Skladby Jana Nováka na Moravském podzimu: hudba, která si zaslouží renesanci

  1. 1
  2. 2
Mezinárodní hudební festival Moravský podzim letos vzdává hold umělci, který vzdoroval komunistům natolik, že musel opustit vlast a jeho skladby byly v Československu zcela neznámé. Bohužel ani dnes ještě nejsou jeho skladby příliš hrány, je to vždy výjimečná událost. A takovou událostí jsou bezesporu i skladatelovy nedožité sté narozeniny - dobrý důvod, proč je festival z části věnován Janu Novákovi.

Moravský podzim, Jan Novák 100, Besední dům, 6. října 2021 (zdroj Moravský podzim)
Moravský podzim, Jan Novák 100, Besední dům, 6. října 2021 (zdroj Moravský podzim)

Rodák z Nové Říše u Jihlavy vystudoval v Brně, kde zakotvil. Byl nejen skladatelem, ale i výborným klavíristou a se svojí ženou Eliškou tvořili pár i klavírní. Proto své skladby věnoval klavíru, stejně jako flétně, pro své dcery – klavíristku Doru a flétnistku Claru. Svéráznost skladatele se projevila zejména ve vokálních skladbách, které psal výhradně na latinské texty. Latinu používal i prakticky a propagoval ji jako mezinárodní jazyk a tehdejší soudruhy údajně zdravil pozdravem „Ave labor“…tedy „Čest práci“. Texty v latině si psal sám a jeho hudba je inspirovaná jak barokem, tak jazzem či moravským folklórem. Žák Bohuslava Martinů, který se z Ameriky domů vrátil po únoru 1948, byl vždy svérázem, žil v domě na přehradě, odmítal chodit k volbám, za což byl vyloučen ze Svazu skladatelů. Přesto si jeho skladby objednávali filmoví i divadelní tvůrci. Festival představí jeho tvorbu na akcích na různých netradičních místech v rámci víkendového Maratonu Jana Nováka od 8. do 10.října. A 6. října v Besedním domě se uskutečnil koncert z Novákových děl, který připravil soubor Ensemble Opera Diversa.

Tento soubor je složen z mladých hudebníků, kteří působí v různých souborech či jako pedagogové, ale spojuje je touha dělat hudbu poněkud netradičně. Píší pro ně současní skladatelé a soubor realizuje jak koncertní, tak operní projekty. Dirigentkou je Gabriela Tardonová, která vládne energií spojenou s přesností a sebekázní a její gesta jsou nejen přesná a úsporná ale i půvabná. Spolu se souborem má na kontě od roku 2005 mnoho projektů, které osvěžují hudební život Brna.

Večer ve středu 6. října 2021 soubor prezentoval skladby, které mohlo brněnské publikum slyšet poprvé. Smyčcový komorní orchestr byl doplněn o harfu, cembalo, flétnu, fagot i tympány. Tyto nástroje se uplatnily i jako sólové. Jako první skladba zazněly Choreae vernalesJarní tance pro flétnu a komorní orchestr. Třívětá skladba – 1. Con liberta. Allegretto, 2. Andante, 3. Lento. Allegro – má klidný až rustikální ráz, uplatňuje se zde zvukomalba i melodika. Flétna dostala velký prostor uplatnit plný, měkký a jasný témbr i technickou zdatnost, čehož plně využila sólistka, flétnistka Kristina Vaculová.

Druhým číslem byl Koncert ód – Odarum concentus – pro smyčcový orchestr. Je to pětivětá skladba s větami 1. Con motto, která má chorální charakter, 2. Allegro, energické a synkopické, 3. Andante, ve kterém je krásné legato ve smyčcích na podkladu pizziccata v kontrabasech, 4. hravé Allegretto a 5. disonantní a dramatické Allegro s gradací do závěru, to vše tvoří kompaktní a plnokrevnou hudbu, přestože jde o zpracování metriky každé strofy v záhlaví skladby, které bohužel v programu nejsou uvedeny. Přesto je zřetelný pregnantní rytmus v každé větě, vycházející z nepravidelného metru v ódách.

Následovaly Carmina Sulamitis – písně Sulamity – pro mezzosoprán a komorní orchestr. Pět písní je proloženo dvěma Intermezzy, které charakterově doplňují písňový cyklus. 1. Allegro (Osculetur me) podala pěvkyně dramaticky a naléhavě, 2. Andante (Leva eius) mělo vnitřní klid a klenuté legato, 3. Andante (Ego dormio) působilo tajemně a naléhavě s dramatickou gradací, 4. Sostenuto (Donec aspiret dies) uvedlo houslové sólo naléhavou melodii ústící do diminuenda, 5. Allegro (Pone me ut signaculum) bylo vyvrcholením cyklu, dramatický ráz akcentovaly tympány, rytmický doprovod orchestru provázel pevné a energické legato až do vygradovaného závěru. Cyklus držel posluchače v napětí a plný a barevný mezzosoprán Lucie Hilscherové byl uhrančivý, a její interpretace nenechala nikoho vydechnout.

Po přestávce zazněl Concentus Eurydicae (Koncert pro Euridyku) pro kytaru a smyčcový orchestr. Má podtitul Sedm časů pro kytaru a smyčcový orchestr a je z roku 1971. 1. Tempus expetationis (Čas očekávání) uvozují svítivé flažolety smyčců, které připravují vstup pro kytarový motiv, 2. Tempus cicadae ( Čas cikády) je prostor pro techniku kytary i pro sólové housle, 3. Tempus rosarum ( Čas růží) je pomalá teskná skladba, 4. Tempus papilionum ( Čas motýlů) vychází z rychlého chvění křídel, 5. Tempus ventorum fugientum ( Čas prchavých vánků) je prostor pro rychlé běhy smyčců i kytary, 6. Tempus luminis lunaris ( Čas měsíčního svitu) je parafráze na Měsíční sonátu Ludwiga van Beethovena a je to prostor pro kytaru, která se následně stává i součástí bohatého zvuku orchestru, 7. Tempus tripuii et stellarum ( Čas valčíku a hvězd) je orchestrální plocha, naplněná ostinátním rytmem, které přerušují rytmizované vstupy kytary do diminuenda v závěru. Skladba je velmi efektní a pro kytaristu je to skvělá příležitost k prezentaci nejen virtuozity, ale i muzikálnosti a schopnosti komunikovat s orchestrem, čehož mladý sólista, Vít Dvořáček, dokázal skvěle využít a prezentoval se jako dokonalý profesionál.

V závěru koncertu zazněl Concertus biiugis (Dvojspřežní koncert) pro klavír čtyřručně a smyčcový orchestr. Skladba je z roku 1976 a je to barevné a instrumentačně bohaté dílo, které těží z odkazu Martinů i Janáčka, ale nepůjčuje si materiál, jen způsoby postupů. 1. Allegro energico je synkopické a hybné, s hutnou fakturou, 2. Lento je plné lyriky a legata, ale s gradací do kontrastní, synkopické části. 3. Allegro je energická část s ostinátním rytmem s navazujícími sóly houslí a klavíru, se zběsilými běhy perlícího klavíru, kde oba interpreti jsou jediným nástrojem a přesně navazují a doplňují se v gradaci do energického fortissima. Jde o unikátní skladbu, plnou muzikality a nápadů, mistrně zpracovaných do působivého, instrumentálně barevného celku. Part čtyřručního klavíru skvěle zvládly sólistky Kristýna Znamenáčková, která ovládala basovou část klaviatury a Lucie Schinzelová, jejíž doménou byla diskantová část.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments