První skladba večera patřila harfě
Večer zahájila drobnější sólová skladba pro harfu z roku 2016, vhodná pro otevření koncertu v provedení Ivany Švestkové Dohnalové. Podle autorské informace se jednalo o tzv. povinnou skladbu soutěže Pražská harfa. I z toho je patrné, že skladatel dobře využívá na relativně malé ploše specifika nástroje. Skladba je ve volné obloukové formě a rozšířené tonalitě, rozvíjí fragmentární motiv do typických arpeggií, užívá široký výškový registr, dynamické odstíny. Střídá nálady zvukové krajiny od poklidné přes hybnější do spíše melancholičtější a tonálně ukotveného závěru. Ivana Švestková Dohnalová je první harfistkou Filharmonie Brno a s Prague Philharmonia pravidelně spolupracuje. Skladba je součástí jejího repertoáru.
Letní den ukázal celou škálu barev
Trojanova druhá kompozice ze stejného roku Letní den (2016) navazuje podle slov autora na jeho asi desetiminutový melodram Letní noc na slova jeho otce, teologa Jakuba S. Trojana. Skladba byla uvedena na Mezinárodním festivalu koncertního melodramu v nově otevřeném sále Pražské konzervatoře v roce 2011. Letní noc je v kontextu skladeb tohoto typu zvláštností a ukazuje Trojanův vždy konkretizovaný přístup k tématu. Využívá po většinu skladby statický chvějivý držený klastr s výraznou barvou jím oblíbeného akordeónu (zvukový pás). Jedná se téměř o ambientní podkres vokálu a recitace s místem náhlého dynamického a zhuštěného vzedmutí a opětovného zklidnění. Letní den pro flétnu, akordeon a kontrabas, op. 69 zkomponovaný pro festival Nová hudba na druhou je oproti tomu přehlídkou střídání nálad. Častým iniciátorem skladeb s akordeonem je skladatelův přítel a zvukový inovátor akordeonové hry Ladislav Horák. Zvolené nástroje zde do jisté míry symbolicky rozprostírají letní škálu barev – flétna je vzdušná, světlá s kantilénou a jemnou figurací, akordeon drží harmonické jádro v dlouhých tónech s „dýcháním“ měchu, kontrabas uzemňuje zvukově i rytmicky. Typická je pro autora redukce na nezbytný výrazový materiál, ale o to víc musí interpreti dávat pozor na detaily. Trojanův promyšlený „minimalismus“ je citlivý na přesnost provedení. Akordeón u něj často, zdá se mi, asociuje symboliku živoucí opory, právě pro jeho harmonickou škálu a schopnost „dýchat“ nebo se zvukově se „chvět,“ znít nadpozemsky i brutálně. Ansámbl dobře udržel lehkost nálady i v náročných rychlých střídáních úseků s odlišnou artikulací a temporalitou. Typické jsou také pro autora homofonní postupy, protkávání kratšími melodickými motivy, v tomto případě i dialogičnost, např. v pomalé části vcelku atypicky flétny s kontrabasem, což podtrhuje zvláštní zvukový obraz kompozice.
Americký minimalismus s jazzovým nádechem
Viennese Countrepoint pro klavírní kvarteto z r. 2024 tj. housle, violu, violoncello a klavír přímo odkazuje k charakteristikám amerického minimalismu a zároveň (pro mne) i druhé vídeňské škole, ale s poznámkou, že se, opět, jedná o autorský přístup s o něco větší redukcí materiálu a metod, než bývá u Trojana „obvyklé“ a s větším přiblížením způsobu hudebního myšlení ve zvrstvení a dojmu fázového posunu, imitacích a inverzích. Premiéru odehrál Wiener Klavierquartett 26. září 2024 ve Vídni a v květnu 2025 ji nahrál v Praze. Skladba má tři na sebe navazující části. První část začíná staccatovým fragmentárním tématem v následné typické inverzi v klavíru. Motiv se zanořuje do smyčců se synkopací, poté je postup opačný. První allegrová část je plná energických motivů s užitím polyfonního zvrstvení a zahuštění s jedním opakováním, rozpadem motivu s pauzami, finálním zhuštěním ve forte. Druhá pomalá část Andante mistico přináší v klavíru měkký zahuštěný akord, návrat jednotlivých tónů v houslích a melancholický sestupný nedořečený motiv s violoncellem s pauzami, které pozastavují čas v opakování. Staccata oddělují od převratu motivu a spění k pozitivnímu tonálnímu vyústění. Po uklidnění se vrací další hybná věta Allegro assai, která opět vrství ve staccatu. Tato část nejvíc asociuje americký minimalismus s jazzovým nádechem a vtipnou staccatovou tečkou. Soubor (Pavla Tesařová, Stanislav Svoboda, Lukáš Pospíšil a Martin Fila) zahrál skladbu evidentně s chutí, lehkostí a rytmickou přesností.
Poslední kompozicí (uvedena na koncertu jako druhá v pořadí) Pavla Trojana staršího byla premiéra jeho Dechového kvartetu pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot. V této třívěté skladbě najdeme typické skladatelovy postupy – homofonní sazbu, paralelní postupy, kvartové struktury, protkávání krátkými motivy procházejícími nástroji, imitační postupy, synkopaci. Kontrast až archaicky působící pomalé věty zejména s třetí rozvernou.
