Amihai Grosz a jeho disciplinovaná kontrola rychlosti smyku
Večer otevřela Česká studentská filharmonie s Berliozovou skladbou Harold v Itálii – symfonie se sólovou violou. Dílo inspirováno Byronem a jeho Child Haroldovou poutí. Skladbu si u Berlioze původně objednal Niccolò Paganini, který ji ale nakonec odmítl hrát, neboť sólový nástroj tam má dlouhé prodlevy. Obě tyto komponenty byly nápaditě zabudovány do provedení skladby tím, že sólista přicházel a odcházel, „putoval“ mezi orchestrem a konec skladby dokonce zahrál nahoře z empory. Tímto sólistou byl Amihai Grosz, původem izraelský violista, v současné době působící jako koncertní mistr Berlínských filharmoniků. Ten vtiskl partu melancholického Harolda v Itálii osobní hloubku. Jeho tón, nesený vzácnou violou Gaspara da Salò, se stal průvodcem orchestrálních obrazů – od meditativní modlitby Průvod poutníků až po divokou scénu Orgie loupežníků. Amihai Grosz budoval tón od „dolce cantabile“ po „appassionato“ s disciplinovanou kontrolou rychlosti smyku; nosnost ve středním rejstříku byla přesvědčivá, ve vrchní poloze neztrácela zrnitou projekci či intonační jistotu. Berliozovská šerosvitná paleta získala tvar, aniž by ztratila transparentnost. Sir Simon Rattle dokázal mladý orchestr vést k barevné plasticitě, aniž by sólista ztratil svou individualitu. Pracoval s ekonomickou pravicí a explicitním „cueingem“ pro vnitřní hlasy; řízení dynamických teras bylo zřetelné, s důslednou kontrolou re-entry sólisty po orchestrálních epizodách.
Chain III byla svěží i po čtyřiceti letech
Po přestávce nastoupila Česká filharmonie. Střed večera patřil české premiéře skladby Chain III polského skladatele Witolda Lutosławského. Premiéry soudobých skladeb posilují mezinárodní profil České filharmonie jako tělesa, které není jen „strážcem tradice“, ale i aktivním spolutvůrcem hudební současnosti. Rattle zde ukázal svou pověstnou schopnost strukturovat komplikované partitury. Hudební „řetězení“ motivů (anglicky chain = řetěz, pozn. aut.), vrstvení a překrývání jednotlivých sekcí působilo jako fascinující architektonická stavba. Publikum bylo svědkem díla, které i po čtyřiceti letech od svého vzniku působí svěže a aktuálně.
Kontrast mezi „německou“ tradicí a „americkou“ emocionalitou
Závěr večera patřil Beethovenově Třetí symfonii, dílu, které navždy změnilo podobu symfonického žánru. „Eroica“ byla chápána jako „hudební pomník“ Napoleonovi. Poté, co se Beethoven v Napoleonovi zklamal, dedikoval skladbu obecněji myšlence hrdinství. Rattle, nyní hlavní hostující dirigent České filharmonie, přistoupil k „Eroice“ s kombinací dramatické energie a detailní práce s dynamikou. Smuteční pochod druhé věty zazněl s monumentální vážností, scherzo přineslo elektrizující rytmickou vitalitu a finále se rozvinulo do triumfálního vyvrcholení. „Eroica“ se dnes interpretuje v širokém spektru tradic – od romantického heroismu přes analytickou monumentalitu až po historicky poučenou interpretaci. Herbert von Karajan a Berlínská filharmonie prosazovali dokonalou zvukovou homogenitu, precizní rytmus a architektonickou stavbu. Leonard Bernstein naopak zdůrazňoval expresivní kontrasty, rubata a dramatickou energii. Ve včerejším provedení České filharmonie pod taktovkou Sira Simona Rattla vznikl kontrast mezi „německou“ tradicí (disciplinovaná monumentalita) a „americkou“ emocionalitou. Česká filharmonie se v tomto kontextu vyprofilovala jako orchestr schopný nabídnout syntézu těchto přístupů.
Setkání tradice a inovace
Večer nás provedl dramaturgicky pestrou cestou od romantického vyprávění Hectora Berlioze přes moderní struktury Witolda Lutosławského až k Beethovenově na svou dobu revoluční „Eroice“. Česká studentská filharmonie pod vedením Sira Simona Rattla dodala koncertu mladistvou energii a barevnost. Lutosławského Chain III svou vrstevnatou strukturou a postupným řetězením hudebních myšlenek přinesla posluchačům fascinující zážitek. Závěr večera patřil Beethovenově Symfonii č. 3 Es dur „Eroica“, jejíž monumentální rozměr a dramatická síla pod Rattlovým vedením vyzněla s plnou intenzitou. Koncert byl výjimečným setkáním tradice a inovace. Groszovo violové mistrovství, Rattlova schopnost vést oba orchestry k maximálnímu nasazení a dramaturgická odvaha spojit Berlioze, Lutosławského a Beethovena vytvořily večer, který si po právu zasloužil standing ovation a nadlouho se zapíše do paměti publika.
Česká filharmonie: Simon Rattle
10. prosince 2025, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum
Program
Hector Berlioz: Harold v Itálii. Symfonie se sólovou violou, op. 16
Witold Lutosławski: Chain III (česká premiéra)
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 „Eroica“
Účinkující
Amihai Grosz – viola
Česká studentská filharmonie
Česká filharmonie
Sir Simon Rattle – dirigent
