Star Wars aneb 40 let hvězdné hudby

Zdá se až neuvěřitelné, že by jedna filmová sága přežila desítky let a neztratila přitom příliš na osobitosti ani oblibě, přestože spadá pod žánr, ve kterém je zvláště dnes konkurence poměrně nemilosrdná. Hvězdné války začaly jako ambiciózní, byť zpočátku velmi nejistý projekt. Novátorské přístupy, netradiční uchopení námětu a také vizuální efekty však brzy učinily z této filmové série kultovní trhák. Ačkoli se herecké obsazení za celou dobu existence Star Wars nepyšnilo velký počtem Cen Akademie, u režie a dalších filmových profesí tomu bylo přesně naopak. Podle nominací a vítězství v nejrůznějších prestižních soutěžích pak k úspěchu této filmové stálice přispěla především její hudební složka, o niž se po celou dobu stará jediná osoba, žijící legenda filmové hudby John Williams.

John Towner Williams je osobností známou nejen filmovým a hudebně-filmovým nadšencům. Jeho hudba je protknutá povědomím lidí stejně jako filmy dalšího věhlasného filmového tvůrce, Williamsova dlouhodobého tvůrčího partnera, režiséra Stevena Spielberga. S ním vytvořil Williams mnoho úspěšných snímků, za něž získal další významná ocenění a celosvětové renomé. Vzpomeňme například filmy Čelisti (Jaws, 1975), E. T. – Mimozemšťan (E. T.: The Extra-Terrestrial, 1982), Jurský park (Jurassic Park, 1993), Schindlerův seznam (Schindler’s List, 1993) nebo Zachraňte vojína Ryana (Saving Private Ryan, 1998).

Williams složil hudbu k více než stu filmových titulů, čímž se řadí mezi nejproduktivnější filmové skladatele v historii. Jeho umělecké portfolio však nabízí mnohem širší paletu děl, mezi nimiž nalezneme i nejedno dílo koncertní, čímž činí zadost i svému klasickému skladatelskému vzdělání.

Jeho filmový kompoziční styl vychází velkou měrou z odkazu tvůrců tzv. zlaté éry Hollywoodu v první polovině minulého století. S tou bývají spojována jména skladatelů jako Max Steiner, Erich Wolfgang Korngold nebo Alfred Newman, který je mimochodem prvním ze slavného skladatelského rodu Newmanů (synové Thomas a David, synovec Randy). Williams se svým způsobem zasloužil o jakousi revitalizaci jejich filmového symfonického zvuku. Éře, kterou spolu s dalšími komponisty klasičtějšího zaměření odstartoval, se také na základě tohoto odkazu říká nový symfonismus.

Příklon k rané symfonické praxi znamenal ve tvorbě skladatelů v čele s Williamsem také obnovu původní motivické práce, čistě orchestrální nástrojové sazby s minimálním použitím moderních technologií a dalších atributů pozdně romantické, impresionistické a neoklasicistní hudby.

Návrat ke kořenům symfonické hudby s sebou nesl nové možnosti, nicméně neobešel se ani bez kritiky, která ostatně do jisté míry provází filmovou hudbu dodnes. Jedná se právě o odkazy na minulá období hudebně-filmové tvorby, stejně tak jako o skladatelské vzory, které stojí za symfonickou hudbou 20. století. Nejednou tak musela hudba kultovních filmových děl čelit obvinění z kopírování starších vzorů. Hlavní „titulkové“ téma filmů ze série Star Wars například kritikové připodobňují k tématu E. W. Korngolda z filmu King’s Row (1942). Stejně tak napadají originalitu některých částí hudebního doprovodu k prvnímu dílu Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje (Star Wars: Episode IV – A New Hope, 1977) vzhledem k podobnostem s orchestrálními díly Stravinského. Není však účelem popularizačních textů obhajovat či odsuzovat filmové skladatele. Konečně, vzájemná mezigenerační inspirace a jistý eklekticismus mezi tvůrci nebývá ničím neobvyklým a netýká se to jen hudby filmové.

