Sogno d’or: Pucciniho písně už brzy v české premiéře

»Na sklonku života Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini (1858-1924) napsal příteli: „Všemocný Bůh se mě dotkl svým malíčkem a řekl: ‚Piš pro divadlo – pamatuj, jen pro divadlo.‘ A já jsem poslechl tento nejvyšší rozkaz.“ Tak se talentovaný a poddajný Puccini podřídil nevyhnutelné skutečnosti, že zkomponoval tři z nejpopulárnějších oper, jaké kdy byly napsány, že zemřel, zanechav majetek ve výši čtyř milionů dolarů, že měl dost příležitostí, aby si užíval pokru i aby decimoval kachní kolonie na jezeře v Torre del Lago a oddával se své vášni pro rychlé čluny, rychlé vozy a rychlé ženy. To je v podstatě příběh Pucciniho života. (Zkomponoval několik neoperních děl, ale je jich velice málo a nemají sebemenší význam.) Sám se popsal jako „vášnivý lovec divokého ptactva, operních libret a atraktivních žen“.«

Harold C. Schonberg: Životy velkých skladatelů
(v překladu Ivana Žáčka vydal BB/art v roce 2006)
*** 

Autor těchto řádků byl dlouholetým hudebním kritikem New York Times a podle mého názoru si svou prestižní Pulitzerovu cenu (mimochodem první, kterou kdy hudební kritik obdržel) v roce 1971 plně zasloužil. Zhodnocení Pucciniho života a díla je tu na malé ploše provedeno tak dokonale výstižně, že není třeba k němu nic dodávat. Můžeme nanejvýš spekulovat o tom, zda Pucciniho příspěvků k nejpopulárnějším operám světa není o něco víc: kromě Bohémy, Tosky a Madamy Butterfly, které má pan Schonberg na mysli, k nim podle mého názoru můžeme s klidem přiřadit i Manon Lescaut a Turandot. A to nemluvím o Děvčeti ze Zlatého západu, Triptychu a Vlaštovce, které se na repertoáru operních divadel objevují stále častěji, ani o raných dílech Víly a Edgar, které už dávno přestaly být jen kuriozitami ze skladatelova mládí.

Jakkoliv je však Giacomo Puccini spolu s Mozartem a Verdim zřejmě nejoblíbenějším operním skladatelem všech dob, je třeba přiznat, že jeho neoperní tvorba skutečně trvalými hodnotami neoplývá. Puccini se o to konec konců postaral sám. Pokud jste kdy slyšeli jeho menuety pro komorní orchestr, skladby Capriccio sinfonico, Preludio sinfonico, Crisantemi a nebo rozsáhlou vokální mši Messa di Gloria, určitě jste poznali, že je skladatel později nemilosrdně použil jako kamenolom, z nějž bez okolků vylámal ty nejlepší pasáže a použil je ve svých operách od Víl přes Edgara a Manon Lescaut až po Bohému.

Přece jen ale v Pucciniho hudební pozůstalosti zbývá několik drobných děl, která stojí za pozornost. Jedná se o jeho písně s doprovodem klavíru nebo varhan. Dohromady jich není ani dvacet, ale velmi výstižně dokumentují dvě důležité roviny.

Tou první je autorův skladatelský vývoj. Vypovídají o něm nejprve rané církevní písně pro varhany z dob Pucciniho mládi v rodné Lucce, později pak studentské kompoziční pokusy z časů studií na milánské konzevatoři.

Druhým, a podle mého názoru ještě zajímavějším aspektem je dokreslení Pucciniho osobnosti zejména po lidské stránce. Písně ze zralého autorova období totiž vznikaly z různých důvodů: jako dárky přátelům, na objednávku populárních časopisů nebo nahrávací společnosti, jako doprovod k nejrůznějším jednorázovým slavnostním příležitostem či jako platba za uveřejnění inzerátu v realitním magazínu… A najdeme v nich vášnivost lovce (předměty jeho zájmu jsou popsány výše) i velmi bezprostřední projevy skladatelova smyslu pro humor.

