Juraj Valčuha byl hostem v aktuální 77. sezóně Slovenské filharmonie v lednu 2026, kdy uvedl díla Ľubice Čekovské a Sofie Gubaiduliny spolu s Varhanní symfonií francouzského skladatele Camilla Saint-Saënse. Březnové koncerty jsou jeho druhou symfonickou dvojicí v aktuální sezóně.
Slovenská filharmonie pod taktovkou Juraje Valčuhy uvede monumentální Symfonii č. 9 Gustava Mahlera, poslední dokončený symfonický opus skladatele, obklopený Písní o zemi a fragmentem Symfonie č. 10. Mahler ji komponoval v letech 1908–1909. Definitivně ji dokončil o rok později v New Yorku, kde zastával post hostujícího dirigenta Metropolitní opery. Tento post přijal v hluboké životní krizi – po odchodu z Vídeňské dvorské opery a úmrtí starší dcery. Sám Mahler se o nové skladbě vyslovil pouze jednou: … „Byl jsem velmi pilný a končím poslední práce na nové symfonii. Dílo… je velmi vítaným obohacením mé malé rodiny. Partitura je v tom bláznivém spěchu napsána velmi nedbale… Vyslovil jsem tu něco, co mám na jazyku už delší dobu a co je snad jako celek nejvíce příbuzné se Čtvrtou. A přece je to úplně jiné“.
Téma života a smrti fascinovalo Mahlera už v mladém věku, jeho Symfonie č. 9 je rezignovaný pohled zpět a nostalgické rozloučení. Patří k nejhlubším a nejosobnějším výpovědím skladatele. Vznikla v období, kdy se Mahler vyrovnával s vědomím vlastní smrtelnosti a bývá často interpretována jako jeho rozjímání nad osudem, bolestí. Je symbolickým rozloučením se životem. V dopise Walterovi z New Yorku v roce 1909 skladatel napsal: „Vidím všechno v úplně novém světle – všechno je ve mně v pohybu. Žízním po životě více než jindy a návyk bytí je sladší než kdykoli předtím. Tyto dny jsou jako Sibyliny knihy…“ V roce 1911 se skladatel vrátil zpět do Vídně, kde podlehl nemoci. Světová premiéra zazněla 26. června 1912 ve Vídni pod taktovkou Bruna Waltera.
