Streamovat určitě budeme i v budoucnu, říká skladatel a pedagog Ivo Medek

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Ivo Medek (*1956) je klíčovým hybatelem brněnské vážnohudební scény s mnohasměrnými přesahy do světového hudebního dění. Jako skladatel a interpret je spjat se soubory Ars Incognita a Ensemble Marijan, jako organizátor s festivalem Setkávání nové hudby a asociací Sdružení Q, jako pedagog s Percussion Workshopem Trstěnice, každoroční Dílnou pro nejmladší skladatele v Hradci nad Moravicí, a především s Janáčkovou akademií múzických umění, kde vyučuje skladbu a v současné době zastává pozici prorektora pro strategii a rozvoj.

Ivo Medek (foto archiv umělce)

Ve svém skladatelském portfoliu má cca padesát orchestrálních, komorních a multimediálních skladeb, na mnohých z nich se podílel jako člen autorského týmu, v němž figuruje mimo jiné i jeho manželka, klavíristka Sára Medková. K rozhovoru jsme se sešli v intencích dnešní doby – tváří v tvář, nicméně dvě stě kilometrů od sebe, na zoomu.

Kdy jsi byl naposledy na koncertě, kde bylo živé publikum?
Musím si vzpomenout… Loni začátkem července na kurzech, které děláme v Trstěnicích, a pak ještě koncem srpna na Operních dnech v Ostravě. Každopádně brutálně dávno.

Chybí ti to?
To je dvojsečné. Z povahy naší práce vyplývá, že nejdeš jen na to, co tě těší, ale občas taky na to, na co musíš nebo co považuješ za potřebné, a když je toho moc, může to být i únavné. Těšil jsem se, že pojedu na Ohridské léto, Sára tam hrála bachovské koncerty, ale ona ještě stihla vycestovat, já s naším synkem už ne. Nicméně si myslím, že daleko víc to chybí interpretům. Dělali jsme teď spoustu streamovaných koncertů, v rámci Setkávání nové hudby nebo pro Hudební současnost, a na interpretech je vidět, že jim kontakt s publikem schází. Tak jako tak hrají s plnou zodpovědností, ale postrádají tu okamžitou odezvu, mentální propojení, a nedostane se jim ani té finální zpětné vazby, která jim dodává motivaci hrát příště, to jest potlesku. Pro skladatele není ta rezonance až tak výrazná – my jsme prostě ti do sebe pohroužení podivíni, co si píší nějaké notičky nebo vymýšlí nějaké elektronické finesy.

Ivo Medek: demonstrace v Brně (foto archiv umělce)

A jsme u té věčné filosofické otázky, k čemu vlastně potřebuje skladatel posluchače.
K bezprostřednímu – profesnímu – životu ho nepotřebuje. Samozřejmě v procesu tvorba – interpretace – percepce nejde, aby na konci nikdo nebyl. Pro koho bychom to pak vlastně dělali?

Pro sebe?
Jeden z mých učitelů, Miloslav Ištvan, měl takovou zásadu: napsal skladbu, nechal ji zahrát na koncertě, pak ji zrevidoval – někdy i docela zásadně, posléze ji nechal natočit v rozhlase – vytvořil takzvanou „uloženku“ a v tom okamžiku ho to přestalo zajímat. A zaměřil pozornost k něčemu novému. Takže v tomto kontextu publikum není až tolik klíčové. Zatímco pro interprety nepochybně ano. Ale za sebe musím říct, že mě reakce publika zajímá. Jsou totiž různé typy publika: člověk nechává různé skladby provozovat v různých prostředích a jinak reagují děti, jinak specifické komunity, a ještě jinak návštěvníci standardních abonentních koncertů, a je dobré brát každou tu specifickou reakci v potaz.

Potřebuje víc interpret posluchače nebo posluchač interpreta?
Jsem zvědavý, jak to bude, až se bude moci zase hrát živě. Jestli se do sálů nahrnou natěšení posluchači, kterým to fakt chybí včetně společenského aspektu koncertního života, nebo jestli se část těchto lidí už sžila s tím, že poslouchají doma a o rituál koncertu sice přicházejí, ale zase jim to tolik nevadí, protože mají kvalitní přehrávací soustavu. Teď je my muzikanti hodně krmíme právě touto cestou a kdo ví, jestli si třeba nezvyknou, že takhle dostávají všechno až do obýváku a nemusí vytáhnout paty z domu. V době předkoronavirové to bylo tak, že ti, co chtějí chodit, chodí, ti co raději poslouchají doma, poslouchají doma, a teď vlastně ti, co chodí, byli přinuceni poslouchat doma. Je otázka, co to s nimi udělá.

V těchto souvislostech mě průběžně napadají úvahy o tom, že současná situace dosti nahrává elektronické hudbě, která se dá tvořit bez mezičlánku v podobě interpreta a distribuovat po různých sítích rovnou k posluchači.
Osobně jsem nikdy čistou elektroniku nedělal. Neměl jsem čas ani chuť prokousávat se softwary a když jsem něco potřeboval, nechal jsem si tu technickou část raději od někoho šikovného udělat. Jako skladatel považuji za základ akustickou hudbu, ale baví mě ji i elektronicky dotvářet. A co se elektroniky týká – v letošním akademickém roce jsme na JAMU otevřeli dvě nové specializace – filmová a právě elektronická hudba – takže máme trojí zaměření oboru: kompozice, kompozice elektroakustické hudby a kompozice scénické a filmové hudby – a sám jsem zvědavý, co se z toho vyklube.

Ale na JAMU se elektronika učí už dlouho, ne?
Jako integrální součást studia kompozice, a tak to i zůstává. Ale vedle toho je teď ještě možná specializace přímo s elektronickou hudbou jako hlavním předmětem.

A hlásí se uchazeči?
Kupodivu hlásí. Otázka je, do jaké míry to budou lidé, kteří nemají moc velké povědomí o jiné hudbě, než kterou si sami dělají na laptopech nebo nějakým podobným způsobem. Je docela problém doučit je vše ostatní, protože – ať chceme či nechceme – budou to ve finále absolventi studijního programu kompozice na Janáčkově akademii a bylo by hloupé, kdyby neuměli napsat jednoduchou sólovou skladbu pro nějaký akustický nástroj nebo nějakou komořinu a přitom by se prezentovali jako vystudovaní skladatelé.

Ivo Medek – druhý zprava (foto archiv umělce)

Sedm let jsi byl děkanem Hudební fakulty, pak jsi osm let působil jako rektor JAMU, teď jsi prorektor, tak to z tebe promluvil akademický funkcionář…
Ne, promluvil ze mě profesor skladby. Kompozici nás tu učí víc a shodli jsme se, že nesmíme připustit, aby toto byla cestička, jak projít studiem a stát se licencovaným skladatelem neposkvrněným klasickou kompozicí. Nicméně práce ve studiu a tvorba elektronických skladeb je v této specializaci dominantní. A podle zájmu o studium soudím, že to bude pro obor oživení.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments