Spící krasavice jako online premiéra Baletu ND

Od premiéry v roce 1987, kdy Márcia Haydée vytvořila svou verzi tohoto titulu (s původní výpravou světově proslulého Jürgena Roseho), zhlédli její balet s různými scénickými výpravami diváci v Chile, Belgii, Austrálii, Jižní Koreji, Švédsku a Německu. V Praze se nyní můžeme těšit na originální scénu a kostýmy Pabla Núñeze, blízkého spolupracovníka Márcii Haydée, narozeného v Praze. Spící krasavice tak doputuje do zrekonstruované budovy Státní opery v Praze jako podobenství o znovuoživení krásy a věčném boji dobra se zlem.

Pro Národní divadlo je obrovskou ctí, že Márcia Haydée přicestovala do Prahy, aby svůj balet se souborem Baletu ND osobně nastudovala. Její návštěva se tak stala nejen výjimečnou kulturní událostí, ale i nevšedním příkladem houževnatosti a uměleckého nasazení navzdory těžkostem covidové doby.

V současné době se pohádkový příběh na motivy pohádky Charlese Perraulta o spícím království stává živoucí aktualitou – vždyť premiéra baletu ve Státní opeře čeká již rok na své provedení před diváky. Jelikož nebylo kvůli pandemickým opatřením možné natočit představení s Orchestrem Státní opery, bude balet online uveden s nahrávkou Santiago de Chile Philharmonic Orchestra, kterému patří poděkování za vstřícnost a kolegialitu v této vypjaté době.

Ke zhlédnutí zde: YouTube

Univerzální zápas dobra se zlem
Před vytvořením vlastní choreografie se Márcia Haydée s Petipovým klasickým dílem setkala mnohokrát: Byl to vůbec první balet, který jako holčička viděla, a později v mnoha verzích sama tančila. Když se v roce 1961 ucházela o angažmá u Johna Cranka, předvedla mu variace ze Spící krasavice, a ve stejném souboru debutovala jako Princezna Florina (v pas de deux s Modrým ptákem). Zevrubná znalost díla jí tak poskytla pevný základ, na němž vystavěla svou vlastní interpretaci Spící krasavice. Zároveň se jednalo o vůbec první choreografii, kterou Haydée vytvořila.

Důraz přitom kladla kromě princezny Aurory a prince Desirého hlavně na postavu víly Carabosse, která prostupuje celým baletem. Objeví se i v závěru při svatební oslavě, aby nám připomněla, že zlo je stálou součástí našeho světa. „Pro mě je Spící krasavice především příběhem o zlé víle,“ popisuje choreografka Márcia Haydée svou vizi. „Dobro i zlo máme každý v sobě, je to univerzální zápas.“ Tato mistrovská role, již Haydée vytvořila pro legendárního tanečníka Richarda Craguna, fascinuje diváky dodnes a je vrcholem představení.

Třetího ledna 1890 při světové premiéře Spící krasavice na scéně Mariinského divadla v Petrohradě dospěl baletní žánr po období romantismu k vrcholu baletní klasiky. Na své cestě k srdcím diváků se stal pilířem světového kulturního dědictví a i dnes, v roce 2021, je věčnou inspirací a stálou hodnotou umění a krásy.

Márcia Haydée (*1937) je jednou z nejvýznamnějších primabalerín druhé poloviny dvacátého století, umělecká ředitelka a choreografka, charismatická a inspirativní osobnost. Stala se múzou proslulých choreografů a vzorem pro tanečníky, ovlivnila vývoj a podobu klasického baletu. Narodila se v Brazílii, byla žákyní českého tanečníka Václava Vlčka. V patnácti letech odjela do Evropy, studovala Sadler’s Wells School v Londýně a čtyři roky tančila ve Francii se souborem Le Grand Ballet du Marquis de Cuevas. Od roku 1961 působila ve Stuttgartském baletu a jako primabalerína a múza tamějšího ředitele a choreografa Johna Cranka stála u zrodu „stuttgartského baletního zázraku“. Legendární Cranko pro ni vytvořil téměř celý svůj repertoár – například Romea a Julii, Oněgina, Zkrocení zlé ženy nebo Carmen. Významné role jí šili na tělo i další význační choreografové jako Kenneth MacMillan, John Neumeier, Maurice Béjart, Jiří Kylián či Glen Tetley. Jako tanečnice vynikala Márcia Haydée výrazným charismatem a přesvědčivým hereckým projevem. Vystupovala se soubory po celém světě a tančila s těmi nejlepšími – jejími partnery byli Rudolf Nurejev, Michail Baryšnikov, Jorge Donn nebo Richard Cragun, jenž se stal také jejím partnerem mimo jeviště. Mezi lety 1976 a 1996 byla uměleckou ředitelkou Stuttgartského baletu, v druhé polovině devadesátých let vedla rovněž chilský soubor Ballet de Santiago, jehož ředitelkou byla znovu od roku 2003 až do konce roku 2020. Nyní žije v Německu s manželem Güntherem Schöberlem, učitelem jógy, cestuje po světě a inscenuje své choreografie. Choreografkou se stala v roce 1987, kdy pro Stuttgartský balet vytvořila originální verzi klasické pohádky Spící krasavice, která po úspěchu v Německu, Belgii, Švédsku, Chile, Jižní Koreji či Německu zakotvila také na repertoáru pražského Národního divadla. K dalším dílům této všestranné umělkyně patří Pták Ohnivák, Enas nebo Giselle a víly. Márcia Haydée získala řadu ocenění, mezi jinými Německou taneční cenu, Cenu Václava Nižinského, cenu brazilského ministerstva kultury Ordem do Mérito Cultural či Prix de Lausanne – Lifetime Achievement Award.