Seznamte se: Matěj Rothbauer

Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 15. Května 2003 v Karlových Varech. Alespoň tak si to pamatuju.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
U nás v rodině zastupuji 2. generaci, která se ujala hudebního řemesla. Otec je taktéž fagotista, vystudoval Pražskou konzervatoř, matka získala magisterský titul na akademii v Minsku – hraje na violoncello. Jinak se z rodiny hudbě nikdo nevěnoval, alespoň co já vím. Ti z rodiny, co se hudbě nevěnují, mají k hudbě vztah, řekl bych, všední – tím se rozumí to, že neopovrhují žádným žánrem, ani hudební profesí obecně.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Zde by se jistě vyjímala nějaká dojemná legenda o tom, jak jsem již v útlém věku cucal fagotový strojek, či svým čistým zpěvem dojímal učitelky ve školce. Bohužel čtenáře zklamu, neboť zpěv jsem měl vždy prachbídný a i můj sluch je spíše průměrný, až podprůměrný. Když jsem nastupoval do školy, byl jsem zapsán na hodiny zobcové flétny. Toť mé začátky.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Jestli jsem k tomu někdy měl nějaké racionální důvody, tak jsem je již zapomněl. Víte, když u mě v životě přijde na klíčové rozhodování o mé budoucnosti, rozhodně to neprobíhá formou dlouhých meditací. Přirozeně mi výsledný verdikt vyplyne, aniž bych se tím nějak víc zaobíral. A jak se mi daná věc vyjeví, tak jednám.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Nevím, jestli bylo první, ale za své nejstarší vystoupení považuji veřejné recitování ve školce. Vypadat důležitě, to mi vždycky šlo. A koneckonců, byla mi tím svěřena veliká zodpovědnost. Někdo přece musel celé oboře sdělit, že se polámal mraveneček, a spravit je, že zavolali doktora.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Zkušenosti s nimi mám jen ty nejlepší. Každý byl svým uvažováním a přístupem diametrálně odlišný, což vám dá hodně i ohledně přístupu k životu. Tato variabilita platí i ohledně hudby, neboť v rámci různých nástrojů jsem přičichnul k pestré škále žánrů, čímž se zase dostáváme k životu, neboť to vám do něj dodá hodně barevnosti. A těším se, až se mi tahle paleta se studiem v zahraničí ještě rozšíří.

Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Těch soutěží už je řada, ale to není podstatné. Kdyby to přeci jen někoho zajímalo, mám je v životopisu. Jistě se dá říct, že soutěž vás donutí nastudovat skladbu hlouběji, než při běžném objevování repertoáru v rámci studia, a častokrát se skladbou zabýváte pečlivěji, než by vám bylo po chuti. Ale o tom to asi je, podívat se na hranici svých možností a trochu ji posunout, pokaždé vám to ukáže něco nového. Zároveň si poslechnete jinou interpretaci a možná se i seznámíte s novými lidmi, vystoupíte tedy ze své sociální bubliny. A když jste na konci oceněni nějakou cenou, může vám to říct, že jdete ve svém vývoji správným směrem. A nebo také ne. Nebo vám to jen říká, že váš styl byl ze všech soutěžících nejblíže vkusu poroty. Přínos tedy jistě vidím, dalo by se toho najít ještě více, ale zase bych soutěže nepřeceňoval.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Tuhle definici splňuje bez debat fakt, že tu jsem. Mohu-li si vypůjčit výrok ze své oblíbené knihy, tak v té zazní, že maléry jsou jen zobecňující slovo pro to, v čem žije Bůh. A při tom všem množství malérů, které se kdy staly, dějí a ještě se vám i jiným stanou, je vskutku zázrak, že jsem to vše vykličkoval tak, že zde sedím, dýchám, jsem svéprávný a mohu odpovídat na vaše otázky.