***

Představme si teď každou z písní alespoň ve stručnosti i s krátkým nástinem jejich obsahu. V tomto seznamu nejsou zastoupena pouze dueta „Beata viscera“ pro soprán a alt (1875) a „Vexilla a due voci“ pro tenor a baryton (1878), v obou případech s církevními texty.

A te / Tobě (1875)
Autor textu: neznámý
Jak tě miluji! Když jsem daleko od tebe, trpím. Stačí však polibek a zapomenu na celý svět.

La Primavera / Jaro (1880)
Autor textu: Giacomo Puccini (?)
Zuřivost bouří vyklízí pole teplu a v zahradě zahradník seje a sází.

Salve Regina! / Zdrávas Královno! (1882)
Autor textu: Antonio Ghislanzoni
Zdrávas královno nebeská, matko nešťastných, hvězdo mořská! Ty uslyšíš nářek všech nešťastných.

Ad una morta / Mrtvé ženě (1883)
Autor textu: Antonio Ghislanzoni
Odešla jsi z krutého světa. Rád bych znal tvé nové bytí. Pověz, zda si na mě uprostřed nebeských slastí alespoň někdy vzpomeneš.

Storiella d’amore / Drobný milostný příběh (1883)
Autor textu: Antonio Ghislanzoni
Jednou jsme si spolu četli příběh o nešťastné lásce. Seděla vedle mě, kadeře se jí dotýkaly mé tváře. Svou touhu jsem spatřil v její. Přitiskl jsme si její ruku na srdce a spojeni vášnivým polibkem jsme se vznesli k neznámému nebi.

Mentía l’avviso / Planý poplach (1883)
Autor textu: Felice Romani
Byl planý, ale přesto v úzkém údolí zněl hlas, který mě mnoho nocí probouzel ze spánku. Ty, jíž se neodvážím jmenovat. Žalostná ženo, povstalá z hrobu, na moje naléhání jsi přísahala, že se mnou setkáš se opět … v zlé chvíli. Kdo to naříká? Noc mi přivádí své duchy a strach a nutí mě poslouchat slova proklínajícího svědomí.

Sole e amore / Slunce a láska (1888)
Autor textu: Giacomo Puccini (?)
Slunce ti vesele svítí do oken. Láska ti ťuká na srdce a říká: „Nejdřív ze všeho po ránu pomysli na toho, kdo tě má rád.“

Ave Maria Leopolda! / Buď zdráva Marie Leopoldo! (1896)
Autor textu: Giacomo Puccini (?)
Zdravíme tě sborem, jako tys na lodi zdravila nás. Níže podepsaný skladatel, Elvira a mladá Fosca ti posílají polibky a květiny.

Avanti, Urania! / Vpřed, Uranie! (1896)
Autor textu: Renato Fucini
Nemám křídla, ale od pobřeží mířím přídí na moře. Nemám ploutve a sledují mě žraloci. Ale jako tvůj majitel mám v srdci žár a toužím po dálkách a slávě.

Inno a Diana / Hymnus Dianě (1897)
Autor textu: Carlo Abeniacar
Sláva ti, Cynthie, když paprsky nabízíš lásce! Sláva ti, Diano, když v horkých odpoledních dodáváš sílu odvážným! Ochraňuj své nebojácné následovníky, od zasněžených vrcholků Alp až k moři u Sicilie, přes lesy a jezera, ať k tobě dolehne tato píseň jako ozvěna z hloubi.

E l’uccellino / Ptáček (1899)
Autor textu: Renato Fucini
Ptáček na větvi zpívá: „Polož si hlavu a spi. Chceš-li však vědět, jak tě miluji, nikdo na světě to slovy nevypoví.“

Terra e mare / Země a moře (1902)
Autor textu: Enrico Panzacchi
Topoly v dlouhých řadách šumí. Sním o hlubokém hlase s klidnými rytmy, ale vítr mezi topoly řádí hlasitěji a budí mě z příjemného spánku. V dálce je slyšet moře.

