„Je to můj poslední koncert nejenom v Čechách, ale v celém světě. Já jsem se rozloučila minulý rok, protože jednak byl Rok české hudby a jednak já jsem měla 77 let. A ty sedmičky se mi tak nějak magicky líbily,“ řekla Gabriela Beňačková. Koncertovat začala v roce 1970. Na koncertě v Klenčí se ještě loni na podzim domluvila s Lubomírem Brabcem, se kterým na různých místech světa a v různých koncertních sálech, galeriích a kostelech vystupovala přes dvacet let.
Přestože měla ve zpívání delší pauzu, na vystoupení v srdci Chodska se těšila. „Musela jsem se připravovat, protože nejsem úplně ve formě. Čekají mě nějaké operace a ani jsem tolik nezpívala, ale ještě to zkusím a budu se snažit, aby se to ještě lidem líbilo,“ řekla pěvkyně, která během své kariéry sbírala pochvalné kritiky za vystoupení v největších operních domech světa a po boku věhlasných pěvců, jako je Peter Dvorský, Plácido Domingo nebo jako byl Luciano Pavarotti. Včerejší koncert sice považuje za úplně poslední, dveře k vystupování ale definitivně nezavírá. „Jestli budu zdravá a živá, tak až budu mít těch 80, nebo nevím, tak zkusím ještě něco udělat, pokud mi to půjde,“ řekla.
I kdyby už nikdy koncertovat nemohla, přijme to podle svých slov s klidem. „Život se mění, nedá se nic dělat. Ale já jsem smířená se vším, já mám docela dobrou povahu. To byl můj život. Já jsem si ho strašně krásně užila. Zpívání je přenádherná, těžká práce, ale měla jsem ho i jako hobby. A to je velice důležité,“ poznamenala Beňačková.
K včerejšímu poslednímu koncertu ji Brabec nemusel dlouho přemlouvat. „Už spolu hrajeme víc než dvacet let, máme se rádi a rádi spolu vystupujeme. Na repertoáru máme skladby od staré muziky až po Antonína Dvořáka, hrajeme Pie Jesu, Ave Maria a takové ty krásné věci a určitě i nějaké árie z oper, kde ona zářila,“ uvedl kytarista.
Když už teď nevystupuje a nejezdí po celém světě, Beňačková se věnuje víc sama sobě. „Já toho nedělám moc. Řekla jsem si, že budu spát a odpočívat, a tak to teď asi půl roku dělám. Taky jsem se přestěhovala do malého bytu, tak se zbavuji věcí. Ale všechno, co jsme hromadili – dary, ceny a vyznamenání – to si člověk chce uchovat. Knih se taky nechci nějak zbavovat, takže mě opouští spíš to oblečení,“ řekla sopranistka, která byla Dvořákovou Rusalkou a Janáčkovou Káťou Kabanovou v Metropolitní opeře v New Yorku na začátku 90. let. Proslula i v roli Smetanovy Libuše při znovuotevření pražského Národního divadla v roce 1983.
