Soubor Collegium Marianum svým koncertem s českými barokními díly posluchače dojal

V pondělí 4. prosince 2023 vystoupil soubor Collegium Marianum ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Šlo o předposlední vystoupení Collegia Mariana v tomto roce. Po něm bude následovat už jen koncert 30. prosince v kostele sv. Šimona a Judy nazvaný Puer natus est, na kterém zazní Bachovy Vánoční kantáty a Telemannovo Magnificat. Na rudolfinském koncertě byla posluchačům představena méně známá díla dvou současníků, barokních skladatelů Františka Ignáce Antonína Tůmy a Františka Jiránka.

První polovinu koncertu otevřela Partita d moll pro smyčce a basso continuo od Františka Ignáce Antonína Tůmy. Ačkoliv se Tůma narodil a studoval v Čechách pod vedením Bohuslava Matěje Černohorského, působil většinu svého života ve Vídni. Nejprve byl zaměstnán ve službách hraběte Františka Ferdinanda Kinského, díky němuž se mohl zdokonalovat jak ve studiu cizích jazyků, tak v kompozici u císařského kapelníka, skladatele a mistra kontrapunktu Johanna Josepha Fuxe. Po smrti hraběte působil Tůma jako dvorní skladatel a kapelník císařovny Alžběty.

Tůma se věnoval chrámové hudbě, dochovalo se od něj více než třicet mší. Ve svých ostatních skladbách – symfoniích, sonátách, suitách a partitách – však již mísil prvky baroka a klasicismu, konzervativní a novátorské postupy, což se odráží i v úvodní partitě. V pěti kontrastních větách (Andante, Presto, Arietta-Andante, Menuet-Trio, Presto) hráči předvedli celou škálu dynamik, artikulací a barev.

Následovala další Tůmova skladba, Sinfonie a quattro B dur. Čtyřvěté dílo je formálně tradičněji pojato a tvoří ho střídající se pomalé a rychlé věty – Largo, Allegro, Andante, Allegro. Obsahově jde však o hudbu melodicky pestrou a dynamicky výraznou. Vynikly zde houslové party v dialogu s violou, zejména precizní hra koncertní mistryně souboru Lenky Torgersen.

První polovinu koncertu uzavřel třívětý Koncert D dur (Jk 11) pro flauto traverso, smyčce a basso continuo pravděpodobně od Františka Jiránka. Pravděpodobně, jelikož není vyloučeno, že jej ve skutečnosti složil Antonio Vivaldi. U něj František Jiránek studoval během svého dvouletého pobytu v Itálii, kam jej poslal hrabě Václav Morzin. Hrabě byl jeden z největších Vivaldiho mecenášů, skladatel dokonce svoji sbírku obsahující Čtvero ročních období věnoval právě jemu. Dílo Františka Jiránka je Vivaldiho hudbou ovlivněno. Jak doplňuje autor koncertního programu Václav Kapsa, v první větě koncertu je citována část z Vivaldiho žalmu Dixit Dominus, RV 807. Takové citace Vivaldi používal často. Není proto jasné, zda koncert ve skutečnosti nesložil Vivaldi, či je to jen důkaz toho, jak moc si František Jiránek svého někdejšího učitele cenil.

Flétnový koncert začal svižným Allegrem. Po předehře smyčců předvedla Jana Semerádová na traverso těžké technické běhy s jí pověstnou lehkostí, krásně pracovala se zvukem a místy natáčela konec flétny do publika, aby se zvuk sálem nesl ještě jasněji. V druhé větě Adagio se traverso v hlubších polohách vznášelo nad pizzicatem smyčců, jemným vydrnkáváním theorby a táhlým bassem continuem. V závěrečné třetí větě Allegro Semerádová potvrdila, že je opravdová mistryně nejen rychlých technik, ale i trylků a dalších ozdob.

Druhou polovinu koncertu otevřela Tůmova dvouvětá Sonata a quattro A dur, která více navazuje na jeho chrámovou tvorbu. Dle Vojtěcha Kapsy dvě kontrastní věty, Largo a Allegro, mohou pravděpodobně původně pocházet z Tůmova nedochovaného concerta grossa. V sonátě vedly housle a violy nádherné melodické dialogy.

Následovala třívětá Sinfonia F dur (Jk 4) od Františka Jiránka. Po svižném Allegru assai nastoupila klidná druhá věta Andante. Ta byla protkána nádhernými melodiemi smyčců, místy sólovými. Traverso s nimi často hrálo v unisonu a dobarvovalo zvuk smyčcových nástrojů vzdušnou dechovou barvou. Závěrečná třetí věta Allegro se nesla v tanečním duchu a stala se tak mostem k závěrečné skladbě.

Koncert uzavřelo Jiránkovo Concerto G dur (Jk 13) pro flauto traverso, smyčce a basso continuo. Průrazné Allegro moderato uvedlo všechny nástroje včetně sólového traversa naráz, tentokrát bez předehry smyčců. Druhá věta Adagio zněla jako velmi křehká zpověď zasněné duše. Intimní doprovod ansámblu podbarvoval nekončící lyrické melodické linky traversa. V závěrečném Allegru se naopak soubor opět stmelil dohromady, smyčce a traverso často hráli v unisonu.

Přídavek Collegia Mariana byl nadšeně vytleskán. Soubor zahrál tklivé Adagio z Jiránkova hobojového Koncertu C dur, transponovaného do D dur pro traverso. Posluchači byli tak dojati, že již během závěrečného akordu někteří z nich začali spokojeně mručet, což v publiku i mezi hráči vyvolalo příjemný a překvapený smích.

Český spolek pro komorní hudbu • Collegium Marianum
4. prosince 2023, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina, Praha

Program
František Ignác Antonín Tůma: Partita d moll
František Ignác Antonín Tůma: Sinfonia B dur
František Jiránek: Koncert D dur (Jk 11) pro flauto traverso, smyčce a basso continuo
František Ignác Antonín Tůma: Sonata a quattro A dur
František Jiránek: Sinfonia F dur (Jk 4)
František Jiránek: Concerto G dur (Jk 13) pro flauto traverso, smyčce a basso continuo

Účinkující
Collegium Marianum:
Jana Semerádová – flauto traverso
Lenka Torgersen – koncertní mistryně
Vojtěch Jakl – housle
Daniel Podroužek – housle
Małgorzata Malke – housle
Eleonora Machová – housle
Adéla Štajnochrová – housle
Michal Klas – housle
Andreas Torgersen – viola
Caroline Kersten – viola
Hana Fleková – violoncello
Matyáš Keller – violoncello
Luděk Braný – kontrabas
Jan Krejča – theorba
Filip Hrubý – cembalo