Sté narozeniny „prince tenorů“ Franca Corelliho

Okouzlující italský tenorista Franco Corelli by dnes oslavil sté narozeniny. Jeden z nejslavnějších operních zpěváků všech dob si získal srdce publika napříč všemi kontinenty, nejen díky svému nezaměnitelnému pěveckému projevu. Ač nepocházel z čistě hudebnické rodiny, svůj talent včas objevil a rozvinul, díky čemuž se stal ikonou italské operní scény.

Franco Corelli (foto The National Italian American Foundation)
Franco Corelli (foto The National Italian American Foundation)

Franco Corelli se narodil 8. dubna 1921 v italské Anconě. Ač jeho rodiče nebyli hudebníci, určité operní kořeny bychom v jeho rodině našli. Corelliho dědeček Augusto opustil v pětatřiceti letech své zaměstnání, aby se stal operním tenoristou. Kariéru u hudebního divadla si vybral i Francův starší bratr Aldo.

Kroky Franca Corelliho ovšem nejprve nevedly operním směrem. Jeho otec pracoval jako stavitel lodí pro italské námořnictvo, a tak se Franco rozhodl vyzkoušet stejný obor. Na boloňské univerzitě začal studovat námořní inženýrství. V průběhu studií se na popud svého kamaráda zúčastnil amatérské pěvecké soutěže. A ačkoliv se nestal jejím vítězem, porota byla z hlasu mladého Corelliho tak nadšená, že mu doporučila, aby se zpěvu věnoval profesionálně. Ten neváhal a přihlásil se ke studiu pesarské hudební konzervatoře, kde začal svoje vzdělávání v operním odvětví pod vedením pedagožky Rity Pavoni. Hodiny zpěvu ho ovšem nikdy nebavily, a tak velmi brzy konzervatoř opustil a dál se v oboru vzdělával sám. Poté, co se Corelli rozhodl stát svým vlastním pedagogem, označoval učitele zpěvu jako „nebezpečné lidi“ a „mor zpěváků“.

V roce 1951 debutoval Corelli v italském Spoletu, o rok později v Římě. V roce 1953 se připojil ke stálicím římského operního souboru a zazpíval si kupříkladu hlavní roli v Belliniho opeře Norma po boku Marie Callas. V následujících letech debutoval ve Vídni, Berlíně, San Francisku a Londýně. Ještě v počátcích své kariéry se Corelli blýskl hned dvěma oceňovanými výkony v Teatro di San Carlo v Neapoli. Nejprve jako Don Alvaro ve Verdiho Síle osudu, o rok později jako Maurizio v Cileově Adrianě Lecouvreur.

V roce 1957 se seznámil se sopranistkou Lorettou di Lelio, která si po jednom z úspěšných představení přišla pro Corelliho autogram. Po ročním vztahu se v roce 1958 vzali. Jejich manželství vydrželo čtyřicet pět let – až do Corelliho smrti.

Velkým milníkem v Corelliho kariéře se stal debut v newyorské Metropolitní opeře. V roce 1961 zde vystoupil v roli Manrica ve Verdiho Trubadúrovi. V nejslavnějším americkém operním domě poté pravidelně účinkoval dalších čtrnáct let.

Na začátku sedmdesátých let začal Corelliho hlas po letech tvrdého používání v náročném repertoáru vykazovat určité známky opotřebení. A proto se Franco Corelli rozhodl po zralé úvaze své kariéry zanechat. Jeho poslední rolí byl Rodolfo v Pucciniho Bohémě v roce 1976 v Torre del Lago ve věku 55 let.

Corelli se stal po svém odchodu do důchodu sám učitelem zpěvu, což je, vzhledem k jeho přístupu k hlasovým pedagogům, poněkud paradoxní. Zemřel 29. října 2003 v italském Miláně na dlouhodobé následky po mrtvici, kterou prodělal dříve v témže roce.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments