Vstříc vzpomínkám a světlu Korngoldových písní
Koncert zahájila Candide – předehra ke stejnojmenné opeře Leonarda Bernsteina. Svižný, motivicky chytlavý kousek rozehrál orchestr a publikum naladil na překrásné písně od Ericha Wolfganga Korngolda. Na provedení celé Bernsteinovy opery / muzikálu se Filharmonie Brno podílela již v roce 1993 v Innsbrucku pod vedením tehdejšího hostujícího dirigenta Caspara Richtera. Předehra je právem jedním z nejpopulárnějších čísel v historii amerického divadla. Šéfdirigent Dennis Russell Davies se s Leonardem Bernsteinem seznámil v roce 1989 v Bonnu. Jeho hudbu zná velmi dobře, což je na suverénní a přesvědčivé interpretaci znát.
Následující výběr z Einfache Lieder (Prosté písně) op. 9 brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda pro soprán a orchestr přenesl posluchače do lyrického, romantického světa hudby počátku 20. století inspirované verši Josepha von Eichendorfa, Elisabeth Honold a Siegfrieda Trebitsche. Syn významného hudebního kritika Julia Korngolda byl nadané dítě vyrůstající v tom nejvybranějším hudebním prostředí Vídně. Několik setkání s Gustavem Mahlerem inspirovalo Korngolda k další tvůrčí činnosti.
Můžeme tomu být jen rádi a přát si, aby se Korngoldova cituplná, zralá a mistrně napsaná hudba objevovala na koncertních pódiích daleko více. V roce 1934 odešel Korngold do Spojených států, kde se mimo jiné stal skladatelem filmové hudby v Hollywoodu. Provedení Prostých písní se ujala izraelská sopranistka Chen Reiss, která s orchestrem vystoupila na podzim loňského roku právě v programu s Korngoldem a Mahlerem. Pěvkyně má velmi kultivovaný, muzikální, procítěný projev, disponuje překrásně medově zbarveným hlasem, jaký ani ve velmi vysokých polohách nepůsobí násilně, ba právě naopak svou krásnou jemnou barvou a absolutní čistotou vnáší do hudby samozřejmé světlo a průzračnost.
První polovinu večera uzavřela Korngoldova krátká kantáta Der Sturm (Bouře) pro smíšený sbor a orchestr na text Heinricha Heineho. Dramatická skladba mistrně nastudovaná Českým filharmonickým sborem pod vedením Petra Fialy je plná dynamických a tempových zvratů a akusticky vyzněla díky nazvučení trochu na hraně srozumitelnosti.
Nářek opékaného labuťáka
Patrně největším lákadlem závěrečného koncertu byla pro publikum proslulá scénická kantáta Carmina Burana Carla Orffa. Jednoduché výrazné rytmy, zdánlivě prostá melodika a jadrné texty středověké poezie udělaly z této více jak hodinové skladby jednu z nejznámějších. Skladba z roku 1937 zní stále moderně a nadčasově. Carl Orff pro své dílo vybral úryvky ze středověké, tzv. vagantské poezie, lascivní texty opěvující nestálost Štěstěny a milostného citu protkané opileckými písněmi.
Cyklus otevírá monumentálně působící sbor „O Fortuna“ žehrající na nestálost Štěstěny proměnlivé jako měsíc v tandemu s nevyzpytatelným Osudem, jež oba vrhají nešťastného člověka do bídy a zatracení. Příchod jara a čisté lásky vnese do závěru díla světlo, které je sice gradujícím prvkem, nicméně pouhým zábleskem naděje na pozadí vrátivšího se kola Štěstěny, kterým se celé Orffovo dílo uzavře. Genialita této kantáty spočívá ve zdánlivé prostosti melodických motivů, „prvoplánové“ rytmiky a jednoduché instrumentace, což je právě ten trik, díky kterému působí Carmina Burana dodnes tak nadčasově a moderně, včetně stále aktuálního středověkého textu v latině a staré němčině.
Na tenoristu Richarda Samka připadla jediná, zato pravděpodobně nejzapamatovatelnější árie bílého „labuťáka“, jež vzpomíná na staré zlaté časy na rybníce, zatímco jej opékají na rožni. Svůj part si očividně užíval včetně nenápadného, přesto výrazného hereckého výkonu. Nad jeho nářkem srdce usedalo a mnohý z posluchačů možná zauvažoval o tom, že se stane vegetariánem.
Arménský barytonista Aksel Daveyan má sytě zbarvený, plný a znělý hlas, kterým dokáže vyjádřit jemné emoce i tempovou dynamiku zpívaného partu. Překrásně muzikální a hluboce procítěná byla například jeho interpretace árie Dies, nox et omnia. S brněnskou filharmonií účinkoval již několikrát, mimo jiné v dílech svého krajana Tigrana Mansurjana.
Než se kolo Štěstěny opět otočí
Chen Reiss má skutečně překrásný a je-li možné říci charismatický hlas. Její interpretace árií ve třetí části díla Stetit Puella, In Trutina a Dulcissime byla dechberoucí, něžná, hluboká a dotýkající se srdce. Společně s Akselem Daveyanem takto překrásně vygradovali a „zcituplněli“ jinak velmi přímočaré středověké texty až k vrcholu, kdy se kolo Štěstěny řítí opět dolů. Český filharmonický sbor pod vedením Petra Fialy zpíval výborně jako vždy a i přes problematickou akustiku hradního nádvoří byl dobře slyšet a pěvcům bylo rozumět. Na tvářích mnoha z nich bylo vidět, že Orffovu hudbu zpívají skutečně s radostí. Pro pořádek ještě dodejme, že vzadu na jevišti byly promítány titulky, takže bylo možné těšit se nejen z krásné hudby, ale i z textů mistrně zhudebněných. Kouzlo open air prostoru i přes složitou akustiku zprostředkovalo posluchačům krásný umělecký zážitek na konci letošního léta.
Umělecký šéf a šéfdirigent Dennis Russell Davies i orchestr byli v kondici. Na novou sezonu z jeho dílny společně s dramaturgem orchestru Vítězslavem Mikešem „Všechny cesty vedou do Brna“ a reflektující výročí hudebních osobností světové hudby, jež v historii prošly městem, nebo se zde narodily, je možné se s čistým svědomím těšit.
Carmina Burana
23. sprna 2026, 20:00 hodin
Hrad Špilberk, Brno
Program
Leonard Bernstein: Candide, předehra k operetě
Erich Wolfgang Korngold: Einfache Lieder (Prosté písně) op. 9 pro soprán a orchestr,
Erich Wolfgang Korngold: Der Sturm (Bouře) pro smíšený sbor a orchestr na text Heinricha Heineho
Carl Orff: Carmina Burana
Účinkující
Chen Reiss – soprán
Richard Samek – tenor
Aksel Daveyan – baryton
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
