Stav lásky po válce

  1. 1
  2. 2
  3. 3

aneb Radikální pokus o vzkříšení Gluckovy opery Paride ed Elena 

Gluckova opera Paride ed Elena byla a stále zůstává vzácným hostem na světových jevištích. V tomto roce, kdy slavíme výročí tři sta let od narození skladatele, Mezinárodní Gluckův operní festival v Norimberku vybral tuto operu do letního programu, aby zazněla bohužel pouze jen ve dvou představeních. Festival se koná ob rok, aby nabídl významné operní tituly Christopha Willibalda Glucka nebo jeho současníků i několik koncertů, zaměřených převážně na vokální tvorbu klasicismu. Gluckova opera Paris a Helena je třetí a poslední „reformní“ operou, která vzešla z úspěšné spolupráce komponisty a libretisty Ranieriho de´Calzabigi (po Orfeovi a Alcestě). Stejně jako v předchozích dvou zmíněných operách námětem je láska, v tomto případě ale nejde o lásku tragickou jako v příběhu o Orfeovi nebo o sílu lásky, která přemůže i smrt, v případě Alcesty a Admeta.

I když námět lásky Parida a Heleny se již záhy objevil v italské opeře, nikdy tato mytologická hrdinka neslavila takové úspěchy na operním pódiu jako její příbuzné Klytaimnestra (nevlastní sestra) nebo Elektra (neteř). Většina oper se samozřejmě soustředila na setkání a únos Heleny Paridem (Il Paride – Giovanni Andrea Bontempi, 1662; Helena rapita da Paride – Giovanni Domenico Freschi, 1677; Der glückliche Liebeswechsel oder Paris und Helena – Johann David Heinichen, 1710; Helena und Paris – Peter von Winter, 1782). Výjimkou byla opera Francesca Cavalliho Elena, která zpracovává eskapády Heleny před setkáním s Paridem a její první únos Theseem. Opera z roku 1659 měla loňského roku senzační úspěch na festivalu v Aix-en-Provence. Zcela jiným krokem vstoupil příběh Heleny Trojské do dvacátého století, a to jistě pod vlivem světového úspěchu Offenbachovy operety La belle Hélène. Po vcelku tendenční Hélène Camilla Saint- Saënse, kterou jsme mohli slyšet koncertně v Praze ve Státní opeře, přicházejí dvě díla, která revidují osud Heleny jako ženy. Straussova Die ägyptische Helena (1928) vychází z méně známého mýtu, jehož základem je domněnka, že Paris do Tróje odnesl pouze její stínovou podobu. Senzační ohlas Erskinova humoristického románu, přeloženého do češtiny pod názvem Soukromý život Heleny Trojské, přivedl na scénu Helenu stejně vtipnou, jako je Offenbachova poživačná krasavice, jejímž životním osudem je mást mužům hlavu, a to v opeře amerického modernisty Georga Antheila Helen Retires (1934). Helena jako vedlejší postava a často jako symbol nedostižné antické krásy se objevuje v dalších dílech, například v Boitově Mefistofelovi nebo v několika zhudebněních Trojánek (Aribert Reimann, Mikis Theodorakis a další).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gluck: Paris und Helena (Internationale Gluck Opern Festspiele)

[yasr_visitor_votes postid="119250" size="small"]
0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments