Zcela přirozeným způsobem přebíháš mezi populární a tzv. vážnou hudbou, přitom obě sféry se ve tvé tvorbě vzájemně ovlivňují. Jak takové „přebíhání“ vypadá v praxi?
Možná očekáváš, že si takovou pozici budu pochvalovat. Samozřejmě, dostal jsem se do této situace sám (připustíme-li, že si člověk vybírá rodinu, do které se narodí – a to já připouštím), ale musím říci, že kromě mnoha výhod má toto nastavení také jednu zásadní nevýhodu.
Jaké jsou ty výhody?
Patří mezi ně hlavně to, že můj hudební život je pestrý – přesunuji se plynule od vážné hudby k jazzu, táboráku, elektronice až po hru na VR brýle ve svém projektu Develooper. Tudíž si od svých jednotlivých hudebních zálib odpočinu, což má pozitivní efekt.
A co je tou nevýhodou?
To, že si stále nepřipadám jako opravdový hudební skladatel, pouze jako „snad nápaditý hudebník, který se kromě mnoha svých činností zabývá také moderní skladbou“. Zatímco moji kolegové jezdí na workshopy, jsou členy soutěžních komisí a reprezentují své skladby ve smokingu, já začasté běhám po festivalech elektronické hudby a kroutím se do rytmu techna – a ani já sám nevím, jak se mám k této své vlastnosti vnitřně postavit.
Vzájemné působení populární a vážné hudby je zjevně případ i tvé nové skladby Elektropictures. Co od ní můžeme očekávat?
Rozhodně od ní nelze očekávat zvuk opravdové elektronické taneční hudby, jakou člověk slýchá na festivalech věnovaných tomuto žánru. Dechové okteto samozřejmě postrádá hutnost elektroniky, do skladby navíc přimíchávám také vlivy klasické hudby. Skladba není inspirována pouze tanečními rytmy, ale i experimentální tváří elektronické hudby, takže kdo se na Moravský podzim chystá z řad klasického elektronicko-festivalového publika, možná odejde lehce zklamaný. Skladbu jsem takto koncipoval především jako inspiraci pro sebe samotného a „mindhack“, který mi umožnil rozproudit v hlavě to správné nastavení pro kompozici.
Jak se píše pro soubor PhilHarmonia Octet, který je tvořen špičkovými hudebníky?
Samozřejmě je to skvělé, zvláště proto, že se tito hudebníci nebojí používat netradiční prvky – multifoniky, rytmické zvuky – ve spojení s jejich dokonalým smyslem pro klasický zvuk. Netradičních zvuků a postupů používám ve skladbě poměrně dost, takže si jistě přijdou na své. Jak se ovšem vypořádají s přísnými tanečními rytmy, to jsem sám velice zvědav – ale věřím, že to bude s plným nasazením!