Canto d’anime / Píseň duše (1904)
Autor textu: Luigi Illica
Vše, i naděje, květy a krátké jaro pomíjí. V srdci mi však nadále zpívá ideál, jenž vzdoruje stínům, zapomnění a smrti.

Casa mia, casa mia / Domov (1908)
Text je variací na italské přísloví
Domove, jsi malý, ale připadáš mi jako nějaké opatství.

Sogno d’or / Zlatý sen (1902)
Autor textu: Carlo Marsili
Drahé dítě, když spíš, zdálky k tobě přilétá anděl, objímá tě a vypráví ti o vílách a pokladech. Sni svůj zlatý sen!

Morire? / Zemřít? (1917)
Autor textu: Giuseppe Adami
Zemřít? Kdo však ví, co je život. Začínal tak lákavě a dal nám jen polospánek. Je to touha dospět k svému cíli a za každým snem se vynořuje nový. Klid nenacházíme, jen novou touhu. Odpověď neznám, ale ty jsi na opačném břehu, kde všechno kvete, a určitě mi ji dáš.

Inno a Roma / Hymnus Římu (1919)
Autor textu: Fausto Salvatori
Božský Říme, z Kapitolu, kde rostou věčně zelené vavříny, náš sbor pozvedá hlas. Na tvou tvář září slunce, jež hlásá nový věk a vítězství. V světě neuzří nic slavnějšího než Řím. Prapory vlají po obloze, italská vlajka nad továrnami a dílnami. Matko úrody a stád s rounem vlny, poctivých řemesel a plných škol, vojáci se ti vracejí domů  slunce vychází. Kéž zastaví se na svém voze na vrcholcích hor a nespatří na světě nic slavnějšího, než je Řím!

(Názvy písní z italštiny přeložil a zjednodušený překlad textů připravil Zdeněk Hron)

***

Pokud bych měl jednotlivé písně jakkoliv komentovat, musel bych jen opisovat od jejich znovuobjevitele a vydavatele jejich kritické edice Michaela Kaye. Tomuto významnému muzikologovi vděčíme nejen za možnost poznat z not i nahrávek nejrůznější pucciniovské rarity, ale i všechny autorské verze opery Madama Butterfly (premierovou milánskou, upravenou verzi z Brescie a ještě pozdější verzi pro Paříž) a především zcela převratnou edici Offenbachových Hoffmanových povídek, z níž vychází i aktuální Havelkova inscenace v pražském Národním divadle.

K jednotlivým Pucciniho písním se Michael Kaye ve stručnosti vyjádřil v říjnu 2004 pro časopis „Classical Singer“:

„Pucciniho písně se možná nevyrovnají nejlepším dílům Schubertovým, Schumannovým, Faurého či Debussyho, ale kupříkladu mladí pěvci, kteří ještě nejsou připraveni na Pucciniho operní role, je mohou bez potíží zpívat a dozvědět se hodně o jeho kompozičním stylu…

Duet „Beata viscera“ pravděpodobně Puccini zkomponoval v roce 1875, kdy jeho sestra Iginia složila časné řeholní sliby. Text pocházející z evangelia sv. Lukáše je součástí římskokatolické vánoční liturgie.

O okolnostech vzniku canzonetty „La primavera“ není známo téměř nic; každopádně je to velmi krásná píseň v belliniovské tradici, místy ovšem upomíná na motiv z Verdiho Falstaffa.

„A te“ je milostná píseň v poněkud archaickém stylu, na začátku dokonce připomíná Gluckovu „O, del mio dolce ardor“, ale končí motivem příbuzným duetu ze třetího dějství Tosky.

V písni s komickým nádechem „Storiella d’amore“ nacházíme prvky, použité později v Edgarovi a Bohémě. Autorem textu je Antonio Ghislanzoni, tvůrce libreta Verdiho Aidy.

„Salve Regina“, otextovaná rovněž Ghislanzonim, se stala modlitbou v první Pucciniho opeře Le Villi.

„Mentía l’avisso“ je studentská skladba na text Felice Romaniho, jež se později transformovala do Des Grieuxovy árie „Donna non vidi mai“ z opery Manon Lescaut.

„Ad una morta!“ je velmi důležitá píseň a patří mezi mé nejoblíbenější. Jedná se o skladbu, která je podle mého názoru pro Pucciniho raný vývoj zcela zásadní. Je to velice niterná píseň zkomponovaná původně, alespoň podle rukopisů, pro mezosoprán či baryton, čili hlasové obory, které jinak Puccini ve svých operách příliš nepreferoval.

Mattinata „Sole e amore“ předjímá svou melodií nádherný kvartet ze třetího dějství Bohémy. Mimochodem, často ji zpívala během svých recitálů Renata Scotto. V jedné recenzi na její koncert ve Washingtonu kritik napsal, že „kvartet z Bohémy zazpívala úchvatně“. Domnívám se, že si asi tehdy moc dobře nepřečetl program…

Půvabnou ukolébavku „E l’uccellino“ složil Puccini pro synka svého přítele z rodné Luccy, který zemřel krátce před tím, než se dítě narodilo.

„Avanti Urania!“ byla složena u příležitosti křtu velkého parníku, který patřil markýzi Carlu Ginori-Liscimu, jemuž Puccini dedikoval svou Bohému. Markýz pak na oplátku věnoval skladateli pozemek v Torre del Lago, na němž si Puccini postavil dům. Rád tam rybařil a lovil divoké kachny; jeho píseň „Inno a Diana“ je poctou lovcům a jejich božské ochránkyni.

Co se týče domů, které Puccini obýval, dovolte mi osobní vzpomínky. Nikdy nezapomenu, jak mě skladatelova vnučka Simonetta Puccini, která všemožně podporuje mé bádání, nechala samotného v Pucciniho pracovně ve vile v Torre del Lago, zatímco si sama odešla něco vyřídit. (Vila je dnes muzeem, které stojí návštěvu, a zároveň je v ní i Pucciniho hrobka.) Nadchla mě i naše společná návštěva domu ve Viareggiu, v němž Puccini komponoval Turandot. Jen mě mrzí zjištění, že Puccini strávil tolik času psaním dopisů, zatímco místo toho mohl plnit další stránky svou hudbou…

Ale vraťme se k písním: „Terra e mare“ patří k Pucciniho nejrafinovanějším. Evokuje typicky italský výjev: dlouhé řady topolů ohnutých větrem a zvuk, který vydávají, zatímco básník sní o hučícím moři.

„Canto d’anime“ byla napsána roku 1904 na objednávku společnosti Gramophone Typewriter a byla určena pěvkyni Idě Giacomelli. Otextoval ji Lugi Illica a může se chlubit stoupající melodií, jež místy připomíná Rinucciovu árii „Firenze ė comme un albero fiorito“ z opery Gianni Schicchi. Další pasáže evokují hudbu k Madamě Butterfly, jíž skladatel komponoval v témže období.

„Ave Maria Leolpolda“ není, jak by se mohlo zdát, duchovní písní. Jde o hudební pozdrav manželce Leopolda Mugnoneho, dirigenta, jenž nastudoval řadu Pucciniho oper. K dispozici byl pouze hlasový part z Pucciniho dopisu adresovaného právě Mugnonemu. Složil jsem k němu klavírní doprovod, takže skladba může být hrána během pěveckých recitálů.

„Casa mia, casa mia“ je krátká, ale okouzlující píseň, kterou Puccini zkomponoval roku 1908, když se pokoušel prodat svou vilu v Boscolungo Abetone. Jeho přítel vydával časopis „La Casa“, jemuž Puccini píseň věnoval výměnou za uveřejnění inzerátu.

Ukolébavka „Sogno d’or,“ napsaná roku 1912 pro vánoční vydání populárního italského časopisu, se později stala základem nádherného „přípitkového“ kvartetu ve druhém dějství opeře Vlaštovka. Je známá také druhá verze tohoto kvartetu, v němž je původně tenorová role Pruniera určená pro baryton a nevstupuje do něj sbor. Domnívám se, že v této podobě je to skladba stejně působivá jako kvartet z Rigoletta či závěrečný kvartet z Cosí fan tutte.

Také hudba k poslední Pucciniho písni „Morire?“ byla později použitave Vlaštovce: stala se Ruggerovou vstupní árií ve druhé verzi opery.“

(z anglického originálu přeložila Magdalena Rytinová)
***

Pokud toužíte poznat tuto Pucciniho tvorbu z nahrávek, je třeba doporučit zejména CD „The Unknown Puccini“ (Sony Music, 1989), kde zpívá všechny do té doby známé písně skvostným způsobem Plácido Domingo za klavírního a varhaního doprovodu Julia Rudela. Vzorový je i booklet, připravený po textové stránce samozřejmě Michaelem Kayem. Ještě obsáhlejší je pak nahrávka „Sogno d’or“ (Gega, 2010) na níž bulharská sopranistka Krassimira Stoyanova s Marií Prinz u klavíru zpívá i písně, objevené Michaelem Kayem až později: „La Primavera“, „Ave Maria Leopolda“ a titulní „Sogno d’or“.

Pozoruhodný je i disk „Puccini Songs and other Rare Pieces“ (Etcetera, 2004), na němž se nachází rozsáhlý výběr z písní v podání sopranistky Roberty Alexander, přičemž její doprovazečka Tan Crone přidává i dvě krátké skladby pro sólový klavír („Piccolo Tango“ a „Foglio d’Album“, obě z roku 1907) a Raphael String Quartet doplňuje výběr Pucciniho ranými komorními skladbami. Několik písní pak nahráli pro nejrůznější projekty také Kiri te Kanawa, Vinson Cole, José Carreras a Roberto Alagna.

Chcete-li ovšem slyšet tyto pucciniovské rarity naživo, nezbývá než vás pozvat na jejich českou premieru, která proběhne ve čtvrtek 11. října 2012 v kostele Povýšení sv. Kříže v městské části Praha-Vinoř. Na benefičním koncertu, jehož výtěžek je určen na opravu kostelních barokních varhan, zazní všechny uvedené písně s vyjímkou „Inno a Roma“ (usoudili jsme, že se do církevních prostor nehodí; hymnu, kterou sám Puccini označil jako „una bella porcheria“, si navíc po autorově smrti přisvojili italští fašisté a překřtili ji s půvabem sobě vlastním na „Inno al Duce“). Zazní zde také sólové klavírní „Piccolo Tango“ a dvě úpravy Pucciniho písní pro klavír a housle z autorizované edice nakladatelství Ricordi.

Závěrem bych rád dal slovo sólistům, kteří na koncertě vystoupí:

„Giacomo Puccini patří k našim nejoblíbenějším skladatelům a jsme rádi, že jsme díky tomuto projektu mohli poznat krásné písně, které jsou stejně působivé a jímavé jako ostatní Pucciniho světoznámá operní tvorba.“
Jana a Václav Siberovi

„Je pro mě nádherné poznávat a zpívat křehké komorní písně Giacoma Pucciniho – otce emoční kantilény. Jejich melodika a citovost je mi velmi blízká a mám radost, že se mohu podílet na tomto projektu.“
Markéta Dvořáková

„Miluji souvislostní vazby, takže je pro mne fascinující vnímat některé písně jako záznamy autorova  »skicáře«; baví mě v nich vysledovávat demonstrační znaky vývoje autorského rukopisu. Vnímám tyto písně také jako dokumenty okamžiků – pak pro mne každá píseň ožívá, každá se stává v mnohých znacích charakteristická a pak je pro mne nádherným dobrodružstvím se jí zabývat.“
Petr Matuszek