třídy profesorky Moniky Brychtové.

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 9. května 2001 v Praze.

Má vaše rodina nějaký vztah k hudbě?
Má rodina má k hudbě velice kladný vztah a na kulturu chodí často. Především z maminčiny strany máme v rodině spoustu hudebníků. Maminka je vystudovaná houslistka, dědeček všestranný muzikant, který hraje na trubku, housle, klavír, akordeon a mnoho let vedl na Slovensku svoji dechovku. Babička léta zpívala ve sboru. Můj bratr se od dětství věnuje hře na kytaru a strýc je klarinetista. Z tatínkovy strany máme v rodině spíše amatérské hudebníky, nicméně také nesmírně zapálené. Rodina je mojí velkou oporou, za což jsem jí velice vděčná.

Jak jste se začala hudebně rozvíjet?
Zájem o hudbu jsem projevovala již od útlého dětství. Už jako dvouletá jsem prý zpívala jednu lidovou písničku za druhou, a to vždy se všemi slokami. Moje maminka mě k hudbě vedla odmalička. V šesti letech jsem začala chodit do ZUŠ na housle, kterým jsem se intenzivně věnovala deset let. Myslím si, že hra na housle mi dala skvělý hudební základ. V ZUŠ jsem také byla členkou folklórního souboru Melodika. Velký zlom pro mě nastal v devíti letech, kdy jsem začala chodit do Kühnova dětského sboru, jehož členkou jsem byla deset let. Sborový zpěv v tomto překrásném uměleckém tělese mě naprosto nadchl. Odnesla jsem si mnoho zkušeností a nezapomenutelných zážitků z koncertů, soutěží a zájezdů po celém světě či z účinkování v operách Národního divadla a Státní opery. Jako dětská sólistka jsem také měla možnost vystoupit v roli prokurátora v opeře Zítra se bude po boku legendární Soni Červené, na což velice ráda vzpomínám.

Proč jste si nakonec vybrala pěvecký obor?
Jelikož moje maminka vystudovala na konzervatoři housle a já jsem hrála na housle také, předpokládalo se, že půjdu v jejích šlépějích. Během mého působení v Kühnově sboru mě však zpěv začal bavit mnohem více a toužila jsem začít se věnovat také sólovému zpěvu. Začala jsem chodit na soukromé hodiny k paní profesorce Brychtové, která ve mně podpořila probouzející se vášeň pro tento obor. Rozhodla jsem se proto přihlásit na Pražskou konzervatoř.

Vzpomněla byste si na své první veřejné vystoupení?
Mé první veřejné vystoupení bylo v šesti letech na housle. Byl to koncert žáků ZUŠ v kostele, kde jsem hrála čtyři písničky, na každé struně jednu. Vzpomínám na něj s úsměvem, jelikož jsem se tenkrát cítila jako velká umělkyně.

Jak vás ovlivnili vaši učitelé?
Hudbě jsem se začala věnovat nejprve skrz housle pod vedením pana učitele Radima Kresty, který byl sice velice přísný, ale zároveň nesmírně talentovaný a podporující učitel, jemuž vděčím za veškeré hudební základy, na kterých od té doby stavím. Léta členství v Kühnově dětském sboru pod vedením pana profesora Chvály a pana sbormistra Louženského byla pro mě tou nejlepší zkušeností, jelikož jsem díky nim získala přehled o hudební literatuře, schopnost číst z not a naslouchat souznění mnoha hlasů. V rámci Kühnova sboru jsem chodila na hlasovou výchovu k Elišce Hrubé Toperczerové a Stanislavě Jirků. Na pravidelné hodiny sólového zpěvu jsem začala chodit až k paní profesorce Monice Brychtové, u které nyní již pátým rokem studuji na Pražské konzervatoři. Jsem moc ráda, že jsem se dostala právě do její pěvecké třídy. Oceňuji její schopnost hudebního i technického vedení. Umí studenty motivovat, vysvětlovat pocity a hledat individuální cesty. Hodiny s ní mě moc baví. Na Akademii staré hudby na FF MU v Brně studuji u Ireny Troupové, díky které si prohlubuji své znalosti v interpretaci barokní hudby.

