Skladby mistra filmové hudby Zdeňka Lišky okouzlily publikum jedinečného koncertu
Po všech stránkách mimořádný koncert si pro své publikum přichystal ve středu 23. března 2022 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Suity z filmů a dalších projektů skladatele Zdeňka Lišky, který by právě letos v březnu oslavil sto let od svého narození, zazněly v prostorách Smetanovy síně Obecního domu. Autor, který bytostně nesnášel jakoukoliv publicitu a celou svou tvorbu věnoval téměř výhradně filmu, bývá v dnešní době opomíjen i přes nedocenitelný přínos odvětví filmové hudby. Pod taktovkou dirigenta Radka Baboráka uvedl FOK výběr ze sedmi grandiózních Liškových děl, mezi nimiž nechyběla ani ta nejznámější – Spalovač mrtvol nebo Marketa Lazarová.
Tvorba rodáka ze Smečna u Kladna se vyznačuje především vysokou úrovní instrumentace a skvěle využitou rytmickou složkou. Nebojí se experimentovat s netradičními nástroji, což mimo jiné právě koncert v Obecním domě ukázal více než dostatečně. Na pódiu se vedle tradičního symfonického obsazení objevily například i dva klavíry, cimbál, Hammondovy varhany, elektrické kytary nebo baskytara. Liška za svůj život napsal téměř pět set kompozic, přesto byl známý tím, že se nikdy neopakoval. Jeho hudba vždy sloužila obrazu a dotvářela celkovou atmosféru filmu. Sám autor byl pověstný tím, že si od režisérů nenechal nic diktovat, ti se o to ovšem ani nesnažili – věděli totiž, že jeho hudba bude v každém případě naprosto dokonalá. Za zmínku jistě stojí i fakt, že právě v experimentování nejen s nástroji, ale i syntetickými elektronickými zvuky, byl Liška průkopníkem své doby.
V úvodu je třeba ocenit celkovou dramaturgii večera, za kterou stojí Martin Rudovský, dramaturg orchestru FOK. To, že byl Zdeněk Liška „Mistr filmové hudby“, jak předesílá podtitul středečního koncertu, bezpochyby dokazuje i různorodý výběr z jeho děl, který si FOK pro diváky připravil. Program adekvátně gradoval v průběhu první poloviny, nenechal publikum ani na chvíli vydechnout, aby přestávkou ještě zvýšil očekávání z druhé části večera. Během pauzy se jeviště Smetanovy síně kompletně změnilo, obsazení orchestru se zmenšilo a nad scénou se objevilo projekční plátno, které obrazovými výjevy doprovázelo druhou polovinu koncertu, věnovanou filmu Marketa Lazarová. Ruku v ruce s dramaturgií je nutno zdůraznit, že rozhodnutí nazvučit celý koncert skrz reproduktory, byl, vzhledem k nezvyklému nástrojovému obsazení, vynikající nápad. I přesto, že zvučení bylo v několika málo případech, o nichž bude psáno níže, lehce kontraproduktivní.
Jako by se ve vzduchu vznášela lehká nervozita spojená s vědomím, jak interpretačně náročný program během koncertu zazní, první třetina večera působila poněkud rozpačitým dojmem. Hned v průběhu první suity se dirigentu Baborákovi vymkla z rukou osminová ostinátní figura doprovázející barvité smyčcové plochy a netradiční harmonie v hudbě z filmu Tam na konečné. Její postupné lehké zpožďování vytvářelo dojem nesehranosti orchestru a tápání v interpretaci skladby. A stejně tak během následující suity z filmu Smrt si říká Engelchen se hráči nemohli ze začátku s dirigentem dohodnout, kde se nachází zdůrazněná první doba. To se ovšem napravilo ve chvíli, kdy se k nim přidal rytmický bubínek, který udělal ve všem jasno. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout Baborákovu vynikající práci s dynamikou, kterou nejen tento kus nepochybně potřeboval. Poslední spíše negativní připomínka míří ke suitě z filmu Čest a sláva, která zazněla jako třetí v pořadí. Vnitřní stavbou geniálně propracovaná orchestrální skladba zkombinovaná s pěveckým tenorovým sólem a chorálním témbrem v pozadí. Zde totiž nastal problém s již zmiňovaným externím nazvučením. Mohutná hudba zkrátka absolutně přebila jakékoliv pěvecké pokusy tenoristy Josefa Moravce i Kühnova smíšeného sboru. Ač se Moravec zjevně snažil, aby bylo dobře rozumět textu, který interpretoval, díky slabému ozvučení neměl šanci přezpívat přebasovaný orchestr. A když se k tomu přidala zjevná nesezpívanost sboru, nebylo z textu rozumět prakticky ničemu.
