Státní filharmonie Košice uzavírá 54. koncertní sezónu s Berliozem, Lisztem a Suchoněm

Zoltán Fejérvári je jedním z nejzajímavějších pianistů nové generace maďarských hudebníků. Tento virtuóz je vítězem Concours musical international de Montréal 2017 a držitelem prestižního stipendia Borletti-Buitoni Trust 2016. Vystupuje jako komorní hráč i jako sólista s orchestry na evropských a amerických koncertních pódiích včetně Carnegie Hall. Se Státní filharmonií Košice uvede Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Es dur Ference Liszta, jeden z nejslavnějších instrumentálních koncertů 19. století. Virtuózně napsaný sólový part klade na interpreta extrémní nároky a umožňuje mu předvést své technické a výrazové schopnosti. Koncert byl skladatelem několikrát upraven. Hlavní téma má robustní charakter a do popředí vystupují rysy heroismu. Posluchače mimo jiné zaujme zpěvný duet s klarinetem, úsměvný motiv s trianglem nebo grandiózní finále.

V Římském karnevalu nabízí francouzský romantický skladatel Hector Berlioz bezstarostnou zábavu davu masek a pierotů. V rámci jedné ze svých nejkompaktnějších skladeb zde vytvořil symfonický obraz plný rytmického temperamentu, orchestrální brilance a jasných barev.

Koncertní předehru uvádí také hlavní hostující dirigent Zbyněk Müller: “Berlioz je vždy hudební revolucí. Nové, vášnivé hudební myšlení, překvapivé nápady, harmonické zvraty, originální instrumentace. To lze nalézt v jedné z jeho nejhranějších koncertních předeher, Římském karnevalu. Zatímco pomalá úvodní část má výrazný a téměř operní italský kolorit, následující Allegro překypuje energií, živostí a zaujme i dráždivou asymetrií hudebních frází.” Ve skladbě se objevuje veselí římských ulic a bujará radost ve víru hudby a tance.

Suchoňovy Metamorfózy s podtitulem Pět variací na vlastní téma vznikly v těžkém období let 1951–1953 a odrážejí skladatelovy vlastní dojmy z války, od relativně klidného období před rokem 1939 až po válkou zmítané emoce, přičemž dílo směřuje k triumfálnímu a optimistickému závěru. Skladba se primárně nedrží schématu tradičních variací, ale spíše se vydává novými kompozičními cestami. Pět částí je spojeno cyklickým principem a dohromady tvoří ucelený blok ve skladatelově snaze o vícedílný, homogenní a organicky propojený monolit. Dirigent Zbyněk Müller vnímá dílo takto: “Suchoňovy Metamorfózy představují přesně ten typ partitury, který rád odhaluji při zkouškách. Je to hudba, která vypráví pomalu se rozvíjející, zvratné myšlenky, pomalu a postupně je předkládá posluchači a pak prostřednictvím jejich dramatizace dosahuje konečného triumfu. Na pozadí variací vnímám silný příběh.” Jedná se o brilantní, strhující dílo, do něhož Suchoň vnáší vlastní harmonické postupy, výrazné orchestrální barvy, hutné, mohutné symfonické struktury a jedinečný kompoziční jazyk.