Ve dvou dnech, 27. a 28. června 2017, zatančilo pět tanečnic spolu s choreografem citlivé nevšední představení Siena – site specific celkem čtyřikrát. Představení bylo inspirováno zřejmě obrazy renesančního malíře Tiziana Vecelliho, pravděpodobně portrétem Venuše urbinské. Zřejmě mistr Tizian tvořil také v italské Sieně, když se choreograf Marcos Morau inspiruje tímto nádherným městem?
Poté, co se diváci usadili podél stěn nádherného oblého sálu s obrovským zlatým lustrem a dvěma velikými zrcadly, se pozornost soustředí na postavu muže v černém obleku s černými brýlemi. Muž dlouho stojí uprostřed sálu. Pomalu přijíždí nemocniční lůžko s mrtvolou zabalenou do plastového pytle, uzavřeného zipem. Tlačí je dívka ve světlém kostýmu napodobujícím cvičební šermířskou vestu s kratšími kalhotami a dlouhými punčochami.
Po této expozici předává dívka vozík s mrtvolou muži v černém. Po vyjmutí z vaku mrtvola ožívá a zkratkovitými dělenými pohyby začíná komunikovat s dívkou, která ji přivezla. Spíše se jedná o surrealistický než renesanční obraz, který připomíná snad „předčasný pohřeb“. Duet je však velmi dobře vystavěn. Stejně jako další taneční výstupy využívá určitý bojovný šermířský postoj při nácviku, který pak následné taneční obrazy opouštějí a choreografický jazyk střídá určité techniky, určité návody k propojení energie partnerů. Téměř se „perou“ a zase i něžně tančí. Spolu v pevném držení paží a rukou nechají protékat vzájemnou energii. Leckdy se blíží k fyzicky těsnému pohybu i tlaku těl, podobnému kontaktní improvizaci.
Tanečnice se střídají v jednotlivých číslech v triu, duetech, všechny jsou stejně „po šermířsku“ oblečeny. Je s podivem, že na krásně vykládaných parketách tančí jen v podkolenkách, musí to být dost nepohodlné a klouzavé. Velmi zajímavá je scéna, kdy si jedna z dívek svlékne vrchní část kostýmu a druhá zase odhalí dlouhé nahé nohy. Ve dvojici, nikterak eroticky působící, se obě proplétají a skutečně připomínají symboly z výtvarného renesančně – barokního období. Proplétáním vytváří jedno tělo, které je zčásti nahé a zčásti oblečené. Takže choreograf umí hrát i s humorem, nejen „na vážno“. V závěru této do určité míry taneční suity se opět vrací muž s nemocničním vozíkem a přiváží novou, takovou šedě prohnilou „mrtvolu,“ kterou opět vybaluje z vaku.
Snad je to dech i prach smrti a opět se v prach obrátí.
Technicky byly všechny tanečnice na velmi dobré taneční úrovni a bylo krásné se na ně dívat. Hudební pásmo střídalo jakousi blíže nepopsanou hudbu sfér i dobové renesanční zpěvy.
Letošní 29. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla končí. Byl neobyčejně harmonicky vyvážený a pestrý. Většina tanečních výkonů byla na vysoké profesionální úrovni a je s podivem, do kolika regionálních měst se podařilo šířit taneční umění.
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Tanec Praha 2017
Siena – site specific
Choreografie: Marcos Morau ve spolupráci s tanečníky
Režie: Marcos Morau
Asistent režie: Tanya Beyeler
Text a dramaturgie: Pablo Gisbert – El Conde de Torrefiel, Roberto Fratini
La Veronal
(koprodukce Mercat de Flors Barcelona, Hellerau European Centre for the Arts Dresden)
Premiéra březen 2013 Mercat de les Flors Barcelona
(psáno z představení 28. 6. 2017 Colloredo-Mansfeldský palác Praha)
Tančí – Cristina Goñi, Anna Hierro, Lorena Nogal, Marina Rodríguez, Sau-Ching Wong
