Úvodní skladba – Malá suita polského rodáka Witolda Lutosławského – nás svojí hravostí, rytmičností a folklorním charakterem přivedla hned zkraje koncertu k pozornosti a nabádala zaposlouchat se do výborné dechové sekce Symfonického orchestru Českého rozhlasu, která byla velkou dynamickou škálou podpořena z řad smyčců.
Prokofjevův třetí klavírní koncert, který tento večer zazněl, je výrazným dílem repertoáru, jež klade obrovské technické požadavky na interpreta a na jeho schopnost rychle měnit charakter, tempa a především se zvukově vyrovnat s bohatým textem orchestrálního partu. Lukáš Vondráček tento koncert předvedl v průzračné formě, s bezchybnou technikou, s velkou pozorností ke každému detailu, s maximální rytmičností, s vervou a obrovským nasazením. Snad jediné, co mi nepatrně chybělo, bylo pár tichých a poklidných momentů v pomalých částech druhé věty, které svou niterností a křehkostí balancují jinak vysoce exponovaný klavírní part. Celková gradace obou krajních vět byla dotažena do maxima nejen tempově, ale i dynamicky – laicky řečeno Lukáš postupně přikládal do ohně polínko po polínku a výsledný žár jeho hry, podpořený vynikajícím doprovodem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, spaloval v tom dobrém smyslu cokoliv, co se objevilo v jeho blízkosti. Energie jeho hry je elektrizující a viditelně pobízela každého hráče z orchestru k vydání svého maxima.
Podstata hry Lukáše Vondráčka spočívá především v naprosté soustředěnosti jeho výkonu, který posluchače vtáhne do děje a dává mu nahlédnout do těch nejmenších nuancí nejen kompozice, ale hlavně interpretova hudebního myšlení a vize. Je to jakási procházka hudbou s detailním výkladem všech drobností, které Lukáše během hry momentálně zaujmou. Jeho interpretace mnoha skladeb, které jsem měl příležitost vyslechnout, je do určité míry svébytná a originální, možná někdy až lehce extrémní, ale tímto přístupem si zajisté získal porotu a posluchače na již zmiňované soutěži a je nepochybné, že tímto trumfem okouzlí mnoho lidí, kteří jeho hru ještě neznají.
Jeho technická vybavenost je úchvatná a kontrola zvuku, dynamiky a akustiky sálu je ukázková. I přes jeho netradiční „schoulený“ posaz před nástrojem Lukáš vyzařuje naprostou jistotu, nadhled a kontrolu nad nástrojem a celým orchestrem, který jej následuje s precizností a maximální flexibilitou. Všechny tyto popsané atributy byly správně nadávkované a namixované v Lukášově provedení Prokofjevova koncertu, a díky tomu jsme slyšeli výkon, který se svojí živelností, promyšleností a suverenitou výrazně vymyká vysokému standardu většiny klavíristů současné mladé generace.
Po strhujícím výkonu orchestru v první půlce jsem se skoro až obával, kolik energie hráčům a dirigentovi ještě zbyde na slavnou Symfonii č. 5 e moll z pera Petra Iljiče Čajkovského. Snad díky úžasné atmosféře, kterou publikum vytvořilo při ovacích pro Vondráčka a orchestr, se v druhé části zrcadlila jiskra, radost a nadšení celého ansámblu. Dirigent Michał Nesterowicz (díky své výšce dirigoval bez stupínku a zpaměti nejen Čajkovského, ale i Lutosławského) vedl hráče k precizní rytmické a dynamické hře. I když jeho levačka málokdy ukázala gesto dynamiky, hra orchestru pod jeho taktovkou byla velmi plastická, dynamicky rozmanitá a frázování velmi flexibilní. Celá symfonie byla proložena kaskádami sytých harmonií, střídání patosu, melancholie, lyriky a triumfálnosti bylo skvěle dávkované, a to především díky nádhernému teplému zvuku smyčců, bezchybné intonaci dechů a celkově vyváženému zvuku orchestru. Nad nádherným hornovým sólem ve druhé větě se tajil dech, klarinety, hoboje a fagoty dobarvovaly a doplňovaly zvukový balanc a žestě ve správných momentech dovedly dílo k mnoha vrcholům.
Dvořákův Slovanský tanec č. 8 g moll Furiant byl nápaditou tečkou na závěr krásného koncertu. Celý večer byl zajisté velkým zážitkem pro všechny zúčastněné v publiku a je výbornou vizitkou a ukázkou kvalit orchestru Symfonického orchestru Českého rozhlasu, příkladem pokračující linie českých, ve světě uznávaných klavíristů a zajímavé a obohacující spolupráce s dirigenty ze sousedních zemí.
Hodnocení autora recenze: 100 %
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Michał Nesterowicz
Lukáš Vondráček (klavír)
4. listopadu 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Witold Lutosławski: Malá suita
Sergej Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 C dur, op. 26
=přestávka=
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64
Autorem článku je Libor Nováček mladší, klavírista a pedagog na Pražské konzervatoři a Universität für Musik und darstellende Kunst Graz, Rakousko