Žánrové rozpětí filmů s Williamsovou hudbou je vskutku veliké. Přesto lze bez nadsázky tvrdit, že „doma“ se Williams očividně cítí ve sci-fi. Nabídku na zkomponování hudby pro výše zmíněný první díl Star Wars, později opatřený pořadovým číslem IV. dle dějové linie, dostal od režiséra prvního dílu, scénáristy a duchovního otce celé ságy George Lucase, a to na základě doporučení Stevena Spielberga. S tím Williams právě úspěšně dokončil oscarové Čelisti, a ještě toho roku spolupracoval na filmu Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977), což je další z kultovních zástupců daného žánru. Za jeden z prvních počinů s obdobně futuristickým nádechem bychom ovšem mohli považovat hudbu k již téměř zapomenutému americkému sci-fi seriálu Ztraceni ve vesmíru (Lost in Space), který se vysílal v letech 1965–1968.

Obecně vzato sestává hudba k Hvězdným válkám z několika ústředních myšlenek, později bravurně zpracovaných na základě ryzí leitmotivické práce. Nepřekvapí ani monumentální instrumentace, kterou se vyznačuje také hudba Williamsových současníků Johna Barryho, Alexe Northa nebo Jerryho Goldsmitha. Typický je zde i velký důraz na žesťovou a bicí sekci, která náležitě podtrhuje monumentalitu, mystičnost a válečný charakter snímků, nehledě na vyjádření kontaktu s cizími světy a vzdálenými galaxiemi. Sémantický prapůvod tohoto hudebního ztvárnění je možno hledat u starších komponistů, jako byl Gustav Holst. Ten využil podobných možností orchestru nejvýrazněji ve své rozsáhlé kompozici Planety.

Úvodní téma všech snímků je jakýmsi pojícím elementem, jehož podoba se za celou dlouhou dobu existence Hvězdných válek nezměnila. Zaznívá na začátku každého dílu a diváci se pod jeho zněním seznamují s rámcovým dějovým pozadím formou typických titulků. Téma vtahuje diváky do děje a do nálady filmu. Jedná se o zažitý fenomén, neoddělitelnou součást všech filmových i seriálových příběhů.S jednotlivými pasážemi této vstupní hudební části pak Williams pracuje v pozměněných instrumentačních a náladových podobách, až nakonec dojde k jeho repríze v samotném závěru filmu. Ta pak přechází v obvyklé „medley“ užité hudby pod závěrečnými titulky.

Již v prvním díle série přiřadil Williams příznačný motiv jedné z hlavních postav, kterou je princezna Leia Organa. „Princess Leia’s Theme“ nebo jen zkráceně „Leia’s Theme“, jak bývá celá hudební pasáž nazývána, je zřejmě nejexponovanějším tématem Hvězdných válek. Děje se tak proto, že tato postava plní důležitou roli ve všech devíti dílech původní ságy. Navíc v průběhu 40 let nedošlo k výměně skladatele, který by hudební příběh přetvořil po svém, jak tomu bývá v produkci jiných vícedílných sérií. A Williams očividně také neměl potřebu nic měnit.Charakteristická je oproti většině okolní hudby velmi klidná a vyrovnaná atmosféra. Pro svoji lyrickou povahu bývá téma užíváno také jako příznačný motiv dvojice Leia Organa – Han Solo, vyjadřující jejich sice krušný, přesto láskyplný vztah.

Hudební myšlenkou propojující mnohé momenty i celé filmy napříč sérií je téma Síly („The Force Theme“). Sílou je v Hvězdných válkách označována „energie tvořená vším živým, která obklopuje, prostupuje a spojuje všechno v galaxii.“ Na jejím základě vytvořil George Lucas základní principy jednotlivých filmů, včetně Jediů, svého druhu „rytířů spravedlnosti a moudrosti“ hájících své myšlenky, světlou stranu Síly a dobro v galaxii pomocí světelných mečů, zejména v boji proti Sithům.Téma v sobě obsahuje cosi tajemného, nadpřirozeného. Williams je vytvořil jako podklad pro většinu filmových scén, v nichž jsou sdělovány důležité myšlenky, vysvětlovány principy Síly a podobně. Objevuje se také zpravidla kolem hlavních postav, zprvu vždy pouze adeptů, později již učedníků (padawanů) řádu Jediů, Lukea Skywalkera, jeho otce Anakina (později sithského lorda Dartha Vadera) a nejnověji Rey, jejíž příjmení pod nejnovějšími dojmy kolísá mezi Skywalker a Palpatine.