Jaký je váš profesní vzor?
Asi každý, kdo sedí na první židli v nějakém z těch nejlepších světových orchestrů, je mým vzorem. Svým hraním ovlivňuje vkus mladých hudebníků potenciálně na celém světě, je od něj vyžadováno jen a pouze mistrovství a nespočetněkrát spočine veškerá tíha okamžiku jen na něm. Schopnost tento tlak ustát, nebo si jej nepřipouštět, u mě vzbuzuje obdiv.

Kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
Chci dělat dobře své řemeslo, s lidmi, se kterými mě to bude bavit. Na místě nezáleží, může to být kdekoli na světě, ale musím si být jist, že tam, kde jsem, svou práci odvádím dobře, baví mě, a neustále testuju své možnosti.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Takovou, která mi vrátí čas, který jsem nad ní strávil. Musí vám na oplátku něco dát, impresi, energii… nebo výplatu. Něco, pro co se budete chtít vrátit. Prakticky vám však fagot u mnoho žánrů zavírá dveře, a já nikdy nebyl typ, co by je vyrážel, takže mě hrát rockové balady na fagot jistě neuvidíte.

Jakou hudbu ráda posloucháte?
Z velké míry jsem na toto již odpověděl v předchozím dotazu. Asi není žánr, který jsem nevyzkoušel a vývoj mého hudebního vkusu bylo vskutku dobrodružství hudebním mnohovesmírem. A i teď neustále hledám něco nového, jen k málokteré hudbě se vracím opakovaně.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Volný čas bych v mém světě asi definoval jako chvíli, kdy potřebuju vyplnit chvíli mezi dvěma naplánovanými činnostmi a nevím, co se sebou. V takových případech byly hry na počítači vždy jistota a vždy jsem na nich trávil více času, než bych asi měl. Také sport mi nikdy nebyl cizí, ale toho už v současnosti moc není. Sociální sítě jsou kapitola sama o sobě, ale to už teď odbourávám, neboť je to činnost, která může být dost bezobsažná a podvědomá. Cokoliv, co teď dělám, chci, aby bylo smysluplné. Takže si teď dost čtu, všechno možné.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Když dirigent ukončí zkoušku dříve, to je vám hned sympatický. A nebo dobře načepované pivo, to je slast.

Jaké je vaše největší přání?
Přeji si… světový mír. Ne teď vážně. Asi by mne potěšilo, kdyby někdy z hlav lidí zmizela idea, že je důležité mít na vše názor a stanovisko, i když to mu třeba úplnou náhodou, i když se to jistě stává jen výjimečně, vůbec nerozumí. Jo a taky aby Bayern Mnichov příští sezónu zase vyhrál Bundesligu, když mu to tuhle sezónu už nejspíš uteče.
Přejeme hodně štěstí a úspěchů ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesora Ondřeje Roskovece:
Matěje jsem poprvé slyšel ve finále celonárodní soutěže ZUŠ. S přehledem tenkrát vyhrál svoji kategorii a druhý den ještě přidal 1. místo ve hře na saxofon! Nebylo pochyb o Matějově naprosto mimořádném nadání. U takového talentu má pedagog někdy až strach, aby něco ve vývoji studenta nepokazil, ale zároveň je každá hodina radost, když vše postupuje správným směrem. Matěj ke svému talentu přidal i nezlomnou vůli a píli, a tak je po celou dobu studia vzorem i pro ostatní fagotisty na škole. Vždy se těším na naše hodiny, kdy společně hledáme tu nejhezčí muzikantskou cestičku, bádáme o každém detailu a vymýšlíme, jak vše ještě o trošku vylepšit. Škoda jen, že to tak rychle utíká…

Matěj v květnu završí svá studia na konzervatoři nejprve jako sólista na orchestrálním koncertě a posléze i svým sólovým recitálem. A jsem opravdu hrdý a šťastný, že od září bude pokračovat na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst v Mannheimu u vynikajícího fagotisty a pedagoga – prof. Ole Kristiana Dahla.

Matěj Rothbauer je český fagotista, který se narodil 15. května 2003 v Karlových Varech do rodiny hudebníků. (Přečtěte si více…)