John Fiore se v Košicích představil loni, když si ve vyprodaném sále zahrál spolu s klavíristkou Olgou Scheps a Státní filharmonií Košice během Gershwinovy Rhapsody in Blue. Tento večer zaznělo i Coplandovo Apalačské jaro a Beethovenova Sedmá symfonie. „John Fiore byl pro nás velkou inspirací. Proto jsem velmi rád, že se k nám vrací a že se u nás cítil dobře. Do aktuální sezóny jsme připravili dva programy, v nichž se představí v hlavní roli Státní filharmonie Košice s dirigentem bez sólisty. Jedním z nich je právě koncert s Johnem Fiorem, který si tuto pozornost určitě zaslouží,“ říká generální ředitelka Státní filharmonie Košice Lucia Potokárová. Konceptem bez sólisty nechávají renomované orchestry vyniknout top dirigenty. Filharmonici věří, že „sólo pro taktovku“ si Košice dokážou užít stejně jako New York či Berlín.
Pod Fioreho taktovkou zahraje Státní filharmonie Košice tento čtvrtek pečlivě sestavenou dramaturgii: Berliozovu předehru Béatrice et Bénédict, Regerovy Čtyři symfonické básně podle Arnolda Böcklina a Beethovenovu Symfonii č. 6 F dur „Pastorální“. „Váš orchestr se mi velmi líbí. Je to těleso mimořádně angažovaných a kvalitních hudebníků a zároveň příjemných lidí. Minulý rok jsem si natolik užil Beethovenovu 7. symfonii, že jsem chtěl dělat dalšího Beethovena, tentokrát jeho lyričtější 6. symfonii. Chtěl jsem také přinést díla, která pravděpodobně Státní filharmonie Košice ještě nikdy nehrála, jako Regera a možná i Berlioze. Jelikož jsme minulý rok měli poměrně pestrý repertoár a orchestr je velmi flexibilní, věděl jsem, že tyto skladby zahrají krásně. Také jsem si myslel, že je bude bavit pohybovat se mezi třemi skladateli, které představujeme tentokrát,“ říká o spolupráci se Státní filharmonií Košice a dramaturgii večera americký dirigent.
Už první takty předehry Béatrice et Bénédict udávají tón celé Berliozovy opery: jiskřivý, vzrušený a ironický. Státní filharmonie Košice bude působit jako herecký ansámbl – dechové nástroje se smyčci si totiž v rychlé výměně podávají krátké motivy, jako by ztvárňovaly slovní přestřelky mezi Béatrice a Bénédictem.
Objevná první polovina večera pokračuje dílem Maxe Regera. Ten se při komponování symfonických básní inspiroval obrazy švýcarského symbolisty Arnolda Böcklina. Volba na raritně hrané dílo padla i proto, že Fiore se řadí k velkým fanouškům vizuálního umění. Böcklina obdivoval ještě předtím než zjistil, že Reger jeho obrazy přenesl do svých partitur. Mistrovské harmonie pozdního romantismu tak uchvátí i kunsthistorika. Finále večera s Beethovenovou „Pastorální“ garantuje ve Fioreho podání to, co loni 7. symfonie: brilantní tempa, dechberoucí piana a správnou chemii mezi dirigentem a orchestrem.