Spalovač mrtvol však záhy naprosto otočil dojem z celkového průběhu večera. Všichni interpreti znenadání našli vnitřní klid a hudba začala být čitelná, průzračná – zkrátka jedním slovem fenomenální. Úvodní harmonicky úchvatná sborová sazba byla zazpívána čistě, sehraně a až mrazivě bezchybně. Tato kompozice je jedna z Liškových emočně nejsilnějších. Možná proto, že k tak vážnému tématu pojí mimo niterné sevřenosti i valčíkovou opulentnost, ne náhodou podobnou Straussovské kýčovitosti. A v momentě, kdy se k už tak výborně rozehrané kompozici přidala sopranistka Lada Bočková, celé publikum ochromil mráz po zádech. Její nádherně emočně a dynamicky vystavěné pěvecké sólo jistě pohnulo s nejedním divákem. Důkazem o jedinečnosti tohoto provedení budiž i fakt, že po jeho skončení následoval vůbec první aplaus večera.
V návaznosti na již zmíněnou vynikající dramaturgii následovaly dvě nefilmové hudební kompozice, jedny z mála v Liškově tvorbě. Obě vznikaly pro íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího a císařovnu Farah mezi lety 1971 a 1978. První z nich, nazvaná Mramorový palác – Velká civilizace podle historické teheránské budovy, obsahovala mimo jiné klavírní sólo, které v rámci koncertu provedl klavírista Ivo Kahánek. Nutno dodat, že jeho excelentní interpretace dodala váhu perskému „odéru“, který celou skladbou prostupoval. Nejen na této skladbě je znát, že Liška byl mimo jiné výrazným melodikem a uměl svou hudbu skvěle gradovat. Ruku v ruce s tím ale pozorný posluchač vnímal, že obě díla vznikala mimo filmový obraz, jsou totiž mimořádně expresivní a též naprosto minimálně polyrytmická. První polovinu koncertu zakončil orchestr FOK první částí z Liškovy skladby Muzeum 6. Bahmana. Naprostá preciznost, s jakou Baborák interpretoval toto dílo, se odrážela především ve skvělé práci s dechovou sekcí a jejími sóly.
Znalec tvorby Zdeňka Lišky, hudebník Petr Ostrouchov, připravil před sedmi lety pro festival Struny podzimu devadesátiminutovou audiovizuální suitu z motivů Liškovy Markety Lazarové. Zkrácené verzi tohoto počinu byla věnována druhá polovina středečního koncertu. FOK pod vedením Baboráka a za spolupráce Kühnova smíšeného sboru provedl bezmála hodinový výběr ze zmíněné suity. Již od prvních tónů sborového Veni sancte spiritus bylo zjevné, že publikum v Obecním domě bude přítomno jedinečnému zážitku. Kompozice stavěná převážně na práci s lidskými hlasy působila po celou dobu velmi emotivně, místy až drásavě. Vyzdvihnutí zaslouží skvělé nastudování sbormistra Jaroslava Brycha, který připravil sbor na toto provedení opravdu mistrně. Ani v jednom místě Kühnův smíšený sbor nezaváhal a stal se jasnou dominantou druhé poloviny večera. Atmosféru v této části ještě podtrhla precizní recitace z úst herce Aloise Švehlíka, kterému zdárně sekundovaly Petra Špalková a Antonie Formanová.
Kulaté výročí skladatele Zdeňka Lišky, jemuž byl věnován jedinečný večer v pražské Smetanově síni, bylo oslaveno skutečně na úrovni. Orchestr FOK pod vedením dirigenta Radka Baboráka předvedl po většinu večera vyvážený výkon, na kterém byla znát velká úcta k materiálu. I přes rozpačitý začátek dokázali všichni interpreti vytvořit neopakovatelnou atmosféru, která se jistě emočně dotkla nejednoho diváka (nejen) v sále. Jelikož byl celý koncert přenášen živě rádiovou stanicí Český rozhlas Vltava, jeho záznam bude ještě několik týdnů dostupný na jejím webu. Závěrem recenze budiž tedy doporučení k poslechu zmíněného záznamu, který díky snaze všech zúčastněných skvělým způsobem přenáší atmosféru koncertu i do domácích přijímačů. Navíc je doplněn o mnohé zajímavé informace o Zdeňku Liškovi a neméně pozoruhodné rozbory a rozhovory.
Hodnocení autora recenze: 90%
Zdeněk Liška – Mistr filmové hudby
23. března 2022, 19:30 hodin
Smetanova síň, Obecní dům
Program:
Tam na konečné
Smrt si říká Engelchen
Čest a sláva
Spalovač mrtvol
Mramorový palác – Velká civilizace
Muzeum 6. Bahmana – 1. část
Marketa Lazarová – Říšská cesta, Rajská sonáta, Prozření Markety Lazarové, Královský hejtman, Nanebevzetí, Únos, Beránek boží, Černoháj, Biskup hennavský, Návrat na Obořiště, Boží milost, Svatba, Epilog
Účinkující:
Lada Bočková – soprán
Josef Moravec – tenor
Alois Švehlík, Petra Špalková, Antonie Formanová – mluvené slovo
Ivo Kahánek – klavír
Kristýna Farag – altová flétna
Kühnův smíšený sbor
Jaroslav Brych – sbormistr
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Radek Baborák – dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
