Štefan Kocán v MET: Tuto Aidu doporučuji

  1. 1
  2. 2

Už na sobotu chystá newyorská Metropolitní opera další ze série přenosů – i tentokrát titul u publika velmi oblíbený: Verdiho Aidu. Jaká bude ta Aida z MET? Jací budou zpěváci? Jak vypadají přípravy? O tom všem (ale nejen) teď máme svědectví přímo z místa. Od slovenského basisty Štefana Kocána, který právě v této inscenaci před pár dny v Metropolitní opeře debutoval jako Král, a kterého také v sobotu v Aidě z MET uvidíme a uslyšíme.

Debut Štefana Kocána na scéně Metropolitní opery je jistě pozoruhodný sám o sobě. Oproti jiným vyvoleným, kteří se sem dostali, je ale zajímavý ještě z dalšího důvodu: Ač vedení MET nabídlo úspěšnému slovenskému basistovi roli Ramfise, zpěvák se rozhodl pro roli menší – pro Krále. „Pomalu dojdeš dál“, řekl nám k tomu před pár měsíci, když jsme s ním měli možnost mluvit: „Odmítnul jsem Ramfise po domluvě s mojím agentem jako debutovou roli v MET ze dvou jednoduchých důvodů: S Králem to budu mít pro začátek jednodušší. A o Ramfise v MET jsem tím nepřišel, budu ho tam zpívat v jedné z následujúcích sezón. Proto to nebylo těžké rozhodování.“
Zpátky ale do dnešních dnů: Teď se za basistou Štefanem Kocánem, který už dobyl většinu předních světových operních scén, podívejme přímo do New Yorku. Jen prosím omluvte chybějící slovenskou diakritiku, kterou jsme si netroufli doplňovat…
O vašem debutu v MET se v Česku hodně mluví, i vaše jméno padá v souvislosti s Aidou a jejím chystaným přímým přenosem do kin u nás docela často. Jaký ten debut z vašeho pohledu byl? Jak jste jej prožíval?
 
Bol dlhoocakavny, narocny a prezival som ho po vsetkych strankach velmi intenzivne…

Když jsme spolu mluvili před časem, svěřil jste se, že nejste příliš velký trémista. Potvrdilo se to i teď v MET? Třeba Pavol Breslik v říjnovém rozhovoru pro Operu Plus přiznal, že si před svým nedávným prvním vystoupením v Metropolitní říkal: „Už aby to bylo za mnou….“

Tu sa uplne zhodujem s kolegom Breslikom… Vystupenie na scene Metropolitnej Opery je z mnohych dovodov obzvlast narocne. Ano, v minulom rozhovore s vami som sice povedal, ze nie som rodeny tremista, ale povedal som aj to, ze mi to v takychto vaznych pripadoch nie je nic platne, lebo v istych situaciach (a vystupenie v MET takou situaciou je, to mi mozete verit) je tlak na interpreta privelky na to, aby som si nahovaral, ze o nic nejde. Tu ma malu dusicku jednoducho kazdy. Taku tremu, ako som mal pri tomto debute, som nikdy v zivote nemal a dufam, ze nikdy viac mat nebudem. Paradoxne mi bolo neprijemne, ze moja rola bola mala a vlastne som nemal ani cas poriadne sa na javisku ohriat a udomacnit sa.
Newyorská Metropolitní je určitě velmi svébytný a ojedinělý operní dům. Jak se vám osobně zdá například jeho akustika? Cítíte nějaký zásadní rozdíl třeba mezi Wiener Staatsoper a MET? Ty její prostory jsou až neskutečně ohromné…
 
Ako posluchacovi (videl som niekolko roznych predstaveni) sa mi zda napriek velkemu priestoru velmi dobra.
Ako interpretovi: Mozem sudit iba zo zatial jedinej inscenacie a role, ktoru som v MET spieval a tu vas mojou odpovedou mozno trocha sklamem: Nemam ani ponatia, lebo kvoli mojmu kostymu (respektive kvoli „pokryvke hlavy“) nepocujem z akustiky saly vobec nic. Na vacsine miest nepocujem vobec ani orchester, ani poriadne sam seba…

Prošel jste už řadu prestižních operních scén – Vídeň, Paříž, Mnichov, Barcelonu… Liší se nějak vaše pracovní zkušenosti z těchto scén s tím, co teď zažíváte v MET? Je MET v něčem specifická, jiná – ve způsobu práce, zvyklostech?

Vsetky vami menovane operne domy sa samozrejme trocha lisia svojou vnutornou atmosferou, ktora zda sa mi vychadza najpravdepodobnejsie zo zvykov, temperamentu a charakteru daneho naroda. Co maju tieto operne domy spolocne je ale profesionalny (inklusive vsetko sa s tymto slovom spaja) pristup k praci. Necitim sa byt kompetentnym objektivne posudzovat konkretne rozdiely medzi vsetkymi opernymi domami, na to mam primale skusenosti. Ale konkretne v MET mam pocit, ze naroky a ocakavania na/od solistov su este viac vyhrotene, ako v inych opernych domoch, tymto sa mi zda MET narocnejsia, ako ine operne domy. V kratkosti : MET je MET ! Celkom osobne za seba by som povedal, ze viac ako celkova atmosfera divadla moj subjektivny pocit z prace viac ovplyvnuju konktretni kolegovia (spevaci , dirigenti , reziseri, atd), s ktorymi sa denne stretavam a denne skusam.

Třeba Magdalena Kožená před časem právě v souvislosti s MET přiznala, že jí až tak moc nevyhovuje tamní způsob „naskakování“ do hotových inscenací, kdy zkoušky nejsou tak důkladné, jako tomu je při studování nové produkce. Jak to vidíte vy?

V zasade suhlasim s pani Kozenou. Mat viac casu na kludnu pripravu role je vzdy veci prospesne. No z druhej strany musim povedat, ze na skusky Aidy boli vyhradene cele dva tyzdne, co je v pripade tejto inscenacie dostacujuce.
Ked to porovnam s Viednou, kde su bezne ze na skusky vyhradene iba dva, maximalne tri dni, a to len v skusobnej sale bez orchestra a zboru…, tak mi dva tyzdne pripadaju uplnym luxusom.
Napriklad konkretne vo Viedni som mal na „naskusanie“ Filipa II. z Dona Carlosa „cele“ 4 hodiny. Nebola to len solo skuska pre mna sameho, ale pre vsetkych solistov, takze sme si celu operu raz v behu presli a na nasledujuci den: hura na scenu ! Ako som sa citil nema zmysel popisovat… Takyto sposob prace je samozrejme velmi narocny, vyzaduje maximalnu pripravenost a koncentraciu pocas skusky a samozrejme pocas predstavenia. Ja som si ale na tento sposob prace zvykol a pravdupovediac pri mensich rolach mi velmi vyhovuje.

Jak byste charakterizoval režii Aidy od Sonji Frisell? Přece jen – Zeffirelliho produkce Aidy je nezapomenutelná, určitě ji znáte taky. V čem jsou podle vás odlišnosti těchto inscenací?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments