Spící krasavice? V té jsem vlastně debutovala!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Samozřejmě šlo především o zásah do počtu tanečníků, ale musím říci, že původní počet, i kdyby byl, by se na jeviště nevešel. Místo dvanácti nebo šestnácti víl na začátku je jich osm a v podstatě je plné jeviště. Velký zásah to tedy rozhodně není. Choreograficky jsem žádné zásahy nedělala, je to opravdu jen v těch počtech.

Valčík je postaven na osm párů, v Mariinském je dokonce na šestnáct párů, my jsme v Praze měli dvanáct párů. Víc se na jeviště Smetanova divadla tehdy nevešlo. Co bylo zásadní, co jsem musela změnit oproti pražské i té naší školní inscenaci, je role zlé víly Carabosse. Robert Balogh si přál, aby byla na špičkách, aby to nebyla „travesti“ role. Chtěl to tak především kvůli baleríně Jeleně Iliině. Konečně, v Blažkově inscenaci, kterou pamatuji jako dítě, byla ta víla taky na špičkách. Tančily ji paní Skálová a Blažíčková a měly k sobě pavouka, který pomáhal v partnerských věcech. Pamatuji si, jak moc se mi líbila ta zlá, ale krásná a mladá víla, ne nějaká stará ošklivá čarodějnice. V olomoucké inscenaci bude mít pro partneřinu čtyři netopýry. Toto byla asi jediná zásadní změna, tu choreografii jsem musela udělat a snažila jsem se, co se týče herecké akce, aby zůstala v Petipově stylu. Musela jsem výstupy obohatit o špičkovou techniku.

Nově jsem ještě pojala úvod do prvního jednání. Původní verze po otevření opony začíná valčíkem. Já jsem využila už předehry k tomu, aby se ukázalo, jak se lidé chystají k oslavě Růženčiných narozenin. Začlenila jsem do ní například pletařky, aby byl prostor i pro herecké akce, aby nešlo jen o „tanec pro tanec“. Samozřejmě jsem také musela upravit choreografii Carabosse na zámku.Jak se vám spolupracuje se sólisty? Růženky máte k dispozici dvě, Prince tři…

Jeden z Princů byl zraněn, takže prozatím pracuji se dvěma páry.

A co olomoucké primabaleríny Yui Kyotani a Karolina Zarach? Udělaly za ten rok od Labutího jezera nějaký pokrok?

Určitě udělaly pokrok! Bez pokroku by jejich práce neměla přece žádný smysl! Spící krasavice je trošičku něco jiného než předchozí Labutí jezero, tady je hodně potřeba podržet styl. Roli Růženky nejde tancovat jen jako klasiku, s těmi port de bras přece jen ještě maličko bojujeme. Nejde to prostě jen odtančit, je třeba dodržet i tu rokokovou, či barokní pózu. Myslím, že v tomto směru je přece jen ještě prostor na zlepšování.

Růženka je náročná, i co se výrazu týká. V prvním jednání je to ještě dítě, dobře vychované, ale dítě. Druhé jednání je snové, takže by mělo být takové pomalé, vláčné. Ve třetím jednání je Růženka už v podstatě budoucí královnou a mělo by to být vidět v držení těla i v gestech. I s tím prozatím ještě bojujeme. Nechci, aby na jevišti byla jen balerína, která precizně technicky vše odtančí. Ta role musí mít psychologický vývoj a potřebuju, aby si to obě představitelky uvědomily.

Karolína je blíže tomu dítěti, takže je výborná v prvním dějství, psychologicky jim to i s jejím partnerem Arkadijem Orlowskim více sedí. Nemusí nic hrát a předstírat, stačí, aby zůstali sami sebou. Yui je zkušená balerína, věkem blíže královně. U ní je potřeba dostat do ní zpátky to děcko. Takovou tu dětskou lehkost a svěžest. Věřím, že to nakonec bude také v pořádku.

Jak hodně dala Růženka zabrat vám, když jste ji sama studovala?

Mě vždycky moc bavilo zabývat se stylem. Myslet nejen na kroky, ale i na styl. Výhodou pro mě bylo, že jsem už před celou rolí tančila zmíněné pas de deux. Takže už jsem přece jen měla o celkovém stylu jasnou představu. Navíc, pokud se poddáte té hudbě a jdete po ději, po jeho smyslu, tak by to pro citlivého a muzikálního člověka, který má také navíc schopnost tančit klasický balet, nemělo být zas až tak těžké.

Musela jste během představení na tu správnou gestiku myslet?

Na ni nemusíte myslet, protože s tím pocitem už na jeviště musíte přijít. V zákulisí se naladíte, že jste děcko, tedy něco lehkého a svěžího, a pak už to jde samo. Samozřejmě, mnohdy nešel začátek snadno, když jsem byla unavená… To se pak do toho prvního dějství musíte trošku donutit, aby to tu svěžest skutečně mělo.

Druhé snové dějství by neměl být problém a třetí jednání je pak už jen forma, grácie a elegance. Prostě, kdo je citlivý a má schopnost ztvárňovat role, měl by i Růženku zvládnout.

I oba olomoučtí princové musí pracovat na natočení ramen a na držení hlavy, které má jít malinko přes rameno. I oni ještě na stylu musí zapracovat.Doufejme tedy, že se vydaří nejen obě premiéry, ale i že reprízy přinesou další znatelný vývoj…

Moc krásná je scénografie Eduarda Přikryla ve stylu Ludvíka XIV. Také kostýmy Josefa Jelínka jsou nádherné. Jemu nemusím vůbec nic říkat, jsme stejně naladěni. Už jsme měli i světelnou zkoušku a musím říct, že scéna je doslova jako romantický obraz! Uvidíme výsledek, až se všechny složky sejdou na jevišti. Když Petipa, tak se vším všudy! Věřím, že toto představení bude veškeré mé požadavky a představy naplňovat.

V době, kdy se tradice moc nectí a tradicemi mnozí pohrdají, je takový svět klasického baletu pohlazením…

Chci poděkovat Robertu Baloghovi, protože on je jedním z posledních lidí, kteří toto ctí. Klasiku s velkým K. V Národním, i když dělají klasiku, vždycky do ní za každou cenu musí něco vnutit. Třeba místo šesti víl – sólistek je tam jedna tlustá vycpaná a jedna brýlatá… Já toto prostě považuji za absolutní neúctu. Proto si u Roberta vážím, že je ochoten jít do klasické inscenace, že stále ještě všechny tradice uznává. Myslím si, že jak na západě, tak na východě jsou daleko dál než my. My se meleme v jakýchsi avantgardních a modernistických pokusech za každou cenu. A nakonec přitom jedině divák rozhodne, na co bude chtít jít a na co ne… Třeba nedávná, z repertoáru už stažená inscenace Spící krasavice v pražské Státní opeře byla příběhem Anastázie. Děti přišly na pohádku o Růžence a dostalo se jim revoluce a střílení do carské rodiny. V Hamburku udělal Mats Ek avantgardní Spící krasavici, která si dokonce píchala do žíly heroin! Vedle toho ale tentýž soubor uváděl i klasické petipovské provedení. Diváci si tak mohli vybrat, co chtějí vidět…

Závěrem bych se ráda zeptala, jak se vám daří? Na škole i životě… Máte na škole nějaké výrazné talenty? 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat