Košický Král Roger zanechal v Praze silný dojem

Festivalové provedení Krále Rogera od polského skladatele Karola Szymanowského (1882–1937) košickým operním souborem zanechalo silný dojem. Vytvořili jej nejenom sólisté a další umělečtí realizátoři. Pozorný divák zaznamenal také nebývalou kvalitu programové brožury, ve které bylo možné najít i překlady relevantní poezie z pera skladatele a zapojení příhodných citátů Platóna a Euripida. Vše bylo vedeno jediným cílem redakce nasměrovat pozornost vnímatele k podstatě prezentované interpretace. Brožura se stala velmi důležitou pomůckou, protože opera Král Roger se často inscenuje v časově i prostorově odlišné vizáži, než bylo původně zamýšleno. Též její ideová kostra je zhusta nově interpretována. Nelze tedy předpokládat žádné návaznosti na tradiční pojetí. Vzpomeňme jen provokativně desinterpretující norimberské inscenace z poslední doby.

Když jsem si důkladně pročetl komentáře ke košické inscenaci, pochopil jsem, že její autoři chtěli do popředí postavit psychický stav emocionálního vytržení z krásna přicházejícího z přírody a z lidského jedince. Každý přece jednou zažil nečekaný moment estetické blaženosti vyvolané mimořádnou konstelací lidí, prostoru a času. Tento stav podněcuje sféra milostná i zcela epizodické zachvění duše. Především o tomto prožitku je Szymanowského největší operní dílo vyrostlé pod rukama košického operního tělesa.

Opera byla zkomponována v letech 1918–1926, tedy v době, která zachytila vrchol éry impresionismu a nástup jeho největšího oponenta – vídeňského expresionismu v čele s Arnoldem Schönbergem. V této etapě zaznamenáváme časovou paralelu románské hudební smyslnosti impresionismu, společně s ním éru konečného rozkladu romantiky a progres německé hudebně-matematické logiky 2. vídeňské školy. Citové rozjitření bylo však společným tématem pro všechny uvedené styly. Erotično a jeho psychologická stránka jsou zde v přímé vazbě. Odborné rozbory obsažnosti sledované opery mluví o jejím homosexuálním podtextu, v brožuře ke košické inscenaci se k tomuto inspiračnímu podloží její autoři také vyjadřují. Dokonce uvádějí i básně, které napsal Karol Szymanowski svému objektu milostného vzplanutí. Inscenátoři opery však tématu homosexuality dvou mužů určují jen místo v pozadí. Do popředí se dostává onen šrámkovský „stříbrný vítr“. Ten určitě potkal každý vnímavý člověk a každý se s ním vyrovnával. Aplauduji tomuto přístupu. On totiž dílo demokraticky přiblížil každému.

Děj je stylizován do současnosti. Hluboké jeviště Stavovského divadla umožnilo, aby v jeho zadní části zasedl velký symfonický orchestr, před ním se pohybovaly sbory, jednající postavy dostaly pak nevelký zbylý přední prostor. Ten byl osazen strohým výběrem běžného nábytku. Dominovala zde funkcionalistická křesla. Jako neměnná součást předního prostoru zde stála nápodoba sochy Samothrácké Niké, jediný historický element. Na malé ploše se odehrávala dějová koncepce, jejímiž autory byli Roland Khern Tóth, Stanislav Trnovský a Anton Korenči. Posledně jmenovaný pak dohodnutou koncepci režijně realizoval. Umístit velký provozovací aparát tímto způsobem bylo patrně jediné možné řešení. A řešení to bylo vynikající, protože orchestr neztratil svůj přirozený dozvuk a jeho vysoká role v opeře mohla plně rezonovat. Jednající postavy se omezily mnohdy jen na gestikulaci bez přechodu z místa na místo. Minimalistická jevištní akce byla pro dané dílo dostačující, protože vnitřní psychologická kresba je především v hudební složce. V tomto smyslu se opera spíše blíží kantátě na impresívní text.