Ve výkladu nejikoničtějších témat nelze opomenout slavný Pochod Impéria, jehož motivické vystavění hrálo významnou roli nejen při každém výstupu Dartha Vadera na filmovém plátně, ale také při dějových reminiscencích a odkazech, které se objevovaly v posledních třech filmech série.V druhém filmovém triptychu, který myšlenkově a dějově předchází původní trojici filmů, se Williams vypořádává s hudebním podkreslením záporných postav nově pomocí mohutných sborových pasáží. Pochod Impéria, resp. téma Dartha Vadera, zde vzhledem k ději zpočátku zcela logicky chybí. Drobný náznak však skladatel umně zapracoval už na konec prvního (v pořadí čtvrtého natočeného) dílu coby myšlenkovou předjímku nadcházejících událostí, tedy zrodu Vadera.

Sborových, resp. vokálních pasáží je v druhé trojici filmů oproti zbytku série výrazně větší počet. Objevují se, až na výjimky, v momentech zaměření na temnou stranu Síly a její stoupence. To platí i pro filmy z poslední trilogie, kde se objevuje téma Snokea, vůdce tzv. Prvního řádu, nebo pasáž nazvaná skladatelem Anthem of Evil, jejíž ponurá nálada příznačně doprovází nové uvedení domněle padlého císaře Palpatina, nejmocnějšího Sitha.

Asi neznámějším Williamsovým sborovým počinem je však v rámci Hvězdných válek bezpochyby „Duel of the Fates“ z konce filmu Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba (Star Wars: Episode I – The Phantom Menace, 1999).

Skladatel pro účely větší dramatičnosti a přiblížení se vzdáleným galaxiím a mimozemským civilizacím zvolil jako zpěvní text fragmenty středověké velšské básně s válečnou tematikou v transkripci do sanskrtu.

Abychom příliš neopomíjeli hudební myšlenky objevující se ve filmech z poslední trojice, zmiňme alespoň téma jejich ústřední hrdinky Rey. Objevuje se hned zpočátku sedmého dílu s podtitulem Síla se probouzí (Star Wars: Episode VII – The Force Awakens, 2015). Téma již při prvním poslechu zaujme svým charakterem i instrumentací, která není v rámci soundtracku z předešlých dílů obvyklá.Lehký vrtošivý tón příčné flétny působí možná až „nestarwarsovsky“. Krásně se ale pojí se solitérským vystupováním Rey i počáteční nejasností její úlohy v celém příběhu. Netradičně působí i celý doprovod využívající melodických bicích nástrojů v harmonických postupech, které bychom jak mezi monstrózními symfonickými pasážemi, tak v intimněji aranžovaných úsecích hledali u této filmové franšízy jen těžko. Navíc uším pozorného posluchače, znalce Williamsovy hudby, neunikne podobnost doprovodu s hudebními motivy jiné veleúspěšné filmové série o mladém čaroději z přístěnku pod schody, konkrétně třetího a pro Williamse posledního pokračování Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban, 2004). Tyto motivy prostupují řadou míst zmíněného dílu a objevují se rovněž v podivuhodné skladbě na veskrze čarodějnické motivy Double Trouble.

Uvedená témata jsou samozřejmě pouhým nastíněním bohatosti hudebního doprovodu Hvězdných válek, který nejenže oplývá hudební invencí a značnou interpretační náročností, ale zaryl se pevně do hudebně-filmového dědictví žánru sci-fi. Mnohým by jistě vyvstaly na mysl i další neotřelé skladby, tentokrát se stopami jazzu a latinsko-amerických rytmů, ovšem v nezaměnitelné podobě, kterou jim John Williams vtiskl v kantýně ve městě Mos Eisley (Epizoda IV – Nová naděje), v Canto Bight (Poslední z Jediů) nebo při závěrečných oslavách na Naboo (Epizoda I – Skrytá hrozba).

Na závěr je třeba říci, že Star Wars rozhodně není titulem, který by stavěl svůj obsah na promyšlených dialozích herců, alespoň u starších dílů. Velká část explicitní významové roviny zde spočívá v hereckých akcích a obecně ve vizuální rovině. Srovnání množství zde použité hudby s jinými filmovými tituly nicméně napovídá, že i ona sama hraje nespornou roli v narativní složce filmů. Sama hudba zde mnohdy vystupuje jako jediný obsahotvorný element a dělá ze Star Wars unikát, fenomén, který se na dlouho zapsal do filmových i hudebních srdcí milionů lidí. Nezbývá než vzdát hold skladateli a zvolat: „John Williams Is The Man!“