Stradivariho dílna v Cremoně konečně ožila

Italský houslista Fabrizio Von Arx řídil projekt rekonstrukce domu na hlavní ulici v italské Cremoně, kde před 300 lety fungovala známá houslařská dílna Antonia Stradivariho, a pomohl ho zachránit před zkázou. I díky podpoře starosty města se tak nyní můžou mladí houslaři vrátit na místo, kde Stradivari na přelomu 17. a 18. století změnil běh hudební historie. “V roce 2020 jsem sem přijel natočit dokument o dílně, kde Stradivari poprvé vytvořil svoje housle, a udivilo mě, že místo bylo opuštěné,” vzpomíná houslista. Dílna tehdy zela prázdnotou až na prostory v přízemí, kde se prodávaly lampy a interiérové dekorace.

Cremona byla v 18. století houslařskou mekkou, pak v 19. století o své postavení přišla, v minulém století se ale tradice zase oživila. Ve městě je nyní asi 180 dílen, kde se vyrobí zhruba 3000 vysoce kvalitních houslí ročně – a každé z nich stojí v průměru 17.500 eur (přes 400.000 Kč).

Starosta Gianluca Galimberti uznává, že konkurence z Číny je obrovská. “V Šanghaji je moře dílen a houslový trh je tam mnohem větší než ten náš, my ale vítězíme co do kvality,” říká. Tajnou zbraní italského města je podle něj to, že se znalosti získané za několik staletí předávají z generace na generaci a přitom se nepřestávají hledat nové houslařské techniky. “Nemůžeme usnout na vavřínech – je to celé o znalostech, výzkumu a předávání všeho, co umíme,” tvrdí v kanceláři radnice, která tu stojí od 13. století.

Součástí plánu je obnova Stradivariho dílny, práce ale pokračuje i v místním houslařském muzeu, kde laboratoř testuje akustiku a nové materiály. Také dopřává mladým hudebníkům možnost vyzkoušet si některý z kolekce Stradivariho nástrojů. Ty se uchovávají ve speciální tmavé místnosti se stálou teplotou 20°C a 55procentní vlhkostí. Do koncertního sálu je před vystoupením sváží uzpůsobený výtah. “Interpretům se předávají na pódiu s instrukcí, že nemají používat kalafunu, aby nástroj nepoškodili, a kvůli možnému zaškobrtnutí doporučujeme nenosit vysoké podpatky,” říká ředitelka instituce Virginia Villa.

Muzeum každé tři roky pořádá soutěž o nejlepší nový nástroj, který naposledy vyhrál houslař z Japonska, jenž v Cremoně studoval, což mnozí považují za důkaz, že město stále přitahuje nové Stradivariho následovníky z celého světa, kteří se tu učí řemeslo. K vítězům soutěže patří i 69letý Argentinec Carlos Roberts, který si splnil sen a v roce 1987 si v Cremoně otevřel vlastní dílnu. Ukazuje v ní dřevo z alpského smrku, které se díky svým vlastnostem na výrobu houslí dobře hodí a z nějž právě vzniká nový nástroj. “To, že jsem v Cremoně, znamená možnost vyměňovat si informace s houslařskými kolegy a držet krok s těmi nejlepšími,” říká.

Tajemství Stradivariho houslí zatím nikdo úplně neodhalil ani tři století po jeho smrti, i když nástroje prošly laboratorní analýzou a elektronickým skenováním. A tak lze jen hádat, zda dosahují své zvučnosti díky máčení javorového dřeva do slané vody, zapracováním sopečného popela do vláken dřeva nebo použitím boraxu jako konzervační látky. Anebo tím, že Stradivari celou svou kariéru experimentoval s matematickými poučkami, což ovlivnilo tvar jeho nástrojů a také klíčové umístění charakteristických otvorů ve tvaru písmene f. Uvažovalo se také o tom, že onou kouzelnou ingrediencí jsou Stradivariho politury, ale chemická analýza nic neodhalila. Jiná teorie tvrdila, že nástroje jsou tak kvalitní díky dřevu, které vyrostlo v takzvané malé době ledové mezi 16. a 19. stoletím, kdy mělo dřevo ideální hustotu, ale ukázalo se, že hustota dřeva v dochovaných nástrojích se podstatně liší.

Je také možné, že přední světoví houslisté si nalhávají, že právě stradivárky dodávají jejich hře novou kvalitu. To ale také není moc pravděpodobné, protože hudebníci jednoduše cítí rozdíl, který tyto nástroje mají co do síly, možností expresivity a tonálního rozsahu.

Stradivariho kouzlo tedy možná souvisí s místem. Právě v Cremoně totiž vedle sebe sídlily pověstné rodinné dílny, jako byly Amati, Guarneri nebo Rugeri. V několika uličkách se soustředila tvůrčí energie a řemeslný um, ale také neustálá konkurence a bezpochyby i průmyslová špionáž. A Stradivari byl mezi těmito mistry králem.