Hlavním inspiračním zdrojem letošního festivalu se stal zlatý kočár knížete Josefa Václava I. z Lichtenštejna nacházející se právě v Lichtenštejnském zahradním paláci ve Vídni. V tomto voze, uměleckém díle tehdejší doby, jež plným právem obdivujeme i v době dnešní, navštívil kníže v roli císařského velvyslance francouzský dvůr Ludvíka XV. Součástí cesty do Paříže byli i koně z knížecí stáje v Lednici. Knížecí rod Lichtenštejnů je s Lednicko-valtickým krajem spojen po staletí a právě vazby na historii kraje jsou hlavním inspiračním zdrojem dramaturgie festivalu, který letošní rok vstupuje do druhé dekády své existence. Sobotního koncertu ve Vídni se zúčastnili princ Wolfgang a princezna Gabrielle z Lichtenštejna.
S flétnou a lehkostí do francouzských zahrad
Slavnostní večer zahájil Magnificat in C, ZWV 107 Jana Dismase Zelenky, autora mnohdy označovaného za katolického J. S. Bacha. Magnificat je ukázkou mistrovské barokní vokálně-instrumentální polyfonie. Dílo vzniklo v letech 1726 až 1727 v Drážďanech, kde tehdy Zelenka jako dvorní skladatel a kontrabasista působil. Part sólového sopránu klade na pěvkyni mimořádné nároky svým širokým rozsahem, rychlými pasážemi vyžadujícími absolutní čistotu a precizní intonaci. Sopranistka Pavla Radostová jej svým jasně zbarveným, čistým, rovným hlasem přednesla jak se patří a rozzářila hned v úvodu jemně a s vkusem vyzdobený sál Lichtenštejnského paláce.
Po Zelenkovi následoval Koncert pro flétnu, smyčce a basso continuo C dur, op. 7, č. 3 Jeana-Marie Leclaira. Sólového partu na traverso se ujala Jana Semerádová, umělecká vedoucí a dirigentka souboru Collegium Marianum s takovou elegancí, nadhledem, hudebním vkusem, lehkostí a hravostí ve figurálním zdobením skladby, že její interpretace byla dechberoucí.
Barevná vynalézavost francouzského baroka
První polovinu koncertu uzavřel opět Zelenka skladbou Lauda Jerusalem, ZWV 104 se sólovým tenorem v provedení Vojtěcha Semeráda, jehož hlas není prvoplánově znělý, ale naopak svým rejstříkem vybízí a inspiruje k hlubšímu ponoření se do díla. Zelenkova hudba je protknuta jeho hlubokou a čistou vírou, proto je i každá ze skladeb skutečným duchovním zážitkem i pro ty, kteří věřící nejsou, oslovuje svou autenticitou a otevřeností. Tato skladba svou stavbou a rozvržením je dalším dokladem Zelenkova kompozičního mistrovství na poli kontrapunktu.
Druhá polovina večera patřila Michelu-Richardovi Delalandovi a jeho skladbě La grande pièce royale, “Deuxième Fantaisie ou Caprice que le Roi demandait souvent”, S. 161 – kompozice dokumentující estetické principy hudby na dvoře Ludvíka XV., stejně rafinovaná a krásná, jako její název. Francouzská barokní hudba je sofistikovaná, vynalézavě barvitá, rafinovaná ve svých rytmech a zdobení, nabývajícím s každou novou interpretací nových významů.
Koncert uzavřela Coeli enarrant gloriam Dei Jeana-Josepha de Mondonvilla – hudebně poněkud střídmější, nicméně na pozadí sedmi vět gradující do závěrečného sboru Sicut erat, a jakkoliv střídmější, přesto barevně vynalézavá, jak jsme na to u francouzské hudby obecně zvyklí. V jednotlivých větách díla se představili další pěvci komorního “sboru”, dokonale barevně sladěného. Úchvatná byla pro mě pátá věta Exultavit ut gigas v provedení Tomáše Šelce a Ondřeje Holuba s kompozičně překrásně vedenými hlasy, jež si jeden druhému předávaly linii do nových barev a hlasů, s tím, že předávající hlas odezníval na pozadí drženého tónu. Kontemplativně laděná kompozice uzavřela koncert v podání Collegia Mariana se vší noblesou, krásou, rafinovaností a duchovní čistotou.
Příslib pro nadcházející ročník
Odbýt interpretační um tělesa argumentem, že hudebníci spolu hrají rádi a jsou výtečně sehraní, by bylo málo. Jana Semerádová je ztělesněním noblesy, elegance, vnitřní hluboké krásy, přirozené inteligence a muzikality, svým až éterickým a tanečním, temperamentním projevem inspirovala hudebníky ke skutečné hře, tím myslím nejen rutině odehranému koncertu, nýbrž ke skutečnému uměleckému zážitku, na jaký se nezapomíná. Paní Semerádová rovněž sestavila dramaturgii večera. Vznešenost hudby a interpretačního umu hudebníků i pěvců byla nehmotným ztělesním krásy a řemeslného umu knížecího kočáru. Komorní obsazení ansámblu a osm pěvců dokázalo zhmotnit majestátnost a noblesu v pravém a čistém slova smyslu hudebních děl, oslavujících to, či toho, co a kdo nás přesahuje, co je v nás a co se právě díky takovýmto mimořádným událostem v nás může otevřít.
Koncert souboru Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové zahájil festival s elegancí, duchovní hloubkou a mimořádným smyslem pro krásu. Posluchači letošního ročníku se mají skutečně nač těšit. Zahajovací koncert se uskuteční dne 26. září 2026 v prostorách Zámecké jízdárny ve Valticích.
Prolog LVHF 2026: Jubilate Deo
19. září 2026, 19:00 hodin
Lichtenštejnský zahradní palác, Vídeň
Program
Jan Dismas Zelenka: Magnificat in C, ZWV 107
Jean-Marie Leclair: Koncert pro flétnu, smyčce a basso continuo C dur, op. 7, č. 3
Jan Dismas Zelenka: Lauda Jerusalem, ZWV 104
Michel-Richard Delalande: La grande pièce royale, „Deuxième Fantaisie ou Caprice que le Roi demandait souvent“, S. 161
Jean-Joseph de Mondonville: Coeli enarrant gloriam Dei
Účinkující
Collegium Marianum
Jana Semerádová – traverso, umělecká vedoucí
Pavla Radostová – soprán
Helena Hozová – soprán
Iva Táborská – mezzosoprán
Lucie Karafiátová – alt
Vojtěch Semerád – tenor
Ondřej Holub – tenor
Tomáš Šelc – bas
Martin Vacula – bas