V době vzniku opery Král Roger ve dvacátých letech minulého století stály proti sobě Debussyho impresionismus, tristanovská harmonie a Schönbergova atonalita. Karol Szymanowski stál mezi těmito proudy a sál z každého živiny pro svoji tvorbu. Jeho hudba má na jednu stranu témbrovost vrcholných impresionistů, na druhou stranu cítíme krajně uvolněnou funkčnost akordických vazeb. Její přesné určení nám uniká v nedohlednu a za obzorem se objevuje fenomén atonality. Chceme-li tedy více precizovat průběh hudební složky Szymanowského opery, musíme využít Messiaenovy analytické metody (například teorii harmonických augmentací). Má to svoji logiku, protože Messiaen zohlednil ve své teoretické práci odkaz jak impresionistů, tak německé meziválečné hudby. Szymanowski je autorem, jehož hudební řeč je natolik unikátní, že ji i cvičený sluch velmi těžko detailněji začleňuje do kategorií. Tato originalita je také důvodem, proč před jeho tvorbou stojím zcela uchvácen.

Szymanowského výboje probíhají především v orchestrální složce, náročných intonačních a výrazových úskalí není však zbavena ani pěvecká oblast. V inscenaci Národního divadla Košice nebylo slabého pěveckého výkonu. Zářil jeden z nejúspěšnějších představitelů Pastýře na mezinárodní úrovni, polský tenorista Andrzej Lampert. Jeho hlas měl vzrušený vábivý odstín, kterým dával svým bohatým výstupům esoterický kontext. Měl však i dostatečnou pronikavost, aby se neztratil v polyfonii se sborem. Rád bych též jednou slyšel standardního protagonistu téže postavy Juraje Holého. Bez zaváhání svoji roli naplnil též Michał Partyka, jenž krále Rogera vykreslil se vznešeností, jindy však i jako člověka těžce zkoušeného svými afekty. Role krále je v opeře též spojena s největší hereckou aktivitou. Pěvec se s ní vyrovnal v duchu režijního záměru. Pregnanci i hudební cit prokázala též Gabriela Hrženjaková v roli královny Roxany. Její píseň ve druhém jednání znovu ožila jako nejznámější pasáž díla. Edrisi v pojetí Maksyma Kutsenka je pěvecky jistý a příjemně civilní. S Michałem Partykou vytváří plastické dialogy, jež jsou silnou oporou scénického ztvárnění díla. V konkurenci sólistů nezanikají ani role Daikonky Myroslavy Havryliukové či Arcibiskupa Michala Onufera.

Samostatné řádky uznání zasluhují též sbory a orchestr. Především orchestrální partitura vynakládá velké požadavky na každého interpreta. Celkový zvuk i strukturální kompaktnost instrumentálního tělesa vedeného Peterem Valentovičem lze označit jako výrazně nadprůměrný. Takové spolehlivé naplnění interpretačních úkolů, které předvedl košický operní orchestr, není u žádného tělesa samozřejmostí. Napadá mě otázka, kolik operních orchestrů u nás by bylo takového výkonu schopno.

Festivalové publikum přijalo operu i její intepretaci s nadšením. I když nejsem zastáncem „standing ovation“, zde bych stál a volal bravo daleko déle, než se stalo v divadle.

Karol Szymanowski: Král Roger
Úterý 4. února 2025, 19:00 hodin
Stavovské divadlo

Inscenační tým
Hudební nastudování: Peter Valentovič
Koncepce: Anton Korenči, Roland Khern Tóth, Stanislav Trnovský
Režie: Anton Korenči
Scéna: Ondrej Zachar
Kostýmy: Boris Hanečka
Světelný design: Róbert Farkaš
Sbormistr: Peter Valentovič  

Role a obsazení
Roger – Michał Partyka
Roxana – Gabriela Hrženjak
Edrisi – Maksym Kutsenko
Pastýř – Andrzej Lampert
Arcibiskup – Michal Onufer
Diakonka – Myroslava Havryliuk
Mladý chlapec – Oleksandr Tishchenko