Stamicovo kvarteto v rámci svého jubilejního výročí letos vystoupilo již potřetí. Před samým koncertem se ujal slova druhý houslista kvartetu Josef Kekula. Krátce představil publiku program a hostující hudebníky, kteří jsou zároveň jejich dobrými přáteli. Švýcarský klarinetista Stephan Siegenthaler se souborem hrál poprvé již před zmíněnými čtyřiceti lety. A s violistou Karlem Plockem soubor v minulosti dokonce nahrál několik desek se skladbami českých skladatelů, jako jsou například František Adam Míča, František Vincenc Kramář, Antonín Vranický a Pavel Vranický – právě toho představili posluchačům na listopadovém koncertě.
Pavel Vranický, ač český skladatel, strávil většinu svého profesního života ve Vídni. V mládí studoval zpěv, hru na housle, violu i varhany. Všechny tyto dovednosti se mu v budoucnu hodily – působil především jako sbormistr a velmi úspěšný dirigent. Mnozí skladatelé, včetně Haydna a Beethovena, si ho vybírali, aby dirigoval jejich díla. I sám Vranický se věnoval skládání, složil přes padesát symfonií a smyčcových kvartet, přičemž mnohé z nich jsou harmonicky novátorské, dramatické, směřující k romantismu.
Zahajovací skladbou večera byla jedna z jeho komorních skladeb – Smyčcový kvintet A dur, op. 29, č. 3. Již od prvních akordů se projevila jedinečná dlouholetá sehranost všech hráčů. Bez přehnaných gest společně dýchali, nasazovali, vedli melodické dialogy. V první větě hudba trochu dýchavičně přepadávala dopředu, artikulace mohla být odlehčenější. Doznívající fráze se místy prolínaly s pasážemi nadcházejícími, namísto toho, aby v klidu dozněly v akustice sálu. V následujících větách se však tato tendence uklidnila. Hráči hráli přesvědčivě, výrazně, nedělali žádná laciná gesta, například echa melodií byla promyšlená a vždy zahrána velmi decentně. Výrazná violoncellová linka celou dobu chytře stmelovala dvojici houslistů a naproti nim hrající dvojici violistů. Navíc, míra barevnosti, kterou do klasické sestavy smyčcového kvartetu dodala jen jedna další viola, byla překvapivá.
Následoval Beethovenův pozdní Smyčcový kvartet F dur op. 135 č. 16, který je známý pro svoji čtvrtou větu s názvem „Der schwer gefaßte Entschluß“ neboli „Obtížně učiněné rozhodnutí“. Skladatel v ní rozvíjí filozofickou myšlenku, kterou následně hudebně ztvárňuje v podobě otázky a odpovědi. Na úvodní otázku: „Muss es sein?“ (Musí to být?) se skladba dopracuje k jasné odpovědi: „Es muss sein!“ (Musí to být!).
Již plně rozehrané Stamicovo kvarteto tento kvartet zahrálo s péčí ke každé notě i pauze. První a druhé housle se pečlivě navzájem poslouchaly, sytý zvuk violoncella podmanivě klenul melodické fráze. Druhou větu zakončili tak jasně, prudce a výrazně, až to publikum zaskočilo a ozval se z něj tlumený smích. Třetí věta byla po melodické stránce nesmírně zpěvně vyklenutá, avšak místy by jí neuškodily hladčeji a pečlivěji provázané noty, předepsaná legata. Konec třetí věty první houslista Jindřich Pazdera nádherně dovibroval na hmatníku a měkce uvedl ticho do sálu. Poslední věta tanečně rozhoupala mnoho posluchačů na židlích, členové kvarteta hráli velmi živě, mnohem častěji si vyměňovali pohledy a tělem i gesty na sebe více reagovali, což atmosféře celkově prospělo.
Po přestávce zazněl Brahmsův Klarinetový kvintet h moll, op. 115. Hostující klarinetista Stephan Siegenthaler oslnil svým vyrovnaným a zpěvným tónem napříč všemi rejstříky. Jeho zvuk si i ve vysokých polohách zachovával kulatost, což u klarinetistů rozhodně nebývá samozřejmostí. I v tomto případě bylo znát, že se kvarteto a klarinetista dobře a dlouho znají na osobní i hráčské úrovni, jejich zvuky se dohromady harmonicky pojily, každý z hráčů velmi přesně věděl, kdy má na zvuku a výrazu přidat a kdy naopak ustoupit. Repetice hráči vždy nově dynamicky ozvláštnili. Po první dynamičtější větě si jemně vyhráli s pomalou větou druhou. Jen její folková melodická část mohla být o něco živelnější. Poslední dvě věty a blížící se konec koncertu jako by vnesly hráčům zcela novou sílu do žil, hráli nadmíru citlivě a výrazně.
Jen byla škoda, že klarinetista hrál téměř celou dobu s korpusem natočeným přímo pod sebe. V jemných a tichých pasážích to zvuku prospívalo, ale v hlasitějších a výraznějších místech šla vynaložená dynamická síla, kterou do hry vkládal, ze značné části do parket. Jeho zvuk se však i přesto poměrně silně nesl prostorem a zbytek kvarteta hrál tak, že byl nakonec vždy dostatečně slyšet.
Hráči sklidili velký potlesk. Jako přídavek poté znovu zahráli rychlou část třetí věty z Brahmsova kvintetu, která matně připomíná Mendelssohnův divoký Rej skřítků ze Snu noci svatojánské. A tak kouzelná melodie zakončila velmi vydařený koncert zkušených smyčcových (a jednoho dechového) mistrů.
Festival EuroArt Praha 2025/2026
11. listopadu 2025, 19:30 hodin
Lichtenštejnský palác, sál Bohuslava Martinů, Praha
Program
Pavel Vranický: Smyčcový kvintet A dur, op. 29, č. 3
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet F dur op. 135 č. 16
Johannes Brahms: Klarinetový kvintet h moll, op. 115
Účinkující
Stephan Siegenthaler – klarinet
Karel Plocek – viola
Stamicovo kvarteto (Jindřich Pazdera – housle, Josef Kekula – housle, Jan Pěruška – viola, Petr Hejný – violoncello)
