Sny i hudba jsou jazykem bohů, říká dirigent Michel Tabachnik

Jak jste dával dohromady program pro Novoroční koncert?
Nevymýšlel jsem program úplně sám, vznikal postupně na základě diskusí mezi mnou a vedením orchestru. Přál jsem si, abychom posluchačům představili především známé a zábavné skladby, které by je dobře naladily do nového roku.

Jak byste popsal svůj osobitý dirigentský „hlas“?
Vnímám to tak, že mým úkolem není jen synchronizovat hudebníky. Snažím se dostat hráče na jednotnou „vlnu“, abychom sdíleli stejný názor na interpretaci té či oné skladby, abychom nad ní přemýšleli stejným způsobem, abychom v ní cítili podobné emoce. Má spolupráce s orchestrem by se dala přirovnat ke vztahu jednotlivých částí člověka – jako dirigent se snažím, abych orchestru dobře sloužil jako duše tělu. Má dirigentská duše chce zároveň být co nejvěrnější duši skladatele. Chci se dostávat do duše skladatele v okamžiku, kdy své dílo tvořil. Jedině tak mám šanci, že během koncertu dokážu skladbu vzkřísit, a to do té míry, že se posluchačům jeví, jako by byla skládána v přítomném okamžiku.

Jste velmi úspěšným dirigentem současné hudby. Například Iannis Xenakis tvrdil, že jste nejlepším interpretem jeho tvorby…
Současná hudba mě přitahovala již od mládí, je pro mě snadné se s ní ztotožnit. Iannis Xenakis mě jako skladatel fascinuje tím, jak dokáže vytvářet hudbu z ničeho. Jako by jeho hudba pocházela z hlubin země. Stvořil nový jazyk, který podle mě není jen hudební, ale zcela univerzální. Kdokoliv mu může porozumět a kdokoliv jím může mluvit. Připomíná nám, že nepatříme jen na Zemi, ale že jsme součástí celého vesmíru.

Jsou nějací současní žijící skladatelé, jejichž hudbu máte rád? Někoho, koho jste objevil nedávno?
Mám rád především hudbu svých vrstevníků, jako byli Messiaen, Boulez, Stockhausen, Berio nebo Ligeti. Tuším, že jsem jedním z posledních umělců, kteří měli tu čest znát se s nimi osobněji. Cítím proto určitou zodpovědnost, jako bych byl na nějaké osvětářské misi, abych jejich díla šířil dál.

Nevěnujete se jen dirigování. Skládáte i vlastní hudbu, píšete knihy…
Ve svých skladbách se snažím propojovat pocitovost s novými hudebními prostředky či přímo novátorskými hudebními jazyky. Píšu také eseje o hudbě a romány, ve kterých se často hudbou zaobírám. Mluvit o hudbě je sice nesmírně složité, ale pokouším se o to – proč má ta či ona hudba takový či onaký efekt na city posluchače či naopak jakými všemi možnými hudebními prostředky lze vyjádřit různé niterné emoce. Zdá se, že takových možností je nekonečně mnoho.

Máte tedy blízko i ke skladbám, které kombinují hudbu a text?
Ano, opery, liturgická hudba, oratoria – to vše se mnou rezonuje. Napsal jsem například operu o životě Waltera Benjamina, oratorium založené na biblickém příběhu o Jóbovi či jsem zhudebnil text Tomášova evangelia, který byl nalezen v Egyptě roku 1945.

Zdá se vám někdy o hudbě?
Ano, velmi rád sním. Sny i hudba jsou jazykem bohů. A ti k nám skrze ně neustále promlouvají.
Děkujeme za rozhovor!