Strauss používá orchestr téměř jako herecké obsazení v divadelní hře, říká dirigent Patrick Hahn

Závěrečný koncert 69. ročníku Košického hudebního jara s názvem Revoluce zvuku: Beethoven a Šostakovič je pozvánkou pro fanoušky symfonické energie. Čtvrteční večer zahájí Koncert pro klavír č. 5 Es dur „Císařský“ Ludwiga van Beethovena. Monumentální a expresivní dílo vyjádřené inovativním hudebním jazykem uvede Frank Dupree. Díky jeho citlivosti a odvaze za klavírem si publikum vychutná velkolepost i intimitu tohoto mistrovského díla. Následovat bude dílo Richarda Strausse Enšpíglova šibalství, op. 28 a absolutním závěrem festivalu bude Symfonie č. 9 Es dur Dmitrije Šostakoviče.

O+

Při výběru dirigenta pro finále 69. ročníku Košického hudebního jara vložila Státní filharmonie Košice důvěru do Patricka Hahna, nejmladšího generálního hudebního ředitele v Německu. „V této pozici vede Sinfonieorchester und Oper Wuppertal a patří k nejvyhledávanějším dirigentům své generace. Jeho energie, preciznost a hluboké hudební vidění dodají finálovému večeru skutečnou koncertní jiskru,“ říká generální ředitelka Státní filharmonie Košice Lucia Potokárová.

V květnu jste na koncertě s hr-Sinfonieorchester Frankfurt dirigoval Gershwinův Koncert F dur pro klavír a orchestr, sólově se představil Frank Dupree. Nyní se opět setkáte na pódiu v Košicích. Můžeme se těšit na tuto kombinaci v Beethovenově Klavírním koncertu č. 5 e moll?
Byla to skutečná radost spolupracovat s Frankem Dupreem ve Frankfurtu. Frank je mimořádně všestranný hudebník – jeho zázemí v oblasti klasické hudby i jazzu dodává jeho interpretaci Gershwina jedinečnou autentičnost a spontánnost. Ve způsobu, jakým komunikuje s orchestrem, je cit pro komorní hudbu – neustále poslouchá, neustále reaguje.

Oba se těšíme, že se opět setkáme v Košicích, tentokrát s monumentálním Beethovenovým „Císařským“ koncertem. Je to úplně jiný svět než Gershwin – formálně více strukturovaný, a přesto neuvěřitelně expresivní. S Frankovou citlivostí i odvahou za klavírem a energií orchestru v Košicích si myslím, že se publikum může těšit na vystoupení, které zachytí velkolepost i intimitu tohoto mistrovského díla.

Vaši aktuální sezónu provází několik nastudování tvorby Richarda Strausse. Tento autor vás doprovází i v Košicích. Co v symfonické básni Enšpíglova šibalství, op. 28 vnímáte jako nejvýraznější prvek?
Straussova symfonická báseň Enšpíglova šibalství je podle mě jedním z nejlepších příkladů hudebního vyprávění v celém orchestrálním repertoáru. Nejvíce mě fascinuje, jak Strauss používá orchestr téměř jako herecké obsazení v divadelní hře – každý motiv, každá barevnost nám něco prozrazuje o Enšpíglově nezbedné povaze.

Za vtipem a humorem se však skrývá neuvěřitelně sofistikovaná hudební architektura. Výzvou pro dirigenta je udržet vypravěčskou jasnost a sílu a zároveň respektovat složitost Straussova rukopisu. V Košicích se těším na to, že publiku představíme jiskru i ostré hrany tohoto symfonického mistrovského díla!

Absolutní finále Košického hudebního jara patří Symfonii č. 9 Es dur Dmitrije Šostakoviče. Přiblížíte nám ji, prosím, z vašeho pohledu?
Šostakovičova devátá symfonie je často nesprávně chápána, protože popírá očekávání. Po epickém rozsahu a tragické hloubce jeho předchozích symfonií mnozí očekávali velkolepé, vítězoslavné vyjádření na konci války. Místo toho nám však nabídl něco satirického, kompaktního a podivně radostného – jakési hudební mrknutí.

Pro mě je to silný projev umělecké nezávislosti. Symfonie je plná kontrastů: lehkost a grotesknost, lyrika a sarkasmus. Je hluboce lidská – velmi „šostakovičovským“ způsobem. Zahrát ji na závěr festivalu je krásné gesto – ne s pompézností, ale s ironií, inteligencí a tichou odolností.

Jakou osobnost, poselství nebo řemeslo chcete předat košické filharmonii?
Každý orchestr má svou vlastní osobnost a pro mě jako dirigenta je vždy důležité vytvořit prostor, kde tato osobnost může zazářit. Do Košic bych rád přinesl pocit zvědavosti a otevřenosti. Hudba je nejživější, když zůstáváme zvědaví – na záměr skladatele, na sebe navzájem jako hudebníky a na to, co můžeme objevit v samotném okamžiku vystoupení.

Měl jsem to štěstí spolupracovat s mnoha inspirativními orchestry i sólisty a nejzapamatovatelnější zážitky jsou vždy ty, kde spolupráce vychází ze srdce. Proto doufám, že v Košicích podnítím právě tohoto ducha: hluboké naslouchání, společné riskování a radost ze společného tvůrčího aktu.