Není zas až tolik oper ve zhruba čtyřsetleté historii tohoto žánru, které se mohou pochlubit takovým setrvalým úspěchem od premiéry až do dnešních dnů, jako tomu je v případě Straussovy „Komödie für Musik“ Der Rosenkavalier, poprvé uvedené 26.ledna 1911 v drážďanské Královské opeře. Kolik jen pozdějších operních hvězd se v této nikoli „lehce stravitelné“, ale přesto nesmírně působivé a divácky vděčné opeře proslavilo? Kolik nejrůznějších nahrávek Růžového kavalíra, často velmi vysoké kvality, za dobu existence této partitury vzniklo?
Vlastně to platí v případě každé opery, ale u Růžového kavalíra dvojnásob: Aby si ho člověk zamiloval, musí jej vidět v co možná nejlepším provedení. Právě to si bezpochyby uvědomoval také Herbert von Karajan (1908-1989), když počátkem šedesátých let prozřetelně, řečeno dnešním slovníkem zprodukoval filmový záznam salcburské inscenace této opery a zachoval tak i pro budoucí generace diváků provedení díla v obsazení, které je ve svém celku prakticky nedostižné, a které zároveň připomíná někdejší oslavy jeho padesátin. O dalších padesát let později pak společnost Kultur International Films úspěšně digitálně zrestaurovala původní 35 mm film Paula Czinnera, a to zdaleka nejen pro skalní fanoušky opery, zvyklé na vysokou kvalitu nahrávek, pořízených nejnovější technologií.
Vznik tohoto filmového Růžového kavalíra původem ze salcburského festivalu roku 1961 je opředen – jak jinak – spoustou legend kolem hlavní protagonistky Dame Elisabeth Schwarzkopf. Ta měla při tehdejším festivalovém ročníku četné umělecké závazky – pod Karajanovým vedení čtyřikrát zpívala Mozartovu Donnu Elvíru, rovněž čtyřikrát taktéž Mozartovu Fiordiligi – tu pod taktovkou Böhmovou a konečně pouze jednou právě Maršálku pro zmíněný Karajanův film – bez jediné zkoušky na scéně! Dame Elisabeth se později vyjádřila s trochou suchého humoru v tom smyslu že jediná věc, kterou Karajan zkoušel s orchestrem, byl začátek 3.dějství… Soundtrack pro film byl nahrán zvlášť, za pouhá dvě dopoledne ve studiu, vše synchronizovat s hereckou akcí se pak zpěváci snažili během filmování. Nezapomeňme, že moderní video nahrávací technologie tehdy neexistovala; avšak i tak se většina kritiků i diváků dodnes určitě shodne na tom, že jde o jednoho z nejlepších Růžových kavalírů, které kdy viděli.
Ist ein Traum, kann nicht wirklich sein… – To je sen, to nemůže být pravda… Tato slova ze třetího jednání nejspíš napadnou mnohého diváka, když dnes sleduje zmíněné DVD. Elisabeth Schwarzkopf (1915-2006) je jako Maršálka opravdu neskutečná. Co někteří možná mohou považovat za odtažitost či manýrizmus, je ve skutečnosti herecký záměr, za nímž se skrývá mnohovrstevnatá charakterizace postavy. Maršálka jako příslušnice vídeňské šlechty přitom musí mluvit spisovnou němčinou s trochou nezaměnitelného vídeňského koloritu, což pro rodilého němce není zrovna snadné, avšak třeba i v této zdánlivě bezvýznamné drobnosti Elisabeth Schwarzkopf doslova triumfuje a dotváří tím naprosto jedinečný dojem.
Také bosenská sopranistka Sena Jurinac (1921) je jako Oktavián skvělá, a to jak po hlasové stránce, tak i subtilním hereckým vyjádřením postavy. Rakouský basbarytonista Otto Edelmann (1917-2003) se představil jako ideální Baron Ochs, šarmantní aristokrat s ne vždy aristokratickým vystupováním, německá sopranistka Anneliese Rothenberger (1924-2010) byla po všech stránkách jedinečnou Sofií, pomyslný výčet dlouhé řady dalších špičkových interpretů pak završují skvělí Vídeňští filharmonici s Karajanem.
Není tak zcela od věci přirovnat hudebníky ke kouzelníkům: ti nejlepší z nich jsou schopni vytvořit naprosto strhující iluzi. A o tom opera je. Zvlášť pokud Růžového kavalíra přlliš nebo dokonce vůbec neznáte (není divu, v Česku se už dlouho prakticky vůbec nehraje), podívejte se na toto fascinující DVD. Třeba i několikrát, protože při tom bezpochyby pokaždé objevíte něco nového. Garantuji vám, že vzápětí dostanete chuť se na Růžového kavalíra vypravit „naživo“, ať už třeba do Drážďan, Vídně či Mnichova. Bohudík to není daleko.
Richard Strauss:
Der Rosenkavalier
Dirigent Herbert von Karajan
Wiener Philharmoniker
Wiener Staatsopernchor
Wiener Staatsopernballet
Režie Paul Czinner
(C) 1962
Die Feldmarschallin – Elisabeth Schwarzkopf
Baron Ochs auf Lerchenau – Otto Edelmann
Octavian – Sena Jurinac
Herr von Faninal – Erich Kunz
Sophie – Anneliese Rothenberger
Marianne – Judith Hellwig
Valzacchi – Renato Ercolani
Annina – Hilde Rossel Majdan
Polizeikommissar – Alois Pernerstorfer
Haushofmeister Faninals – Siegfried Frese
Haushofmeister der Feldmarschallin – Erisch Majkut
Notar – Josef Knapp