Zejména druhá část večera, ve které se v Mahlerově Písni o zemi představil tenorista Simon O’Neill z Nového Zélandu, vyvolala velké nadšení. Po doznění poslední ze šesti písní s názvem Rozloučení bylo několik vteřin užaslé ticho, které záhy vystřídaly nadšené ovace.
Mahlerova skladba Píseň o Zemi se skládá z částí Pijácká píseň o bídě země, Osamělý na podzim, O mládí, O kráse, Opilý na jaře a Rozloučení, o které se rovnoměrně podělili Kožená a O’Neill. Hlavním zdrojem inspirace pro Píseň o zemi se stal čínský básník Li Po. Mahler se prvního uvedení této skladby nedočkal, zemřel půl roku před její premiérou v listopadu 1911. Traduje se, že ji dokončil v Hodoníně, v dnes neexistující vile rodiny Redlichů.
Koncert otevřela Dvořákova symfonická báseň Zlatý kolovrat, jedna ze čtyř zhudebněných balad z Erbenovy Kytice. Dvořák si z básnické sbírky vybral pro zhudebnění ještě balady Vodník, Polednice a Holoubek. První provedení symfonické básně Zlatý kolovrat se na Dvořákovo přání odehrálo na neveřejném koncertu orchestru pražské konzervatoře právě v Rudolfinu 3. června 1896 za řízení Antonína Bennewitze. Veřejná premiéra se uskutečnila v říjnu stejného roku v Londýně.
Operní pěvkyně Kožená, která loni 26. května oslavila 45. narozeniny, patří mezi nejžádanější mezzosopranistky. Na přelomu letošního prosince a ledna 2020 ji poprvé v New Yorku čeká šest představení Straussova Růžového kavalíra. V inscenaci Roberta Carsena, kterou bude dirigovat Rattle, ztvární roli Oktaviána. Kožená debutovala v Met v roce 2003 v Mozartově Figarově svatbě a od té doby tam zpívala ve třech desítkách představení, naposledy v roce 2011 v titulní ženské roli Debussyho opery Pelléas a Mélisanda.
Mezi slavné operní role Kožené patří například Orfeus v Gluckově opeře Orfeus a Euridyka či Dorabella z Mozartova Cosi fan tutte. Pěvkyně je propagátorkou české hudby, prostřednictvím svého nadačního fondu podporuje i základní umělecké školy.
