Simone Young: ještě stále výjimka z pravidla

Dirigentka Simone Young se směje, když líčí, jak narychlo opouštěla Německo 
(The Sydney Morning Herald – 14. srpna 2015 – Andrew Taylor) 

Slavná australská dirigentka je nyní v angažmá v Curyšské opeře, kde bude dirigovat tři představení Wagnerovy opery Lohengrin. V hlavní roli vystoupí Klaus Florian Vogt („je to Lohengrin, jakého si všichni přejí“). Svůj život pro příští desetiletí zanechala v rukou stěhovací firmy.

„Se stěhováním jsme začali včera,“ říká. „V jistém smyslu jsem do Curychu včera v noci utekla a svého muže jsem nechala uprostřed balení a spousty krabic.“ Nechce ovšem, aby bylo manžela někomu líto a tak dodává: „Musím ale říct, že jsem všechno předem pečlivě zorganizovala.“ Nazítří odlétá dirigentka do Hamburku, aby dohlédla na balení svého klavíru. „Je to náročné, ale ano, vracíme se do domu v jižní Anglii, kde jsme žili před deseti lety, než jsme odešli do Hamburku.“

Simone Young, jejíž funkční období v roli ředitelky Australské opery v letech 2001 až 2003 skončilo za kontroverzních okolností, se v srpnu vrací do Austrálie, kde bude dirigovat Sydneyský symfonický orchestr. Na programu je Romeo a Julie. Představení se skládá z vybraných částí z Prokofjevova baletu a herci divadelní společnosti Bell Shakespeare zahrají scény ze Shakespearovy hry.

Australská dirigentka vystupovala s Prokofjevovým baletem „nesčetněkrát“ a dodává: „Tohle dílo skutečně zbožňuji.“ Pro nadcházející spolupráci se Sydneyským symfonických orchestrem a divadelní společností založenou Johnem Bellem zkrátila kompozici na osmdesát minut. Young i Bell vytvářeli v minulosti podobné projekty. Dílo prý dobře znají, a tak vedli od začátku „konstruktivní, pracovní dialog.“ Oba umělci jsou dávní přátelé. V roce 2014 spolupracovali na programu The Planets pro Sydneyský festival, při němž John Bell četl mezi jednotlivými větami suity Planety poezii.

Young jako uznávaná interpretka Wagnerova díla dirigovala v roce 2012 program Wagner Under the Sails. Šlo o obnovené uvedení programu Sydneyského orchestru ze Sydneyské opery z roku 1973. Byl to jeden z mnoha koncertů, při němž Young v posledních dvaceti letech tento orchestr dirigovala. „Pocházím ze Sydney, takže se k Sydneyskému orchestru vždy ráda vracím. Mezi členy orchestru mám mnoho přátel. S některými z nich jsem studovala. V posledních dvaceti letech prožili mnohé změny, stejně jako já.

„S australskými orchestry se mi obecně pracuje lépe než s evropskými. Australská společnost je totiž uvolněnější. Tady je všechno mnohem formálnější. Lidé mě oslovují titulem. Jsem profesorka Young. Němčina samotná obsahuje značné množství formalit, jaké v angličtině neexistují.“Simone Young odchází z Německa po úspěšné dekádě ve funkci generální ředitelky Hamburské státní opery a hudební ředitelky Hamburské filharmonie. „Zažili jsme opravdu těžké časy. V roce 2008 jsme se museli vyrovnat s finanční krizí, která způsobila po celém světě chaos v plánování. Státní operu, ale opouštím ve chvíli, kdy je finančně stabilizovaná a umělecky silnější, než byla při mém příchodu.“

Dirigentka odříkává působivou statistiku, jíž podporuje své tvrzení: pět set vystoupení v operním domě, zhruba padesát nových produkcí, každoročně je na programu více než třicet různých oper. Řídila rozsáhlou instituci s orchestrem o sto dvaceti osmi hudebnících, sedmdesáti členným sborem, s ansámblem dvaceti pěvců ve stálém angažmá a s velkým počtem hostujících umělců. „Jsme to, čemu se říká produkční dům, což znamená, že vyrábíme vlastní scénické dekorace, šijeme všechny naše kostýmy. Nic pro nás nevyrábějí externí firmy. Zaměstnáváme sedm set pracovníků.“

Poslední dva měsíce byly podle Simone Young ve znamení loučení: „Cítila jsem se trochu jako pěvkyně Nellie Melba. Věčné loučení.“

O čtyřiapadesátileté Australance se říká, že patří mezi nejlepší dirigenty své generace. Ve čtyřiadvaceti letech debutovala v Sydneyské opeře s operami Mikádo a Rusalka. V roce 1987 byla oceněna titulem Mladá Australanka. Bylo to jedno z mnoha ocenění, které bývalá studentka Akademie Monte Sant‘ Angelo Mercy v Sydney obdržela. Jako první žena dirigovala ve Vídeňské státní opeře a v pařížské Opéra Bastille. Dirigovala také Wagnerův kompletní cyklus Prsten Nibelungův. V dokumentárním filmu z 1995 The Young One: A Portrait of the Conductor Simone Young o sobě mluvila jako o výjimce z pravidla. Dnes říká: „To už je hrozně dávno.“ Dodnes je ovšem jednou z mála žen, které dirigují špičkové světové orchestry. „Bohužel ano. Ještě pořád jsem výjimka z pravidla,“ říká. „Dnes je nás několik, ale jsme ještě pořád dosti vzácné. A věc má samozřejmě svůj rub i líc.“

V roce 2012 řekla v rozhovoru pro magazín The Monthly: „V Kolíně se orchestr obrátil několikrát proti mně. Byla jsem nejmladší mezi všemi hudebníky, žena a ještě těhotná. Navíc Australanka. Jenže jsem se rozhodla, že nenechám ničím odradit.“ O sexismu ve světě klasické hudby hovořit ale nechce. „O tomto tématu se snažím příliš nepřemýšlet, protože s mou prací v podstatě nesouvisí.“Dirigentka nebude po odchodu z Hamburku rozhodně zahálet. V příštích třech letech má sjednaná angažmá s orchestry v Curychu, Vídni, Drážďanech a Berlíně. „Radikálně jsem omezila počet oper a chystám se hlavně na koncerty. Budu také více cestovat. Pojedu do Spojených států, pojedu do Japonska. Více koncertů na úkor opery bude představovat skutečnou změnu.“ Přiznává, že je workoholička, a že „vůbec nedokáže odpočívat,“ bude teď mít ale více času na ostatní záliby. „Chystám se sledovat pátou řadu seriálu Ve službách FBI,“ přiznává. Americký kriminální seriál je přesně ten typ pořadu, při kterém si odpočine. Miluje také komediální seriál Teorie velkého třesku. „Televize většinou nevyžaduje mozkovou činnost, proto si u ní dobře odpočinu. Snažím se ale aktivně a lépe odpočívat, a tak jsem se začala věnovat pletení, což je tvořivá i odpočinková činnost zároveň. Jsem zvědavá, jestli mi mé současné zaujetí pletením vydrží delší dobu, nebo je to jen přechodná záliba. Momentálně mě ale tahle záliba dosti zaměstnává.“

Překlad Ondřej Lábr
Foto Berthold Fabricius