Celkově lze říct, že skladby Pavla Trojana hrají (zřejmě) hudebníci s chutí, protože jsou hudebně srozumitelné, „pročištěné“ a zároveň nápadité. Jeho skladby prozrazují skvělé osvojení řemesla, pokoru k tradici, a tím i schopnost nacházet tvůrčí rezervy v systémech, které v moderní hudbě mnozí opouštějí, aby si situaci usnadnili „vlastním jazykem“. Pavel Trojan, i když je rozpoznatelný, tak je vždycky znovu konkrétně vynalézavý podle daného záměru, a to baví jak interprety, tak posluchače. Interpretaci v tomto smyslu nebylo slyšitelně co vytknout.
Publikum skladbu Pavla Trojana mladšího fanouškovsky ocenilo
Z díla jeho syna Pavla Trojana mladšího byla zařazena pouze jedna skladba, premiéra jeho, řekla bych, intelektuální hříčky Moondance Séance pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, housle, violu, violoncello, kontrabas, akordeon a klavír. I podle vlastních slov jej zajímá propojování žánrů, komponování pro divadlo. Nejvíce v paměti diváků a posluchačů je z tohoto žánru zřejmě premiéra Orlanda v Plzni v r. 2023. Komponuje také hudbu k divadelním inscenacím. Ve skladatelské praxi nepochybně zúročuje i své dirigentské a herecké zkušenosti.
Název asociuje „měsíční krok“ Michaela Jacksona. Otevírá jej citace vstupních akordů zkrácené verze Thrilleru (snad se nepletu), podle jeho vlastních slov využívá i odkazu k Stranger Things Kate Bush. Celkově skladba mixuje různé postupy, kolísá mezi komplexností zvuku a trivializací (nejlépe ve forte), která naznačí, že se jedná o hravý nadhled nad materiálem. Vzhledem k tomu, co ke skladbě autor řekl, jsem si cvičně pustila v mobilu Shazam, který každou chvíli „identifikoval“ různé možnosti pop zdrojů, nakonec i včetně Bernsteina. To bylo zábavné, i když hráčsky náročnější. Publikum i otec skladbu až fanouškovsky ocenilo.
V rozhovoru padlo k samotným skladbám vcelku málo informací
Co se týče rozhovoru, tak se točil nejvíce kolem osobních témat, i když program avizoval, že bude řeč také o hudebním životě v Praze. K samotným skladbám padlo vcelku málo informací, o to rizikovější je to pro recenzenta. Oba svorně v anketě Hany Dohnálkové zdůraznili, že osobní prioritou je pro ně skladatelská tvorba a jak dodal Pavel Trojan starší, těžko se tímto povoláním pro většinu autorů uživit, tudíž je potřeba přijmout i jiné, nejčastěji pedagogické nebo manažerské funkce.
Ostatně na moji otázku o vizi dalšího rozvoje Pražského jara na Pavla Trojana syna, vizi, na které se údajně podle zpráv v tisku neshodl s širším vedením festivalu, odpověděl takticky, že je nyní rád ve vedení orchestru. I publikum otázka, která vycházela z avíza témat rozhovoru na webu, spíše rozhořčila. Přesto na okraj dvě poznámky k onomu tématu pražského hudebního života. Považuji za sporné a rizikové, aby byl ve vedení správní rady „nezávislého“ festivalu Pražské jaro (ani žádné další kulturní instituce) ministr kultury ve funkci, tak jak tomu bylo v době, kdy byl Pavel Trojan mladší ještě ředitelem festivalu a druhá poznámka: trend, kdy jasně vymezené festivaly a přehlídky rozšiřují svoje aktivity do dalších přidružených, často hybridních během roku rozmístěných akcí, považuji za rozmlžení značky. Nese to s sebou i odčerpávání celkově omezených zdrojů pro další menší pořadatelské subjekty a jejich rozvoj. Koncepce festivalů, koncentrace zdrojů v propojování velkých subjektů, vztah tzv. excelence a kulturní obslužnosti, tradice a inovace, spolupráce etablovaných a nezávislých jednotlivců a sdružení, to jsou témata na jiný analytický text a debatu, kterou nechtěl nikdo ze zúčastněných ani zmínit, aby se nerozvířila příjemná nálada akce. To vcelku chápu, snad někdy, někde jinde s otevřeností a konstruktivně.
Pavel Trojan a Pavel Trojan ml. – premiéra
17. března 2026, 19:00 hodin
Studio Švandova divadla na Smíchově, Praha
Program
Pavel Trojan: Blízká krajina pro harfu, 2016
Pavel Trojan: Dechový kvartet pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot, světová premiéra
Pavel Trojan ml.: Moondance Séance pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, housle, violu, violoncello, kontrabas, akoredeon a klavír, světová premiéra
Pavel Trojan: Letní den pro flétnu, akordeon a kontrabas, 2016
Pavel Trojan: Viennese Counterpoint, klavírní kvarteto, 2024.
Účinkující
Ivana Švestková Dohnalová – harfa
Jiří Ševčík – flétna
Barbora Haasová – flétna
Lenka Filová – hoboj
Jan Brabec – klarinet
Václav Fürbach – fagot
Pavla Tesařová – housle (koncertní mistryně Prague Philharmonia)
Stanislav Svoboda – viola
Lukáš Pospíšil – violoncello (koncertní mistr Prague Philharmonia)
Maximilián Heinrich – kontrabas
Markéta Lastovičková – akordeon
Martin Fila – klavír
Pavel Trojan a Pavel Trojan ml. – hosté
Hana Dohnálková – moderace