Jakých soutěží jste se zúčastnila a které pro vás měly zásadní přínos?
Hudebních soutěží jsem se zúčastnila mnoha, ať už s houslemi, klavírním triem, sborem či sólovým zpěvem. Byť je atmosféra na soutěžích často napjatá, určitě si cením všech soutěží, na kterých jsem byla, poněvadž zkušenosti jsou to k nezaplacení. Z poslední doby pro mě bylo velkou radostí získat první cenu na mezinárodním festivalu Leo Clemens v Kroměříži, jelikož jsem milovnicí komorní a ansámblové hudby a zde jsem tuto vášeň mohla uplatnit.

Jaký je váš největší úspěch?
Nad takovou otázkou jsem se nikdy nezamýšlela. Za úspěch považuji už to, že se mohu věnovat tomu, co mě baví a naplňuje a zároveň tím přinášet radost i ostatním. Vážím si toho, že mohu spolupracovat s lidmi, kteří mě obohacují a posouvají dál. Cením si, že se mi dostává mnoha příležitostí a že mám možnost účastnit se různých zajímavých projektů. Každý potlesk je pro mě úspěchem, jelikož mi dodává motivaci pracovat dál.

Koho považujete za svůj profesní vzor?
Profesních vzorů mám mnoho. Ze současných pěvkyň jsou to například Elīna Garanča, Joyce DiDonato, Isabel Leonard, Samantha Hankey, Bernarda Fink či nyní u nás působící Arnheiður Eiríksdóttir. Zároveň bych vyzdvihla také legendární Teresu Berganzu a Soňu Červenou.

Jaký je váš profesní cíl?
Nejspíš nemám jedno konkrétní přání, protože sny a realita se od sebe často hodně liší. Myslím si, že je třeba být otevřený všemu, zkoušet nové věci a překonávat nové výzvy. Snažím se proto na sobě neustále pracovat, abych byla připravená na cokoli, kam mě dveře uměleckého světa zavedou.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejraději provozuji hudbu barokních mistrů jako jsou Bach, Händel, Pergolesi. Ze skladatelů 19. století mi k srdci přirostli například Bellini, Dvořák nebo Schubert. Hodně mě baví také ansámblové projekty.

Jakou hudbu ráda posloucháte?
Mám ráda hudbu napříč různými hudebními žánry. Kromě klasiky si ráda pustím rock, jazz nebo folk. Mými oblíbenci jsou nepochybně Beatles, Queen, ABBA či Pink Floyd.

Máte nějaké mimohudební koníčky?
Volného času je kvůli současnému studiu na dvou školách někdy poměrně málo, proto ho nejraději trávím s rodinou a přáteli. Ráda chodím na kulturu všeho druhu. Miluji cestování a poznávání nových míst a zvyklostí. Také ráda lyžuji.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Hezký zážitek nebo dobré jídlo.

Jaké je vaše největší přání?
Mým největším přáním je být v životě zdravá a šťastná, v obklopení těch správných lidí.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesorky Moniky Brychtové:
Adélku Demovičovou jsem poznala v roce 2017 jako dívenku z koncertního oddělení Kühnova dětského sboru. Je velmi muzikální. Její vepředu posazený ryzí mezzosoprán osloví libozvučnou barvou. Adélka je svědomitá a pilná, studuje s pokorou a trpělivostí. Pracovat s ní je mi potěšením. Moc jí držím palce a přeji si, aby svým talentem předávala radost krásnou hudbou.

Adéla Demovičová je česká pěvkyně. Narodila se 9. května 2001 v Praze. Absolvovala osmileté gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského. (přečtěte si více…)